Rozhovor: Minimalismus je o spokojeném životě bez zbytečných věcí i starostí

Nejen o tom, jak se staví minimalismus k současnému rychlému životnímu stylu, omezení spotřeby v každodenním životě a boji s plastovým odpadem, se dočtete v našem rozhovoru.

Píšete blog o minimalismu z pohledu spotřeby, jak jste se k tomu dostal a proč Vás oslovil zrovna minimalismus?

K minimalismu jsem se dostal díky americkým bloggerům, jakými jsou Joshua Becker, Leo Babauta, Ryan Nicodemus a Joshua Millburn. Seznámení s minimalismem pro mě byl hodně přelomový okamžik. Všechno do sebe zapadlo a rád říkám, že to byl takový life-changing moment. Blog jsem založil po pár měsících, kdy jsem se snažil minimalisticky žít, protože mi to dávalo smysl a vždy mě bavilo psát.

Tušíte, kolik má váš blog měsíčně čtenářů a o jakou cílovou skupinu se jedná? S jakými reakcemi na existenci vašeho blogu se setkáváte?

Měsíčně si můj blog přečte něco mezi dvěma až třemi tisíci lidí. Jde převážně o mladé lidi a ženy. Mile mě však překvapilo, že minimalistického festivalu, který jsme letos v Brně pořádali, se zúčastnily všechny věkové kategorie. Reakce na můj blog jsou vesměs pozitivní, občas mi přijdou jen tak z ničeho nic zprávy na Facebook nebo Instagram s pochvalou, taková zpětná vazba mi vždy udělá radost.

V čem tkví skutečný každodenní minimalismus, můžete tento životní styl čtenářům přiblížit? A jste vy sám opravdu minimalista?

Není to tak lehké zodpovědět v krátké odpovědi. Ideální odpověď by vydala na knížku, kterou se mi snad podaří někdy napsat. Ve zkratce je minimalismus pro mě ale o tom, zbavit se nepodstatných věcí, rozptýlení, činností, které člověku berou čas, energii a pozornost. Najít si v životě svou vášeň nebo chcete-li misi a jí věnovat čas a pozornost. Mít méně věcí, ale více času, štěstí a být celkově spokojenější. Místo nakupování každý měsíc radši zajít s přáteli na nějakou akci. Místo víkendového uklízení číst knihy nebo se projet na kole. Zkrátka žít život, který má větší smysl a nestojí na konzumu a přehnané spotřebě, kvůli které pak musí člověk trávit 12–16 hodin denně v práci, aby na ni vydělal. Ale není jeden pravý, jasně definovaný minimalismus, každý ho má uzpůsobený sobě na míru, podstata je však vesměs stejná. Ano, řekl bych o sobě, že jsem skutečně minimalista.

Kde k psaní Vašich článků získáváte inspiraci?

Ve své tvorbě jsem hodně ovlivněn americkými bloggery a dále je inspirace pro články hodně situační. Nikoho se nesnažím kopírovat nebo psát články na téma, na které je píše někdo jiný. Témata, o kterých píšu, tak nějak vychází z toho, co se mi aktuálně děje v životě, co mě napadne, o čem čtu v médiích nebo k čemu mě přivedou nějaké přednášky na nesouvisející témata.

Máte v minimalistickém přístupu nějaký konkrétní cíl? Například vměstnat celý svůj život do jednoho kufru?

Cíl nemám a na svých přednáškách říkám, že minimalismus není cílová destinace, je to cesta. Je to nástroj k tomu, aby člověk mohl žít smysluplnější, naplněnější život neorientovaný na spotřebu. Nepočítám, kolik mám jakých věcí, nechci sklouznout k nějaké obsesi věcmi. Mám jich tolik, kolik jich právě potřebuji a ty, které nepotřebuji, vyřazuji. Musím říct, že obdivuji své kolegy, kteří dostanou celý svůj život do jedné tašky nebo vyrazí na týden na dovolenou bez čehokoliv kromě oblečení na sobě a věcmi v kapsách. Na tohle asi nemám.

Jak se jako minimalista stavíte k omezení jednorázových plastů? Můžete poradit čtenářům, kteří by chtěli plastový odpad a jeho produkci ve svém životě výrazně omezit, jak na to?

Já se koukám na odpad dvojím způsobem. První pohled je, že nejlepší odpad je ten, který ani nevznikne. Tudíž pokud nemusím plýtvat jídlem, kupovat věci balené zbytečně v plastech, nechat si věci zabalit do hromady plastů, tak to nedělám. To je podle mě nejlepší přístup, snažit se vyhnout tvorbě jakéhokoliv odpadu v první řadě. Druhý pohled je potom takový, že pokud odpad už vznikne, tak je to příležitost. Nikoliv k tomu ho spálit nebo zahrabat pod zem, ale k tomu ho využít. Je to surovina, která se dá znovu využít a v tomto bychom měli hledat cestu. Protože ne každý obal je špatný, ne každý odpad je redukovatelný. Strhl se hon na plastové obaly, ale on plast v některých případech je dobrým pomocníkem. Spousta potravin díky němu vydrží déle a nemusíme tak spoustu jídla vyhazovat. Problém současné společnosti však je, že jsme plast začali nadužívat.

Čtenářům, kteří chtějí omezit plastový odpad ve svých životech bych poradil, aby přemýšleli nad vším, co kupují. Jestli je opravdu nutné tu danou věc pořídit, jestli jim přinese hodnotu do života. Protože nejde jen o potraviny zabalené v plastu, ale i oblečení, které je zabaleno do plastů kvůli přepravě ze skladu do obchodu, a potom si ho zase odnesu v plastové tašce z obchodu. Stejně jako se spousta věcí nemusí kupovat, jenom protože je možné je koupit, tak se dá tímto způsobem redukovat i odpad. A nejde pouze o odpad, jde o každý další kus zboží, který musí být vyroben znovu zbytečně.

Zkoušel jste Vy sám žít nějakou dobu bez plastů?

Snažím se žít tak, abych vytvářel co nejméně odpadu. Nicméně bez plastů jsem nikdy žít nezkoušel. Myslím si, že v mnoha případech pomáhají a spoustě potravin prodlouží životnost. Ale rozhodně žiji bez jednorázových plastů. Nekupuji si věci ve fast foodech a jediné, na co vždy zapomenu, jsou plastová brčka v limonádách. Kdyby je v restauracích sami od sebe nedávali do pití, byl bych o moc spokojenější zákazník, protože by mě nikdy ani nenapadlo, do čeho všeho se dá strčit brčko.

Jak vnímáte zamoření planety jednorázovými plasty a přístup jednotlivých vlád i firem k boji s nimi? Máte Vy sám nějaké preferované řešení této situace?

To je těžká otázka. Z plastů se stalo téma, ale těch environmentálních problémů tu je celá řada. Ano, není to pěkný pohled na želvičky uvězněné v držáku od sixpacku piv. Ale on není ani pěkný pohled na to, že lidé umírají o rok dříve jen kvůli špinavým zdrojům elektřiny, jako je uhlí nebo kvůli přehnané automobilové dopravě. Hrozné je také to, jak si dobrovolně ničíme biodiverzitu planety a zabíjíme spoustu zvířat jen tak pro nic. Hrozné je, jak si kácíme dobrovolně obří rozlohy deštných pralesů. Je mi líto, že se do řešení plastových příborů, obalů, sáčků atp. investoval minimálně poslední rok intenzivní práce na mezinárodní úrovni. Podle mě to je věc, která by měla být vyřešena za týden, měsíc a hotovo. Není o čem debatovat. Vidíme, co to dělá, víme, jak to vyřešit, tak to udělejme a pojďme řešit ty větší problémy, u kterých nám dochází čas.

Zastavení distribuce plastových jednorázových věcí ovlivní pár stovek pracovních míst. Je směšné, jak dlouho jsme tomu věnovali. Ano, je to problém. Teď evropský parlament konečně přijal nějaké řešení. Aplikujme ho a začněme řešit to, co nás opravdu trápí. A hlavně, ukažme ostatním státům a vládám, že to prostě jde a že ti, kteří jsou za to hlavní znečišťování zodpovědní, musí jednat.

Alvin Korčák – minimalista

V současnosti studuje třetí ročník bakalářského oboru sociologie na Masarykově univerzitě v Brně. Je zastupitelem za Zelené ve své rodné vesnici a krajským spolupředsedou Zelených v Jihomoravském kraji. Je také celoživotním skautem a skautským vedoucím. Střední školu vystudoval v oboru fotograf a věnuje se také profesionálně fotografii.

Kromě psaní svého blogu Minimalisticky.cz také spoluorganizuje festival Stačí málo, který je zaměřen na téma minimalismu. Snaží se šířit myšlenku minimalismu, dobrovolné skromnosti a snižování osobní spotřeby jednotlivců také pomocí různých přednášek pro všechny generace, protože toto téma vnímá jako důležité pro naši budoucnost a spatřuje smysl v tom, aby se o něm dozvědělo co nejvíce lidí.

Autor úvodní fotografie: Gejza Szabó