Klimatické cíle EU pro rok 2030 ještě vyšší? Dává to smysl
Evropa za zavřenými dveřmi bouřlivě debatuje o finální podobě klimatických cílů do roku 2030. Vyjednávání o dílčích návrzích energetického balíčku „Čistá energie pro všechny Evropany“ totiž jde do svého finále a již v červnu pravděpodobně budeme znát definitivní podobu cíle pro podíl obnovitelných zdrojů. A téměř jistě bude vyšší, než se předpokládalo. Proč? Využili jsme příležitosti a vyzpovídali Aurélii Beauvais, politickou ředitelku evropské fotovoltaické asociace SolarPower Europe.
Tomáš Charouz, foto: Konference Solární energie a akumulace v ČR 2018
9. 6. 2018
Podle původního návrhu má Evropa v roce 2030 dosáhnout 27% podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. Nyní se však ozývají hlasy ve prospěch navýšení cíle. Co je důvodem?
Pravdou je, že legislativní procesy v EU jsou velmi pomalé a původní výše cíle byla dohodnuta v roce 2014. Tedy již před 4 lety. A obnovitelné zdroje jsou sektorem dynamického pokroku a rapidního poklesu cen. Jen ceny solární energie za posledních 10 let poklesly o 70 %! Původně navržený cíl 27 % je dnes zastaralý a vychází z předpokladu cen technologií, které neodpovídají jejich cenám v současnosti. Nyní jsme v roce 2018. Berme v úvahu, že dnes diskutovaný rámec bude platný až od roku 2020. Hovoříme tedy o propasti v délce 6 let. K vybudování silné průmyslové základny pro rozvoj obnovitelné energie v Evropě a nastavení smysluplných cílů musíme vycházet z co nejvíce aktuálních dat – a to je přesně důvodem, proč v minulých měsících Evropská komise provedla druhé modelování.. Započítání nových cen při stejném rozpočtu ukázalo, že Evropa může dosáhnout více než 30 % při stejném rozpočtu!
Předpokládám, že tím míříte na novou studii Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA), podle které lze s využitím současných technologií ekonomicky smysluplně dosáhnout až 34% podílu obnovitelných zdrojů? Jaká bude finální podoba 2030 cíle?
Ano. IRENA hovoří o 34 % a Evropská komise osciluje mezi 32–33 %. Evropský parlament do jednání vstoupil s požadavkem 35 % a mezi členskými státy se již dnes mluví o minimálně 30 %. Výstup jednání lze očekávat mezi 30–35 % a členské státy budou tlačit na nižší cíl. Pokud však chceme dosáhnout globálně vůdčí pozice v obnovitelných zdrojích, musíme mířit výše. To se ale nestane, protože finální podoba bude politický kompromis. V ideálním případě proto doufáme v 32–33 %. Pokud dosáhneme 33% podílu obnovitelných zdrojů v roce 2030, bude to vítězství.
Kromě výše cíle je důležitá i jeho závaznost. V řadě evropských zemí se národní cíle prokazují jako jeden z hlavních faktorů rozvoje šetrných technologií v aktuálním období do roku 2020. Můžeme očekávat národní cíle i v nové legislativě?
Určitě to bude evropský cíl, protože se na tom shodly všechny tři instituce (Evropská komise, Evropský parlament a členské státy zastoupené v Radě EU, pozn. aut.). Otázkou ale zůstává, jak budou definovány dílčí národní příspěvky pro splnění celkového cíle. Je proto velmi důležité celý systém řízení správně nastavit. A to je předmětem dalšího legislativního návrhu, který do cíle může zavést určitou míru závaznosti pro členské státy, například robustní benchmarky a požadavky monitoringu ze strany členských zemí. V tuto chvíli tam žádná není, a proto se ji do legislativy snažíme prosadit.
Tohle vše je příliš abstraktní. Jak mohu jako občan benefitovat z nové legislativy? Často slyšíme, že návrhy mají posílit roli spotřebitele.
Celý navrhovaný rámec je skutečně o posílení role spotřebitele na energetických trzích – podporou rozvoje chytrých zařízení, rezidenční produkce a skladování energie, např. solární. Spotřebitelé budou ve výsledku schopni produkovat svou vlastní energii s levnějšími náklady, a pokud to vše správně nastavíme, tak si i něco vydělat.
Balíček změní povahu energetického trhu, aby se ho lépe mohli účastnit i malí hráči. Členské státy jsou k tomu nicméně velmi rezervované a drží se spíše centralizovaného přístupu, ve kterém velké konvenční zdroje energie stále hrají významnou roli. Není jim příjemné, že by měla vzniknout spousta nových malých energetických hráčů, a řeší náklady na financování energetického systému. To je velký problém a musíme se proto aktivně zapojit do budování energetického systému budoucnosti.
Nová legislativa v oblasti samospotřebitelů může pomoci i v boji s energetickou chudobou. Vznikají nové byznys modely, vlastnictví třetích stran, kolektivní vlastní výroba a spotřeba. Například matka samoživitelka žijící v bytovém domě, která má problém s vysokými účty za elektřinu, se může spojit s ostatními z domu, pořídit solární panely a začít vyrábět vlastní energii. Tak se náklady a rizika rozdělí mezi více, například dvacet, lidí.
Ne každý se dnes může aktivně zapojit do trhu s elektřinou. Kdo se v novém rámci může stát aktivním spotřebitelem – tzv. samospotřebitelem?
Přesně to je velkou otázkou. Pokud mluvíme o samospotřebiteli, mluvíme také o vlastní spotřebě. A její možnosti jsou dnes velmi omezené. Dnes potřebujete vlastnit svůj dům, vhodné prostory a panely. Proto se snažíme prosadit, že nemusíte být vlastníkem objektu pro vlastní výrobu obnovitelné elektřiny – jako např. ti zmínění lidé z bytového domu. Pokud chceme spoustu aktivních spotřebitelů, potřebujeme nové byznys modely. I zde jsou členské státy obezřetné a legislativa není u konce. Legislativa v oblasti obnovitelných zdrojů by mohla být hotova v červnu letošního roku.
Často také můžeme zaslechnout nový pojem energetická komunita. Co to je?
Jednoduše řečeno, své účty za elektřinu platíte dodavatelům energie, jejichž jste součástí, protože v nich můžete vlastnit podíl. Je to nový přístup – komunitní energie, ale nezávisle na tradičních velkých hráčích. Tento model se rychle rozmáhá a v rámci jednání se komunitní rovina legislativy vyvíjí dobře.
Co akumulace energie? Jaká má být její role v novém energetickém systému?
Instituce ví, že akumulaci potřebujeme. Pokud totiž chceme do systému zapojit více obnovitelných zdrojů a postupně utlumit uhlí, potřebujeme zálohu. A tato záloha může mít dvě podoby – odezva na straně poptávky a ukládání energie. Pro akumulační zařízení nicméně musíme otevřít trh. V rezidenčním sektoru je situace dobrá s výjimkou některých zemí jako např. Španělska, kde existují represivní daně. Snažíme se proto zajistit férové podmínky napříč technologiemi, včetně obnovitelných a akumulačních. Důležitou roli sehraje také digitalizace. Pokud máme snížit potřebu záložních zdrojů, musíme zlepšit předpověď produkce a optimalizovat spotřebu energie. Dnes máme spoustu ztrát a neefektivity jednoduše proto, že jsme příliš pomalí. A nový systém bude mnohem efektivnější, pokud se nám podaří přizpůsobit jeho komplexnosti. Sice nebudeme koordinovat jen 3 velké zdroje ale 500 malých, ale to vše za nás zařídí pokročilý systém předpovědi a managementu energetické poptávky. Flexibilita přinese další benefity celkovému energetickému systému.
Zmínila jste férové podmínky. Ceny obnovitelných zdrojů klesají dramaticky. Jsme schopni navrhovaných cílů dosáhnout pouze na tržní úrovni – bez dotací?
Doba bez dotací přijde, ale zatím nenastala. Dokud totiž budou existovat dotace pro fosilní paliva, např. kapacitní mechanismy, podpora jádra, není důvod, proč by obnovitelné zdroje měly jít z kola ven jako první bez žádné záchranné sítě. Dnes nejsou na trhu rovné podmínky. Jakmile budou férové podmínky, nebudeme potřebovat žádnou podporu, jelikož jsme nejlevnější. Ale v tuto chvíli to není možné, protože v řadě zemí neexistuje férový trh pro obnovitelné zdroje.
Zelené zdroje jsou často spojovány s pracovními místy. Podle Evropské komise již dnes zaměstnávají 9 milionů lidí v Evropě a toto číslo se má do roku 2030 zdvojnásobit. Kde vidíte největší potenciál?
V oblasti solární energie je největší potenciál na střechách domů, již dnes jsou největším zdrojem pracovních míst v sektoru obnovitelných zdrojů. Pokud se podíváme na počet pracovních míst na jednotku vyrobené energie, solární sektor je jedním z nejintenzivnějších, zejména malé instalace. Velké solární elektrárny jsou podobné větrným. Jde o jednorázovou investici a výstavbu se spoustou pracovníků pocházejících z vaší, možná jiné země. Jakmile je práce hotova, všichni jedou pryč a zůstává jen technik, aby kontroloval, zda vše běží v pořádku. Obecně potřebujete poradenství, banky, instalační společnosti, kontrolu provozu a údržbu. A malé solární elektrárny vyžadují celý tento proces jedna po druhé. Jde tedy o stejný hodnotový řetězec jako u velké, ale násobený počtem malých instalací. To samozřejmě vyžaduje velký počet pracovníků, zejména místních, jelikož zaměstnáváte společnosti z vašeho regionu.
Upřímně, miluji fotovoltaiku, protože je malá, velmi agilní a v souladu s většími systémy. V porovnání s centralistickým přístupem velkých zdrojů může slunce být skutečnou energií decentralizace. Samozřejmě potřebujeme i velké zdroje energie a směřujeme k modernímu energetickému systému, kde bude třeba jak vítr, tak slunce a budou se vzájemně doplňovat. Potenciál větru je spíše ve větším měřítku, zatímco slunce využijete v zástavbě, na cestách, střechách parkovišť a v infrastruktuře obecně. A v Evropě je tolik nevyužitého prostoru. Pokud využijeme veškerou zástavbu v Evropě, můžeme pokrýt až 32 % evropské poptávky po elektřině.
Otázka závěrem – kdy budeme znát finální podobu připravované legislativy?
Jsou dva bloky. První může být hotový již v červnu a bude se týkat obnovitelné energie, energetické účinnosti a systému řízení – tedy jak kolektivně dosáhnout cílů. Druhý blok připravované legislativy by mohl být hotový v prosinci. Pokud se tedy dodrží termíny, mohli bychom mít kompletní novou legislativu již na konci roku. A to znamená, že členské země budou mít dost času na implementaci do národních řádů do roku 2020, kdy v současnosti platný rámec vyprší.
Rozhovor vznikl při příležitosti konference „Solární energie a akumulace v ČR 2018“ 10. května 2018 v Praze. Klíčovými tématy byla budoucnost obnovitelných zdrojů v příští dekádě a nutné změny fungování energetických trhů, které s sebou vzrůstající podíl fotovoltaických instalací přinese.