Tání ledovců už zvrátíme jen těžko, varuje vědkyně. Arktického ledu je nejméně v historii měření

Letošní vrchol pokrytí Arktidy ledem je o 1,3 milionu kilometrů čtverečních méně než průměrné maximum mezi lety 1981 až 2010. Zveřejnila to americká agentura NASA. Polární bioložka Marie Šabacká z Centra polární ekologie Jihočeské univerzity upozorňuje, že to je dalším důkazem nezvratných změn ve světovém klimatu a přirovnává to každoročním měřením teplotních maxim. „Je to jen další dílek do skládačky, jako když v Praze je v létě pokořena nejvyšší teplota. Dostali jsme se do bodu, kdy to už bude jen stěží zvratitelné, pokud vůbec,“ popisuje pro portál Obnovitelně.cz. .

Data, které naměřil americký Národní datový úřad pro sníh a led (NSIDC) v letošním březnu, jsou podle polární bioložky spíš dalším potvrzením trendu. „Arktické oblasti se oteplují 3 až 4krát rychleji než zbytek planety, a to právě kvůli bíle barvě sněhu a ledu, která víc odráží teplo a záření . Ale to, co se děje v Arktidě, nezůstává jenom v Arktidě,“ říká Šabacká.

Podle ní tání arktického mořského ledu ovlivňuje cirkulaci vzduchu na celé severní polokouli. „Například když v zimě chybí led nad Barentsovým mořem, může se z oceánu odpařovat více vlhkosti – a to se pak může projevit i ve střední Evropě v podobě větších srážek, třeba i sněhových,“ říká. Rozsah ledu ale může způsobit i narušení proudění polárního víru a to pak vede k větším teplotním výkyvům – chladnějším jarům, sušším létům nebo naopak silným lijákům.

„Taky to ale destabilizuje světové klima nebo přirozený biotop pro stovky zvířecích druhů,“ dodává Šabacká.

Za týden zmizel led o ploše Itálie

Většina ledu v Arktidě je mořská, pevninský ledovec se nachází jen v Grónsku. „Ten už ale taky taje a vidíme to i na Antarktidě. Když taje pevninský led, způsobuje taky zvyšování úrovně moří a oceánů,“ říká Šabacká a dodává, že ledovce v posledních letech tají dramatičtěji a významněji. Rychlost i rozsah aktuální klimatické změny nemá v posledních dvou až třech milionech let obdoby. Tání ledovců je jedním z jejích nejviditelnějších projevů. Satelitní měření ledu v arktických oblastech probíhá od roku 1979, přičemž letošní nejnižší hodnoty měření byly patrné už od začátku roku.

• Související: Body, z nichž není návratu: extrémní teploty naznačují, že se klima nenapravitelně mění

Evropská satelitní služba Copernicus ve svém reportu z letošního únoru upozorňovala, že jde o „neobvyklou“ událost. „Denní rozloha arktického mořského ledu se koncem ledna prudce zmenšila a za méně než týden klesla o přibližně 0,3 milionu km² (zhruba velikost Itálie). Takový rychlý pokles je neobvyklý v tomto ročním období, kdy se mořský led obvykle rozšiřuje směrem ke svému ročnímu maximu,“ píše unijní služba na svém webu.

Podle reportu za takto prudkou změnou stojí výrazně vyšší teploty v oblasti Grónska a Svalbardu, případně celkově vyšší průměrná teplota na severu zeměkoule. Jak už bylo naznačeno, na jižní polokouli vědci pozorují obdobný vývoj událostí.

Zmizela třetina ledu za rok

Antarktida v posledních letech začala rovněž vykazovat známky masivního tání ledovců. Na přelomu tohoto a minulého roku světová média obletěla zpráva, že od pobřeží Antarktidy se odpojil ledovec o váze jednoho bilionu tun a rozměrech 3 900 kilometrů čtverečních, tedy o rozloze asi jednoho a půl Lucemburska.

A to nebylo poprvé, podle měření satelitní služby Copernicus se v Antarktidě v poslední dekádě ročně ztrácí desítky ledu procent ročně. Poslední „normální rok“ byl 2021, kdy v únoru ubylo jen 0,4 procenta ledu oproti průměru mezi lety 1991 až 2020. Hned o dva roky později ale bylo v Antarktidě o třetinu méně ledu než mezi zmíněnými lety. Razantní pokles nastal v roce 2016, předtím byla Antarktida v dobré kondici.

Proč ale došlo k tomuto prudkému propadu, to si vědci zatím vysvětlit neumějí. Situaci v roce 2023 v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal britský vědec Walter Meier jako „ledového spícího obra, který se začal probouzet“.

Úvodní foto: Pixabay