Energii ze Slunce lze vyrábět na střechách i ve znečištěných lokalitách, říká nový předseda Solární asociace

S Janem Krčmářem jsme hovořili o aktuální situaci v české solární energetice a příležitostech, které se mohou nově otevřít.

Začátkem listopadu se předseda vlády Andrej Babiš vyjádřil, že jednou z variant je odložení výstavby nových reaktorů a naopak rozvoj obnovitelných zdrojů. Podpořila by Solární asociace tuto změnu?

Předseda vlády Andrej Babiš správně řekl, že poslední jaderný reaktor, který byl postaven v Evropě a funguje, je Temelín. Doplnil, že nové reaktory buď nebyly postavené, anebo nefungují. Andrej Babiš má samozřejmě přehled o tom, jak se vyvíjí energetika v Evropě, a ví, za kterou cenu se dnes elektřina v sousedních zemích vyrábí. A vidí, že cena obnovitelných zdrojů vysoutěžená v německých či polských aukcích je výrazně levnější než garantovaná výkupní cena, při které by se vyplatil nový jaderný reaktor.

Jeho vyjádření vnímáme jako první vlaštovku, která snad vrátí Českou republiku do normálního stavu, kdy se o energetice uvažuje racionálně, na základě ekologických a ekonomických argumentů. Obnovitelné zdroje energie jsou efektivní, levné a dají se vybudovat velice rychle. Česká republika je dnes v situaci, kdy může postavit základy pro efektivní energetiku. Nelze ale jakoukoliv debatu o budoucnosti jádra vést bez toho, abychom dodali, že stejně intenzivně musíme diskutovat o jasné strategii výstupu z fosilních paliv. Bez toho nemají debaty o ekologicky udržitelném rozvoji energetiky smysl.

Jak by měla nová politika státu v energetice vypadat podle vás?

Podle odhadů agentury Bloomberg bude drtivá většina energie v Evropě v roce 2050 vyrobena z obnovitelných zdrojů, z toho asi třetina z fotovoltaiky. Jiná studie z finské univerzity Lappeenranta je ještě optimistější. Čekají nás v energetice výrazné změny a Česká republika by se na ně měla aktivně připravovat, ne je dohánět. Prvním krokem v tomto ohledu bude, aby stát přehodnotil cíle pro podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Nyní se třeba připravuje takzvaný Národní klimaticko-energetický plán, který má definovat podíl České republiky na celoevropském závazku zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na 32,5 procent do roku 2030. České ambice by – soudě alespoň podle první verze dokumentu – mohly být výrazně ambicioznější. Stát by se dále také neměl bránit nástupu akumulace, která bude v souvislosti s dalším nástupem obnovitelných zdrojů hrát klíčovou roli.

Podle premiéra můžeme využít vítr nebo soláry na střechách. Jakým způsobem to můžeme nejlépe udělat?

Když se podíváme na tempo růstu například solární energie u nás, tak vidíme, že se v posledních letech vlastně skoro nestavělo, kromě malých střešních elektráren a několika málo projektů na střechách firem. Zájem o výstavbu střešních elektráren je velký, je nezbytné tento zájem dál podpořit a především zjednodušit administrativu pro čerpání podpory. Od našich členů víme, že jsou připravené projekty střešních elektráren na střechách průmyslových podniků, které mohou mít výkon i v řádu několika megawatt. Nejsou ale zatím známé přesné podmínky další podpory pro tyto instalace. Rozvoj malých solárních elektráren na rodinných domech zase brzdí fakt, že v rámci programu Nová zelená úsporám trvá administrativa mnohem déle než samotná výstavba střešní instalace. Kromě toho existují příliš přísné podmínky na výši vlastní spotřeby elektřiny.

Mohou do vlastní výroby solární energie vstoupit také města nebo obce?

Ve využití fotovoltaiky na střechách objektů v majetku měst a obcí, například školách, vidíme obrovský potenciál. Tam je ale třeba podpořit sdílení energie, třeba pro případ, že na škole je instalována střešní elektrárna, ale v letních měsících – kdy elektrárna nejvíc vyrábí – neexistuje možnost, jak ji obec třeba může „posílat“ jiným objektům v majetku města.

V létě jsem měl možnost navštívit výzkumný projekt Aspern Smart City Research ve Vídni, kde město Vídeň společně se Siemensem zkoumá možnosti sdílení a ukládání energie právě také na budovách v majetku státní správy. Určitě by si zasloužilo nastartovat podobný pilotní projekt i u nás.

Solární asociace spolu s jejími odbornými partnery dlouhodobě analyzuje celkový potenciál výroby čisté energie ze Slunce. Kde se podle vás tedy nachází největší příležitosti?

Skutečný potenciál fotovoltaiky u nás je mnohonásobně větší. Využít můžeme obrovský potenciál velkých střešních elektráren a do budoucna i na pozemních, kde lze velice rychle realizovat desítky, ne-li stovky megawatt ročně.

Zároveň je ale nesmírně důležité připomenout, že v České republice existuje obrovský potenciál pro využití solární energie právě mimo střechy. Na jinak nevyužitelných plochách, jako jsou brownfieldy nebo znečištěné areály průmyslovou výrobou. Zde se dnes nachází často polorozpadlé, nevyužité budovy, které by mohly nahradit šetrné zdroje energie. Potenciál těchto ploch je v jednotkách gigawattů!

Můžeme se v podpoře solární energetiky inspirovat někde v zahraničí?

Stačí se podívat, kde jsou dnes aktivní naši členové, kteří staví elektrárny například v Německu či v Maďarsku, kde je velice dobře nastavený systém provozních podpor pro obnovitelné zdroje. Zajímavý obchodní model známe třeba i z Nizozemska, kde elektrárny na rodinných domech nebo firmách nevlastní majitelé nemovitostí a energii v nich vyrobenou pouze kupují. A další oblíbený systém jsou takzvané občanské elektrárny, které jsou velice populární třeba v Rakousku.

Vláda současně připravuje novelu zákona o podporovaných zdrojích. Mohla by změna legislativy přinést oživení solárního trhu v Česku?

Z Německa je známý systém aukcí pro obnovitelné zdroje, který se bude realizovat i v České republice, konkrétně pomocí novely zákona o podporovaných zdrojích. Systém aukcí má výhodu, že – pokud je správně nastavený – pomůže výrazně snížit výdaje na obnovitelné zdroje energie. To ale jen v případě, kdy se k aukcím bude přistupovat takzvaně „technologicky neutrálně“, a pokud v aukcích budou mít všechny soutěžené zdroje stejné podmínky. U nás ale současné znění novely zákona solární energii z aukcí vylučuje, a to přesto, že třeba v německých aukcích se ukázala být jednoznačně nejlevnější. To pak ale aukce ztrácejí smysl, protože už nejsou mechanismem, jak maximálně snížit státní výdaje, ale je to pak jen jakýmsi dotačním mechanismem pro dražší technologie. Pokud Česká republika z aukcí vynechá solární energii a omezí její vývoj pouze na menší střešní elektrárny, zbytečně zvyšuje budoucí výdaje na výrobu energie.  

Koncem října jste se stal předsedou představenstva Solární asociace. Jaké jsou vaše cíle pro další rozvoj fotovoltaiky u nás?

Nejvíc bych si přál, aby se české firmy, které v současné době staví elektrárny v zahraničí, vrátily do Česka. Je podle mě ostudné, že zde máme šikovné společnosti, které naše experty posílají stavět elektrárny do Maďarska, Indie, Chile nebo dokonce do Austrálie místo toho, aby stavěly a zaměstnávaly lidi doma. Zlom v tomto ohledu může ale přinést pouze správně nastavený systém aukcí.

Kromě toho bych rád viděl rozvoj energetických řešení, které jsou mimo klasický model „vyrobím pro síť“, anebo „vyrobím pro sebe“, ale spočívají právě ve sdílené ekonomice. Takže například mám na domě fotovoltaiku, a když jsem zrovna v létě na dovolené, posílám ji sousedovi. V tomto ohledu bychom rádi zapojili města a obce, pro které rozvoj těchto smart řešení může být důležitou formou, jak snížit náklady a investovat prostředky tam, kde je lidé potřebují.

Na jaká témata se z pozice předsedy nejvíce zaměříte?

Vyrostl jsem v Rakousku, proto asi nepřekvapí, když se budu snažit hledat inspirace v zahraničí. Na situaci v České republice se můžeme dívat buď pesimisticky, že se u nás za několik posledních let vlastně nic nepostavilo, anebo optimisticky: my se teď můžeme naučit od ostatních států nedělat stejné chyby a realizovat pouze to, co dává smysl.

Dalším tématem, kterému se v Solární asociaci obecně chceme více věnovat, je oblast vzdělávání v oblasti čisté energie. Chceme dál vyvracet mýty, které tu bohužel už skoro deset let o fotovoltaice kolují, a otevřít lidem oči, aby viděli ten obrovský potenciál, který u nás pro energii ze Slunce existuje.

V minulosti jste působil ve společnosti Photon Energy, českou solární energetiku tedy důvěrně znáte. Můžete zhodnotit vývoj během tohoto desetiletí? Jde již o stabilní obor bez nečekaných zásahů státu?

Právě společnosti jako Photon Energy a další jsou v současné době raději aktivní v zahraničí, kde je pro investory stabilnější investiční prostředí. Pokud chcete například jít na kapitálové trhy a vybrat prostředky pro rozvoj aktivit, dívají se investoři vždy velice pečlivě na investiční prostředí země, do které chcete investovat. Česká republika z hlediska investic do OZE nemá zrovna pozitivní obraz. Majitelé solárních elektráren – i těch nejmenších – za posledních deset let zažili dvě solární daně, dvojí hrazení recyklačních poplatků, nekonečný tanec kolem nevypsání podpory a notifikace a mnohem víc dalších zásahů, o kterých běžný občan ani neví.

I dnes bych rozhodně nepoužil pojem „stabilní“. Jsme v kontaktu se zahraničními asociacemi a jejich členi se nám pravidelně ozývají, když hodlají investovat například do českých solárních elektráren. Ptají se nás na současný stav legislativy kolem solárních elektráren a na stav trhu obecně. Když jim pak vysvětlíme, jaká je situace, tak se většinou leknou té naprosté nejistoty a nepředvídatelnosti. Tyto firmy ale často nejsou aktivní pouze v oblasti energetiky, ale mají i širší portfolio a Českou republiku pak vnímají obecně jako zemi s nízkou důvěrou pro investory. Přál bych si, aby stát mohl českému solárnímu sektoru poslat jasné signály, že s ním do budoucna počítá a že už nebude vytvářet bariéry pro jeho rozvoj a že třeba politici přestanou opakovat některá nepravdivá tvrzení o obnovitelných zdrojích.