Beton versus příroda. Ozdravená krajina zadrží 1,5x více vody než přehrady

Vytvořili jste unikátní studii i plán konkrétních opatření, kolik vody by zadržel konkrétní kus ozdravené české krajiny. A na základě ní jste totéž propočítali pro celé Česko. Co konkrétně vaše studie zjistila a v čem  je unikátní?

Naše studie je výjimečná v tom, že obecný poznatek, že česká krajina nefunguje a že selhává v zadržování vody a jiných důležitých schopnostech, důkladně propočítává, kolik vody na povrchu může zadržet konkrétní oblast. Zdoňovsko, které se nachází v severovýchodních Čechách, v Adršpašském výběžku v CHKO Broumovsko.

Unikátní je také rozměr celé oblasti, který jsme zpracovali. Zatímco vláda s obdobným teprve začíná na 700 ha u Lán, my už máme zpracováno dvacet kilometrů čtverečních. A nejen jako pouhá čísla na papíře, ale ve fázi studie proveditelnosti, tedy jako jasný plán, co v dané oblasti dělat.

To hlavní, co jsme zkoumali, je, kolik vody by byla schopna pojmout krajina, kdyby se napravil její hydrologický režim. A pak jsme k tomu doplnili odhad VÚMOP, který počítá s tím, kolik by celkem zadržela dnes utužená zemědělská půda, kdyby znovu nabyla své schopnosti pojmout přibližně 400 litrů vody na kubík. A výsledek jsme srovnali s celkovým objemem přehrad. Vše jsme počítali pro ideální stav jak plných přehrad, tak plně vodou naplněné krajiny. A zjistili jsme, že pokud by se naše opatření uplatnila po celém Česku, pak by krajina byla schopna zadržet alespoň jedenapůlkrát tolik vody co všech 165 přehrad. Studie tak boří mýtus, že potřebujeme další přehrady.

Právě stavba dalších přehrad zaznívá jako hlavní opatření, jak se suchu bránit. Proč přesně nejsou nové přehrady třeba?

Těch důvodů je celé množství a vydaly by na celou knihu. Zmíním čtyři nejdůležitější.

Za prvé, už dnes se bohužel vyplňuje předpověď ČHMÚ, která říká, že během dalších cca 25–30 let může klesnout množství vody ve všech tocích až o 50 %. To bude znamenat, že většina řek v ČR přes léto může vysychat! Již dnes jsou některé přehrady zcela na suchu (Pařížov) nebo na minimech (Pastviny). Hodně přehrad dnes už ani neplní nadlepšovací funkci – např. Brněnská přehrada už vypouští méně, než do ní vtéká. (Já tomu říkám krádež vody za bílého dne.) Protože máme stále méně sněhu v nižších polohách a i na horách ho vydrží stále méně, lze do budoucna očekávat, že přehrady prostě nebudou mít co zadržet. Prostě do nich nepoteče voda. Jak je možné, že je takové sucho, když máme 165 přehrad? Přehrady sucho ve volné krajině nijak neomezily, pouze se snaží dočasně nadlepšit průtoky. A ani to se často nedaří. A pokud poroste sucho, dařit si ani nebude.

Za druhé, jelikož se otepluje, budou i přehrady stále více zarůstat zejména i toxickými sinicemi. Udělat z takto kontaminované vody pitnou vodu stojí velké peníze. Již nyní máme problém zajistit pitnou vodu z přehrad, natož pokud se bude dále oteplovat. A pokud dále bude klesat vodnost, nebudou se odpadní vody z čistíren odpadních vod dobře ředit. Pak se z nich vlastně stávají již teď stoky a to vše doteče do přehrad. Do budoucna to vypadá, že voda z přehrad vůbec nepůjde jako pitná použít!

Za třetí, čím větší přehrada, tím větší metanové kvašení při dně nádrže. Nádrž pak přispívá ke klimatické změně tvorbou metanu. Metan má krátkodobě přibližně stonásobný dopad na změnu klimatu než oxid uhličitý. I EU varuje před další stavbou přehrad nejen z tohoto důvodu, ale právě i z možnosti nespravedlivé distribuce vody – jedněch na úkor druhých. Ve srovnání s tím je námi a dalšími experty navrhovaná zádrž vody v krajině spravedlivá maximálně.

Za čtvrté, přehradní hráze jsou extrémně drahé stavby s velkou uhlíkovou stopou při její stavbě (doprava, výroba cementu atd.). Stát nemůže investovat prostředky do něčeho, co nezaručí výsledek – omezení sucha a dodávku pitné vody. A přehrady nemohou omezit sucho v krajině, spíše ho vytvářejí právě tím, že zadržují vodu na malé ploše, a tím pádem chybí jinde. Přehrady nás sice chrání před povodněmi, ale omezení povodňových vln a menší zaplavení říčních niv vysušuje krajinu pod hrází. Abychom se dokázali bránit suchu, potřebujeme vodu v nivách, kde jsou i místní studny. Spolu se zahloubením toků tak přehrady paradoxně trvale vysušují ČR.

Už je některé z vámi navržených opatření, jak zadržet vodu v krajině a bránit se suchu, možné na místě vidět?

Na Zdoňovsku je již jedna větší revitalizace hotová a k vidění na stránkách sdružení Živá voda. Vše ostatní je zamalováno v počítači a de facto se to dá předat, po souhlasech státní správy, samosprávy a změně územního plánu, projektantovi. Pokud půjde vše dobře, nejen že zrevitalizujeme patrně největší území v ČR, ale už máme na stole žádost o zmapování dalšího území a návrh zádrže vody dle modelu Zdoňov na dalších dvacet kilometrů čtverečních jen kousek odtud.

Vaše zjištění a doporučení tedy lze uplatnit v jiných částech republiky?

Ano. Podobný projekt jistě nejde udělat uprostřed Prahy, ale kdekoli na vsi, ve volné trati a často i v zastavěném území jde uplatnit snadno. Zejména bude-li ochota vlastníků, samosprávy i státní správy. To byl vlastně hlavní cíl naší práce, protože pár ostrůvků nové dobré krajiny nezpůsobí nápravu krajiny ČR. Proto jsme na něm koneckonců pracovali tak usilovně – jsou v tom tisíce hodin práce zdarma a i malá finanční pomoc od probudilých dárců, kterým moc děkujeme (Patagonia, Maiwaldova akademie).

Někde se dokonce zadrží více vody než na našem modelu Zdoňov. Tento model není žádný extrém, jde o rozumnou variantu, která vyvažuje zájmy zádrže vody, vlastníků, zemědělců atd. Jedná se o ideální variantu, do které se postupně musí dostat krajina celé ČR i EU, pokud nechceme být polopouští.

Kdokoli může navíc náš model zdarma použít již teď – a pak žádat o dotace. Stačí k tomu skupinka trochu počítačově gramotných, která může vyrobit studii dle našeho návodu – zivavoda.biz/brozura. Studii mít musíte, protože z ní zjistíte, které vlastníky máte oslovit, zda nejste ve střetu s návrhy územního plánu, sítěmi vedení, geologických faktorů a mnohé další. Studie má totiž grafickou část, která pak poslouží jako podklad pro změnu územního plánu a de facto už malujete projekt. Sami, jen s mobilem, žádný geodet, prakticky nulové náklady! Správnost měření a odhady dopadů jsou zaručeny díky výpočtům aplikace QGIS, která je dostupná zdarma. Proto i dříve finančně neúnosné operace může provádět i poučený laik doslova na koleně. Takže to je praktické know-how proti suchu nejen v ČR, ale i pro EU. Zkrátka možnost pokusit se napravit krajinu má kdokoli, kdo má PC a mobil s GPS. To je obrovské novum.

Zároveň ale varujeme před živelným budováním nádrží. Laik může udělat jednak špatnou realizací i nevhodným výběrem místa více škody než užitku (zničení chráněných rostlin například, protržení hráze, nevhodné umístění z hlediska přívalových vod apod.). Studie, kterou jsem zhotovili, by měla právě sloužit k odladění všech veřejných i soukromých zájmů na „jednom“ místě. Bude asi dobré navíc pro všechny práce tohoto typu používat u všech složek právě námi použitý program, protože jednotné sdílení nesmírně urychlí sdílení dat a nápadů.

Máte alespoň základní představu, kolik by stálo ozdravit českou krajinu, aby opět zadržovala tolik vody jako kdysi a byla odolná vůči suchu? A kdo a jak by to měl financovat?

Dokud se celý náš záměr nezrealizuje v terénu, tak vám nikdo relevantní informace o tom, kolik by to stálo na území ČR, nesdělí. První přesnější odhad budeme mít po vyčíslení nákladů ve fázi zhotovení projektové dokumentace. Obecně lze ale předpokládat, že obě varianty – celoplošnou a budovou zádrž (přehradami) náš státní rozpočet neutáhne. Podle mne si budeme muset vybrat.

Máme 165 přehrad a přesto je tu největší sucho za 15 let. Myslíte, že pár přehrad navíc něco řeší? Ne. Betonáři tvrdí, že celoplošnou zádrž vody je možno zanedbat, protože největší objemy zadrží staré nebo další nové hráze. Naše studie ukázala, že tomu tak prokazatelně není. Pokud utopíme státní peníze v betonu na jednobodovou zádrž namísto zádrže celoplošné, zaděláme si na velké problémy.

Celoplošnou zádrž zkrátka potřebujeme, i kdybychom na to měli udělat národní sbírku. Je to nesčetněkrát důležitější než Národní divadlo nebo 20 nových přehrad. A pokud by nějaký region chtěl mermomocí přehradu, měl by ji hradit ze svého. A jelikož většinu krajiny v minulosti zničil stát, je nutné, aby vznikl ještě komplexnější dotační titul než doposud. A toto je veřejný zájem číslo jedna. Všechno ostatní je druhořadé. Byznys z toho je a musí být ještě větší, aby se to stihlo co nejdřív. I proto jsme to pojali takto komplexně.

Co se týče vlivu na ekonomiku. Podle našeho modelu mohou stavět i velké betonářské firmy, proč ne. K zakázkám se ale dostanou i malé firmy, což by se v případě stavby přehrad nestalo. Takže samé výhody.

Co vše by se muselo změnit, aby se podařilo vaši studii prosadit? Jaké největší překážky stojí v cestě?

Náš záměr půjde prosadit, toho se nebojím. Jen je otázka, jak dlouho to bude trvat. Ale je to nejen otázka financí, ale i ochoty místních lidí a zastupitelstev záměr podpořit. Co se týče financí, na část prací již 100% dotace dokonce jsou, takže zde MŽP a stát chválíme. Pokud ale chceme rozjet tento model po celé ČR, a případně i EU, je nutné to doladit jako jeden dotační titul a provázat to zejména se zemědělci – definovat cílové parametry pro zemědělství, změnit dotační politiku státu, aby se zádrž vody zemědělcům vyplatila. Pokud k tomu přistoupí, de facto podpoří veřejný zájem číslo jedna a za tuto službu, jakkoli ji sami potřebují též, musí být odměněni a tím i motivováni k prosazení těchto opatření.

Co se realizace studie týče, tak je náročné mapování v terénu. Většinou jezdíme na kole nebo chodíme pěšky. Jsou to stovky kilometrů. A nejsložitější je najít během jara všechny truby od třeba i 50 ha odvodnění na mnoha různých místech a to budou v republice místa, kde odvodněných pozemků mají minimálně dvakrát tolik než na námi řešeném území. Republika je vlivem meliorací de facto děravá jako řešeto. Vidíme to na našich obrázcích. Meliorace jsou prakticky obrovská výlevka, která je stále odšpuntovaná. U nás jsme některé truby našli až po 15 letech. Stát má zmapována jen některá odvodnění, na desítkách hektarů jsem také našli odvodnění, ale státní správa o něm nevěděla. Navíc musíte znát terén, 5 let trvalo, než jsme se dohodli s částí vlastníků o tom, že to zkusíme atd.

Pro koho je vaše studie užitečná? Kdo všechno z ní může čerpat?

Přísně vzato úplně pro všechny, každý přece potřebuje vodu. Ale hlavně bude užitečná pro obce a města, protože mohou zlepšit jednak své územní plánování a budou mít silný nástroj, jak krajinu svého domova zlepšit. Až budou jednotlivé projekty hotové, mohou například i občané podávat své plošně či liniově přesně vymezené náměty, zjistit si vlastníky atd. Ubude práce úřadům.

Čerpat z naší studie může kdokoli, zdarma, může si, co chce, kopírovat, vydat to jako jejich práci, brožuru, cokoli. Jen nám stačí, že uvedou zdroj. A pokud bude víc takových území, které to pojmou komplexně jako my, rádi bychom založili národní databázi regionů, které to provedly nebo chystají, aby byl přehled a nedošlo k dublování práce. Stačí nás kontaktovat a my příslušné území zahrneme do republikové vrstvy, která bude všem přístupná na našem webu. Pochopitelně bychom uvítali, abychom dostávali i hotové projekty, kdy by se pak dala sestavit mapa republiky, kde už došlo k nápravě vodního režimu a každý by mohl vidět dokonce jak. Kostra všenápravy krajiny, jak tomu taky říkáme, je vcelku jasná, kontury se ale budou dále ladit tak, jak do toho zasáhnou další experti, stát a praxe.

Co z vaší studie vyplývá pro zemědělce?

Naše cíle jsou prakticky shodné jako cíle Asociace soukromého zemědělství: fragmentarizace české krajiny, zmenšení územních celků, zmenšit plochy velkých ploch polí a lánů. Vrátit do krajiny meze, remízky, solitérní stromy, aleje. Ale chceme i nové lesy a stát by měl vytvořit nástroje, které by měly za cíl, včetně dohledu státní správy (například Agentury ochrany přírody), komplexní nápravu krajiny a obnovu jejích funkcí, nejen tu půdoochrannou, ale i vodu zadržující, přírodu podporující. Protože tím dostaneme zdravou krajinu. A to povede ke zdravým potravinám, čisté pitné vodě a zdravějším lidem.

Přísně vzato z našich zjištění vyplývá, že je třeba opustit praktiky průmyslového zemědělství. Odměnou by byl návrat až milionů druhů mikroorganismů v půdě, jehož výsledkem bude 7,5 tuny žížal na 1 hektar. Nechceme zemědělcům nic diktovat, ale objektivní realitu neudržitelnosti průmyslového zemědělství už nelze ani přehlížet, ani tolerovat, natož podporovat. Je to pochod vstříc poušti a mrtvé krajině bez života. Rakousko jasně ukazuje, že tudy vede cesta.

Já se osobně domnívám, na základě přímé osobní zkušenosti dlouhých debat se známým polským farmářem Wieslawem Grynem, že je třeba přestat také s orbou. Vím, že je to radikální představa, ale ukazuje se, že orba škodí především půdnímu životu a vysušuje extrémně krajinu. V přírodě nikdo neoře, respektive ořou žížaly, hmyz, krtci a myši. A jak vidno, přírodní bezzásahové systémy fungují věky, kdežto ty naše zásahové, se vstupy energií i ze vzdálených ekosystémů (umělá hnojiva, chemie), prostě trvale fungovat nemohou a nebudou.

Jaké další kroky chystáte? Budete jednat s odborníky, klíčovými úředníky státní správy, zájmovými svazy či čelními vládními představiteli?

Ano. Jinak to ani nejde. V hledáčku máme i naši vládu a obrátíme se i na EU. Protože aby nastal klimatický obrat, nestačí, aby se jeden stát vzpamatoval. Musí se jich vzpamatovat většina. Krajina, půda, vzduch, příroda, voda prostě není jen soukromý sektor. Dokonce tato funkce musí jít do budoucna stranou a bude se muset změnit politika států. Komodita se z přírody může udělat jen tehdy, když to půjde trvale vůči životu udržet. Idea řádného hospodáře v době tlaku velkých průmyslových a agrárních korporací je utopie anebo nekonečná dřina. Vidíme to dobře v Česku.

Krajina je věc veřejná a my jsme i na ni zapomněli. Zapomněli jsme na to, jak důležitou roli mají zemědělci. A zapomněli jsme skoro všichni na to, že 7,5 miliardy lidí planety živí tenoučká třiceticentimetrová vrstva, která, pokud je zdravá, obsahuje neuvěřitelně komplexní minivesmír organismů, které nás živí. A pokud jejich destrukci chemií, pojezdy, orbou, odplavováním a zvyšováním teploty nezastavíme, tak to bude mít naše civilizace velmi nahnuté. Takže se ptám, co je lepší? Čekat na jistý konec nebo napravit? My jsme se rozhodli pro to druhé. Proto také rozjíždíme celosvětové hnutí, jehož hlavním cílem je právě zádrž vody a uzdravení půdy. Voda a půda totiž jsou tak vzájemně propojeny, že je nutné řešit najednou obě složky. A to přesně jsme v našem modelu udělali.