Netradiční boj proti změnám klimatu: Coca-Cola zkusí oxid uhličitý schovat do perlivé vody

Nápojový průmysl po celém světě spotřebuje až 10 milionů tun oxidu uhličitého za rok. To je zhruba jedna desetina veškerého oxidu uhličitého, které za stejné období vypustí Česká republika. Oxid uhličitý je přísadou sycených nápojů, jeho zachycení přímo z atmosféry nebo z dalších technologických procesů se tak jeví jako logické řešení hned několika problémů. Například společnost Coca-Cola může plánovaným „odebráním“ určitého množství tohoto skleníkového plynu z atmosféry nasytit tisíce nápojů, přispět k dosažení vlastních klimatických cílů a mezinárodně stanovených emisních milníků a zároveň vytvořit prostor pro komerční využití dosud běžně nerozšířených inovativních technologií.

Silný tandem Coca-Cola a Climeworks

Značka Coca-Cola je díky svým výrobkům a marketingové strategii známá po celém světě, švýcarský start-up Climeworks, s nímž průmyslový gigant na využití oxidu uhličitého spolupracuje, však v této souvislosti v červenobílém stínu rozhodně neleží. Climeworks je totiž průkopnická firma. Provozuje zařízení, které je na bázi technologie Direct Air Capture (DAC) schopné přímo ze vzduchu zachytit oxid uhličitý a ten komerčně využít.

Pilotní projekt společnosti realizovaný nedaleko Curychu vedl zachycený bezbarvý plyn do nedalekých skleníků, kde pomohl zvýšit výnos pěstované zeleniny až o pětinu, chlubí se Climeworks ve své tiskové zprávě. Nápojový průmysl se stal dalším přirozeným odvětvím, ve kterém vidí spoluzakladatel a ředitel start-upu Christoph Gebald potenciál. „Nápojový průmysl je jedním z mála trhů, který v současnosti oxid uhličitý využívá,“ vysvětluje. Odbyt se do budoucna předpokládá i v rámci výroby uhlíkově-neutrálních paliv, betonu, plastu, bot nebo rybí potravy. Avšak dnes jsou hlavními odbytišti molekul oxidu uhličitého právě skleníky a pro mnohé překvapivě průmysl s perlivými vodami.

Jak to funguje

Nadšenci z firmy Climeworks využívají pro svou jedinečnou činnost přepravní kontejnery naplněné technologií, která do sebe vsakuje vzduch a filtruje zachycený  oxid uhličitý – podobně jako například velmi výkonný strom. Jakmile se filtr dostatečně naplní, lapač oxidu uhličitého se zahřeje, a tím dojde k vypuštění plynu v tak čisté formě, že může být buď uskladněn hluboko pod zem, nebo využit jeho „výrobci“ pro další účely.

Nápojový průmysl je tak chápán jako pomyslný důležitý most mezi dneškem, kdy je trh s  oxidem uhličitým relativně malý, a budoucností, kdy bude možné využít potenciál technologií v daleko větším měřítku a umožní se tak zachycení dostatečného množství skleníkového plynu, aby to mělo reálný dopad na zmírnění změny klimaty. Dnes není technologie přímého zachycování oxidu uhličitého ze vzduchu příliš rozšířená, místo toho se plyn získává například z výrobních procesů využívajících zemní plyn jako palivo. Vedle  iniciativy spojené s Coca-Colou provozuje také Climeworks další zařízení zachytávající oxid uhličitý. Například na Islandu se zachycený plyn dále nevyužívá, ale nechává se „zkamenět“ pod zemí.

Cena jako jedna z překážek

Podle zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu je naše atmosféra natolik nasycená oxidem uhličitým, že by bylo ideální, pokud by z ní šlo každoročně do konce století „odčerpat“ až 10 miliard tun tohoto skleníkového plynu. Jinak hrozí, že se naší planetě nevyhnou ty nejhorší dopady měnícího se klimatu. Představy o odstranění takového množství oxidu uhličitého jsou však v tuto chvíli zcela nerealistické.

Ačkoliv se zakladatelé Climeworks ambiciózních cílů nebojí, dosud provedené kroky jsou ve světle závažnosti měnícího se klimatu spíše mravenčí. Do roku 2025 nicméně švýcarský start-up plánuje pomocí zmíněné technologie zachytit 1 % celosvětových emisí skleníkového plynu oxidu uhličitého. Dosažení takového cíle vyžaduje instalaci 250 000 zařízení, obrovská investice se má nicméně vyplatit.

Zatímco dnes stojí zachycení 1 tuny oxidu uhličitého okolo 600 dolarů, zakladatelé Climeworks věří, že do roku 2025 nebo 2030 se cena sníží na 100 dolarů za tunu. V souvislosti s ambicemi „odstranit“ oxid uhličitý ze vzduchu je však nutné připomenout, že při dodávání bublinek do nápojů skleníkový plyn nemizí. Po otevření nápoje se totiž plyn znovu dostává do oběhu, dá se tak říci, že se spíše „recykluje“.

(Ne)úspěch z čistého nebe

Zda jsou kroky tandemu Coca-Cola a Climeworks jednou z inovátorských cest k zajištění nízkoemisní budoucnosti, předraženou reakcí na nedostatek oxidu uhličitého na trhu s nápoji, nebo velmi drahou slepou uličkou, zůstává otázkou. Recyklace oxidu uhličitého však není pro firmu Valser spadající do koncernu Coca-Cola prvním environmentálním a společenským počinem.

Udržitelnost je označována za jednu z hlavních strategických priorit firmy a zdá se, že to nejsou jenom slova na papíře. Švýcarský výrobce přírodní minerální vody z alpského městečka Vals například poskytl zdroje i střechu své továrničky na to, aby se na ni mohly nainstalovat sluneční panely. Ty nejen že dodávají elektrickou energii více než 36 místním domácnostem, ale také umožňují výrobu energie z čistých obnovitelných zdrojů bez nutnosti narušení malebné krajiny nebo zastavění pro oblast typických a turisty obdivovaných střech z kamenných tašek.

Udržitelnost Light

Co se týče společnosti Coca-Cola, v oblasti klimatické politiky je tato jedna z největších korporací světa opatrná, skoro až zpátečnická. Cíl korporace snížit do roku 2020 uhlíkovou stopu nápojů o 25 % oproti hodnotám z roku 2010 není zanedbatelný. Na druhou stranu je nutné zmínit, že firma se nijak nechystá extrémně zmírnit svůj negativní dopad na životní prostředí a společnost. Kouzlo každodenních okamžiků, které vás při pití nápojů Coca-Cola podle reklamy vždy doprovází, by tak mohlo nabýt skutečnější podoby, kdyby se firma rozhodla stát alespoň uhlíkově neutrální.

Zdroje: ClimeWorks, Gas World, ClimeWorks 1, Fast Company, Coca Cola, Gas World 1, ClimeWorks 2