Rozhovor: Solární energetika se díky soutěži o podporu stala levnější než vítr

Německo od roku 2015 s úspěchem využívá tržní mechanismus podpory solárních elektráren, kdy mezi zájemci o podporu uspějí ti s nejlepší nabídkou. Osvědčil se tento přístup?

Aukce jsou velmi efektivní způsob, který ukazuje, jakou podporu konkrétní projekt potřebuje. Pilotně začaly v roce 2015, nyní jsou pro všechna zařízení s výkonem nad 750 kW povinné. Za tu dobu poklesl požadovaný příplatek k výkupní ceně o 14 %.

Vítězové posledních aukcí podali nabídky v průměru 4,3 centu za kilowatthodinu, což znamená, že cena proudu z těchto zařízení se dostala na úroveň ceny elektřiny z větrných parků, a dokonce lehce pod úroveň cen z nejnovějších uhelných elektráren. Při poslední aukci 1. února byla dokonce nejnižší nabídka 3,86 centu za kilowatthodinu.

Na tomto vývoji se samozřejmě podílí vedle konkurence zájemců i další faktory, zejména technologická inovace. Přesto pokládáme dosažení cenové parity s větrem za historický milník, protože v minulosti byla solární energetika pokládána ze všech obnovitelných zdrojů za nejdražší a v poměru k výkonu nejméně efektivní. Nyní je zřejmé, že je schopná spolu s větrnou energetikou převzít hlavní díl odpovědnosti za náš energetický systém. Kolik aukcí se již uskutečnilo a s jakým zájmem?

Počet aukcí je zatím velmi malý, jen asi tři ročně. Důvodem je zákonné omezení, že ročně lze vydražit kapacity jen do výše 600 megawattů. Jestliže jsou ale zároveň aukce velkých projektů povinné, je zřejmé, že ta hranice se musí zvýšit, nejlépe odstranit. Síť na to podle nás připravena je. Zejména je podle nás vhodné stavět tyto zdroje vedle již existujících větrných elektráren, aby mohly využívat společnou infrastrukturu.

Myšlenka slučovat aukce solárních a větrných projektů se nám ale nelíbí, protože oba tyto obnovitelné zdroje plní svou roli a neměly by si konkurovat.Zájem o aukce je velký, při každé z nich je uděleno kolem dvaceti licencí, ale počet uchazečů je zhruba třikrát větší. I to ukazuje, jak velký potenciál solární energetika má. Realizují se tyto velké projekty na střechách nebo jen na volných plochách?

Do aukcí jsou přijímány projekty, které využívají volných ploch, především tzv. brownfieldů. Jde o plochy, které byly už dříve průmyslově využívány, například jako bývalé skládky, výsypky, zbourané továrny apod. Výstavba na zemědělské půdě je možná jen v Bavorsku a Bádensku-Würtembersku, a to jen na tzv. znevýhodněných plochách, na kterých není zemědělská činnost rentabilní. V ostatních spolkových zemích je využití zemědělské půdy pro solární elektrárny zakázáno. Využití brownfieldů je velmi dobrý způsob, jak tyto plochy vyčistit a nenechat ležet ladem.

Má nebo bude mít pokles požadavků na příplatek k výkupní ceně vliv i na podporu malých, domácích zařízení?

Ne, pravidla pro podporu střešních instalací jsou dána dlouhodobě a s aukcemi nemají co dělat. Pokud takové zařízení dodává proud do sítě, garantuje stát výkupní cenu na 20 let. Čas od času jsou tyto výkupní ceny pro nové projekty snižovány, protože ceny fotovoltaických panelů jdou stále dolů. Když tyto garance v roce 2000 začínaly, byla výkupní cena 50 centů za kilowatthodinu, od roku 2015 je na 12 centech. Od té doby se tato cena nezměnila, cena fotovoltaických panelů ale klesla až o 15 %. Dodávat solární proud do sítě je tedy stále atraktivní.

Stále víc rodin však touží po energetické soběstačnosti, takže si k panelům ještě pořizuje baterii. V současné době podporuje Německo pořízení těchto baterií zvýhodněnými půjčkami s dlouhou dobou splatnosti i přímými dotacemi. Kdo si dnes pořídí baterii k nejběžnější solární instalaci na střeše domu o výkonu 5 kW, může dostat příspěvek až ve výši 1900 eur. V současné době je podle našeho solárního svazu v německých domácnostech asi 35 tisíc baterií. Zkusíte odhadnout, kdy se fotovoltaika obejde zcela bez podpory?

To záleží do značné míry na vývoji tržních cen elektřiny – a ten je zas ovlivněn politickými rozhodnutími. Více než polovinu ceny elektřiny pro domácnosti dnes tvoří státem nařízené platby, především příplatek na obnovitelné zdroje. Od něj je ale řada subjektů osvobozena, především velké firmy, což je předmětem časté kritiky. Další věcí je, že v ceně elektřiny z uhelných elektráren nejsou započítány externality, tedy dopady na zdraví, životní prostředí apod. Pokud by započteny byly, byla by solární energetika konkurenceschopná už dnes. Bude tedy záviset na tom, jak se stát k těmto skutečnostem postaví.