Veganství: útok na vaše svědomí a peněženky? Nemusí tomu tak (vždycky) být

Počet fanoušků veganské (či alespoň) vegetariánské stravy roste a například Praha je toho ukázkovým příkladem. Podle HappyCow.net, jednoho z největších serverů poskytujících informace o počtu a kvalitě veganských a vegetariánských restaurací napříč celým světem, se Praha dostala mezi top 10 nejpřívětivějších měst pro vegany. A co se počtu veganských restaurací na hlavu týče, v roce 2018 se dostala dokonce mezi světovou pětici.

Praha v top ten nejpřívětivějších měst

Země zvěřiny, bůčků, guláše se šesti a tradičně oblíbeného smaženého sýru se tak může pyšnit hlavním městem, ve kterém není problém opustit jakékoliv předsudky o stravování a ponořit se s chutí do objevování nových kulinářských možností. Radost z tohoto kroku nebudou mít jenom ušetřená zvířata všeho druhu, ale kdokoliv, kdo si je vědom negativních dopadů velkochovů na životní prostředí – včetně klimatu.

Zemědělství totiž globálně stojí až za čtvrtinou všech emisí skleníkových plynů, které způsobují změnu klimatu a s tím související projevy teplotních extrémů po celém světě. Co se týče konkrétně živočišné produkce, tak vynechání masa a mléčných výrobků z jídelníčku zredukuje uhlíkovou stopu, tedy množství emisí skleníkových plynů, které jedinec svou činností vytváří, až o 73 %. Snížení poptávky po mase by také vedlo k menší poptávce po zemědělské půdě, a tedy i k menší potřebě odlesňovat a ničit životní podmínky místních, často kriticky ohrožených, živočichů a rostlin.

Není mléko jako mléko

Informace o veganství v různém kontextu není těžké nalézt. Jen za poslední roky se natočilo několik dokumentů pojednávajících o dopadech živočišné stravy na životní podmínky chovných zvířat, lidské zdraví a ekosystém obecně. Ať už se jedná o kultovní Pozemšťany (angl. Earthlings, 2005), Cowspiracy (2014), nebo Food Choices (2016) či What the Health (2017), message je jasná. Veganství není pouze o vyvarování se živočišných produktů z pohledu výživy. Je to způsob života, „jehož snahou je v co největší možné a praktikovatelné míře vyloučit všechny formy využívaní zvířat a krutosti páchané na zvířatech kvůli jídlu, oblečení nebo jakémukoliv jinému účelu“. Je to o uvědomění si důsledků svého chování se vším všudy.

I v českém prostředí se lze setkat s různě úspěšnými kampaněmi zdůrazňujícími neblahé důsledky živočišné stravy. Projekty Nebuď tele a Bílé mínus upozorňují na skutečnost, že krávy jen tak samy od sebe mléko skutečně nedávají a že mléčný průmysl jako takový je postaven na nekonečném umělém oplodňování krav a následném násilném odebírání malých telat. Za živočišná mléka však lze najít na trhu dostupnou náhradu. Rostlinná mléka vyrábí například česká firma Nemléko. Sojová, mandlová nebo kokosová mléka najdeme také v nabídce většiny obchodních řetězců.

Nesnesitelná lehkost bytí veganů

Čím si teda může veganství najít ve městech své zastánce? Možná změnou narativu. Dříve symbolizovalo veganství vzdávání se něčeho, dnes už podtext obětování se „pro vyšší dobro“ není tak častý. Naopak. Veganství často pomůže lidem získat pocit, že mají nad svým životem kontrolu a že svým novým přístupem k životu toho spoustu získají – zdraví, pocit, že žijí v souladu se svými hodnotami, a vědomí, že jejich životní styl má jen omezený negativní dopad na svět kolem nich.

Vrátíme-li se zpět do Prahy, je nutné připomenout, že se nedávno na Rašínově nábřeží konala jedna z největších evropských vegan akcí – Veggie Náplavka. Záplava stánků a návštěvníků dokazovala, že si veganské potraviny už své odběratele našly. Při pohledu na cenovky však také bylo zřejmé, že většina bezmasých burgerů, veganských zmrzlin či různých alternativ například k máslu by se v této podobě mohla stát jídlem budoucnosti jen pro určitou část populace.

A to je škoda. Veganství by nemělo být exkluzivním zbožím. Bude vás možná stát pár nekonečných minut vysvětlování, že bílkoviny jsou i jinde než v živočišných výrobcích, rozhodně však lze vytvořit zeleninové a luštěninové pokrmy, které nestojí tolik. Samotné alternativy k výrobkům majícím živočišný původ, různé náhražky sýrů, jogurtů či masa jsou nicméně často dražší než „tradiční“ verze. Také je nutné připravit se na skutečnost, že z denní nabídky běžné restaurace, do které chodí celá vaše kancelář na oběd, si prostě nevyberete. Ještě nějaký čas tedy potrvá, než se pro vegany přijatelné pokrmy objeví i mimo místa, která si staví svou značku na exkluzivitě vegetariánské či vegan stravy.

Jak s úsměvem uvedla jedna slečna na Veggie Náplavce u stánku, veganství by především pomohlo, kdyby se z diskuse o veganství vytratila „útočná nota“, pomyslné chápání my versus oni a také stres veganů chovat se ve společnosti plné předsudků za všech okolností „dostatečně správně“. Co tedy s tím? Pokud vlastníte restauraci, co třeba zamíchat do menu pár kvalitních veganských pokrmů? A my ostatní? Co třeba zkusit pořádný „ňamburger“ a třeba jeden či dva dny v týdnu vynechat maso? Ocení to naše tělo i příroda.

Zdroje: Expats, The Guardian, Oxford University, Veganská společnost, autor fotografie: Monika Grabkowska, Unsplash