Akcelerační zóny by mohly být schváleny již letos, jejich finální podoba bude známá příští rok
Rozvoj obnovitelných zdrojů brzdí pomalé povolovací procesy, vystavět větrnou elektrárnu trvá i deset let.
Existují investoři, existují vhodné lokality, existují instalační a odborné firmy. Přesto výstavba velkých obnovitelných zdrojů, zejména solárních a větrných parků, zbytečně stagnuje. Důvodem jsou složité a zdlouhavé povolovací procesy. Než se od návrhu posune projekt k výstavbě, uplyne i několik let.
Změnit to mají akcelerační zóny, které by povolovací procesy výrazně urychlily. Ministerstvo životního prostředí o nich jedná více než rok. Na jaře loňského roku sliboval ministr Petr Hladík (KDU-ČSL), že se do schvalování Poslaneckou sněmovnou dostanou nejpozději na podzim 2024. Ještě v prosinci pak vrchní ředitel sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla přislíbil, že je stihne schválit aktuální vláda.
„Vláda v březnu schválila balíček, který může akcelerovat rozvoj obnovitelných zdrojů a tedy posílit energetickou bezpečnost Česka. Bude dobré, pokud celý akcelerační balíček stihne projednat ještě tato Poslanecká sněmovna,“ komentuje programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
Vysvětluje, že v současné době platí, že solární a větrné elektrárny nad jeden megawatt jsou považovány za stavby ve veřejném zájmu, což usnadňuje jejich povolování, pokud je to v souladu s územním plánem.
„Potom je tu opatření, podle kterého nepotřebujete řízení EIA při stavbě do tří větrníků, pokud to splňuje podmínku vzdálenosti od sídla a podobné nároky. To jsou kroky, které pomáhají rozvoji obnovitelných zdrojů u nás, ale samozřejmě takové Rakousko či Německo jdou ještě dál, a právě k nim nás může přiblížit zmíněný akcelerační balíček,“ dodává Sedlák.
V chráněných krajinných oblastech a národních parcích ne
Podle náměstka ministra životního prostředí Františka Talíře (KDU-ČSL) by měla být přesná podoba a vymezení akceleračních zón známá na jaře příštího roku. Akcelerační zóny by neměly být lokalitami, kde je možné stavět bez rozmyslu, ale dopředu schválenými oblastmi, kde výstavba případných větrných farem nebude ničemu překážet. Chráněné krajinné oblasti a národní parky jsou například rovnou vyňaty. Stejně tak by mělo být vyňato pásmo kolem hranic.
„Od akceleračních zón si slibujeme urychlení procesů. Výstavba větrných parků by mohla započít od roku, co si zažádají o povolení. To ale neznamená, že nebude možné vystavět větrníky mimo akcelerační zóny, i tam by se měly povolovací procesy urychlit a trvat by měly maximálně dva roky,“ komentuje Talíř.
Česko disponuje velkým prostorem s dostatečným větrným potenciálem, a to i bez chráněných krajinných oblastí, přímé zástavby nebo příhraničního pásma. Místo je pořád ještě i na solární parky. Využít se navíc dají prostory po uhelných elektrárnách a brownfieldy.
„Nechceme stavět na zemědělské půdě, která by šla využít jinak a lépe,“ řekl ředitel Business Development Energo společnosti JRD Michal Arnold na setkání s veřejností Pro moderní Česko v Českých Budějovicích. Při zkoumání Jihočeského kraje a jeho větrného potenciálu objevili 80 vhodných lokalit k výstavbě větrných turbín, přestože kraj nepatří k českým špičkám z pohledu povětrnostních podmínek.
„I přesto tu ale aktuálně nestojí jediná vybudovaná větrná elektrárna, existují pouze projekty v přípravě. Větrná energie přitom neznečišťuje vzduch, vodu ani půdu, nezabírá velkou plochu a umožňuje využívat i nadále okolní půdu,“ dodává Arnold.
Obec, v jejímž katastrálním území se větrná elektrárna nachází, může získat řadu výhod. Investor jí může nabídnout například levnější elektřinu, dodávky přímo od obnovitelného zdroje formou komunitní energetiky nebo možnost získat podíl ze zisku.
Do obcí větrníky i bioplynky
Další alternativou, jak se obce mohou zapojit do trhu s nízkoemisní energií, je například výstavba bioplynových stanic. Ty mohou zásobovat přímo obec, ve které se nacházejí, a vyrábět energii podle aktuální potřeby.
Nyní je v Česku zhruba 500 bioplynových stanic a většina z nich vyrábí elektřinu i teplo. Stanice obvykle spotřebovávají suroviny buď ze zemědělské výroby, nebo z cíleně pěstované biomasy.
„Zpracovat se mohou i odpady a zbytky ze zemědělské či hospodářské výroby nebo odpady a zbytky z restaurací,“ uvádí Martin Schwarz, CEO EBW a expert sdružení CZ BIOM. Bioplynové stanice navíc navzdory obavám nejsou cítit. Zapáchají pouze odpady živočišného odpadu, hnůj a podobné suroviny. Pokud má bioplynka vzduchový filtr a vnitřní prostory nucený odtah vzduchu, okolí zápach nepocítí.
Díky velikým zásobníkům jsou bioplynové stanice schopné fungovat i jako poskytovatelé flexibility pro distribuční síť. Je možné je rychle aktivovat například v zimě, nebo když zrovna přestane svítit slunce a foukat vítr. Přes léto mohou stanice naopak svůj provoz utlumit.
Právě jejich schopnost decentralizace a možnost pružně reagovat na potřeby sítě z nich dělají cenný doplněk k obnovitelným zdrojům, které jsou závislé na počasí. V kombinaci s akceleračními zónami, které napomohou rozvoji obnovitelných zdrojů, by Česko mohlo pomocí podobných projektů i na obecních úrovních posílit svou energetickou soběstačnost a nabídnout smysluplné příležitosti malým i velkým investorům.
Úvodní foto: KČ