Slíbené miliardy bude potřeba hledat jinde. Nad Stanjurovým přílepkem zůstává rozum stát

Má ušetřit miliardy korun, které chybí v letošním státním rozpočtu na provozní podporu vybraných fotovoltaických elektráren. Jenže letos neušetří nic a stát bude stejně muset chybějící miliardy někde „najít“.

Řeč je o přílepku ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) k právě schválené novele energetického zákona označované jako Lex OZE III, který zavádí individuální kontroly přibližně 2,8 tisíce solárních instalací z let 2009 a 2010 s výkonem nad 30 kilowatt. A který má ambice vzít nebo zkrátit provozní podporu těm, kteří moc „vydělávají“.

O tom, zda provozovatel dostane dotaci či nikoliv, rozhodne takzvané vnitřní výnosové procento (IRR) ve výši 8,4 procenta. Jde o vládou dodatečně stanovenou maximální výši ročního zisku solárních elektráren ze zmiňovaných let 2009 a 2010. Jenže zatímco dříve se tato hodnota vztahovala průměrně na celý sektor, Stanjurův přílepek počítá s individuální kontrolou každé z 2,8 tisíce instalací.

• Přehledně: Co pro tisíce fotovoltaik může znamenat Stanjurova past na solárníky

Solárníci tak budou muset pravidelně informovat operátora trhu, zda mají nárok na státní provozní podporu. Jenže podle novely se musí první výkazy odevzdat až ke konci letošního roku, takže reálně se peníze za „neoprávněnou podporu“ za rok 2025 vrátí státu až na začátku roku 2026. Paradoxem je, že v tu dobu už Stanjura vzhledem k podzimním sněmovním volbám nemusí být ministrem financí.

Ale provozovatelé fotovoltaik tady budou bez ohledu na to, jak dopadnou volby. A budou se muset vyrovnat s novými pravidly, které více připomínají bramboračku než do detailu připravenou a odborně prodiskutovanou předlohu. Když zástupci solárního sektoru hovoří o tom, že Stanjurův přílepek může být pro mnohé provozovatele likvidační, mají stoprocentní pravdu.

Přitom chybělo opravdu jen málo, konkrétně jediný hlas, a žádné individuální kontroly se nekonaly. Proti Stanjurovu plánu se totiž poměrně jednoznačně postavila horní komora Parlamentu, když i výrazná většina koaličních senátorů hlasovala pro návrh, aby byl přílepek ministra financí z novely vyškrtnout. A pak už to bylo na Poslanecké sněmovně, kam se předloha vrátila.

Chyběl jeden hlas

K potvrzení senátního návrhu bylo zapotřebí 96 hlasů, přičemž ruku zvedlo 95 přítomných poslanců. Kupříkladu poslanecký klub ANO hlasoval jednotně pro senátní verzi s jedinou výjimkou, kterou byl Andrej Babiš. Podle záznamu o hlasování byl omluven, přestože ještě krátce předtím držel dlouhou řeč, když poslanci jednali o přehlasování prezidentského veta o platech ústavních činitelů.

Při hlasování ale chyběl třeba také bývalý ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, i když jeho Pirátská strana Stanjurův přílepek ostře kritizovala – a také všichni její poslanci (s výjimkou právě Bartoše) hlasovali pro senátní verzi.

Pod proudem: Výkon světové fotovoltaiky překonal 2 terawatty. Solární panely dobývají globální energetiku



Zajímavostí je, že tuto předlohu podpořili také čtyři „rebelové“ ze Stanjurovy ODS. Největším hrdinou se stal poslanec Václav Král, který nejprve zvedl ruku pro senátní verzi a následně se jako jediný přítomný koaliční poslanec zdržel, když se rozhodovalo o přehlasování Senátu – k tomu bylo zapotřebí 101 poslanců (ruku nakonec zvedlo 102 zákonodárců včetně nezařazeného Ivo Vondráka).

Bič na solárníky tím byl definitivně upleten, byť se proti předloze ještě může postavit prezident. Pro provozovatele fotovoltaických elektráren je novela energetického zákona se Stajnurovým přílepkem jednoznačným signálem, že se státu nedá věřit. Že si i po patnácti letech může najít šikanující nástroj, kterým zaútočí na solární podnikatele, ale třeba i školy a další úřady se solárními panely na střechách.

Vzhledem k tomu, že jde o jednoznačně retroaktivní opatření, bude pro mnohé provozovatele nesplnitelné, aby dali dohromady všechny potřebné dokumenty staré třeba i více než patnáct let. Kontrola sebe sama přitom přináší jedno zásadní riziko: Pokud někdo při vyplňování formuláře udělá i neúmyslnou chybu, hrozí mu pokuta až 50 milionů korun od Státní energetické inspekce. A to třeba i několik let po odevzdání dokumentu.

• Tip: Evropa má být hráčem, nejen hřištěm. Clean Industrial Deal jako šance pro Česko

Mnozí provozovatelé – zejména ti menší, kteří mají instalace na svých budovách a úvěr už mají splacený – proto možná raději dobrovolně ze systému státních provozních podpor vystoupí, aby se vyhnuli hrozbě vysoké pokuty. Raději tak rezignují na jakýkoli zisk z investice do elektrárny, než aby se vystavili riziku sankcí za nesprávně vyplněný dotazník, který bude obsahovat stovky položek.

Pravděpodobné také je, že se některé firmy rozhodnou kvůli retroaktivitě vést se státem soudní spor, ty zahraničí zase přistoupí k arbitrážím. Ostatně jednu takovou už ministerstvo financí s investiční skupinou Natland prohrálo, což Česko vyjde na stovky milionů korun. Opakované změny v podnikatelském prostředí nepochybně povedou k tomu, že si někteří investoři, než aby riskovali se svými penězi v České republice, vyberou jiný trh – ten stabilnější.

Ačkoli česká vláda i premiér Petr Fiala (ODS) opakovaně deklarují, jak jim záleží na rozvoji obnovitelných zdrojů, které se mají stát jednou z páteří tuzemské moderní energetiky, přílepek ministra financí je přesným opakem.

Foto: ODS