Na úspory energie je třeba jít komplexně, říká Petr Holub ze Šance pro budovy

Evropská komise nabízí jednoduché kroky, které mohou ušetřit i několik tisícovek ročně, co je podle vás na takové kampani špatně?

Ty jednoduché kroky ve změně chování typu „vařte s pokličkou“ jsou důležité. Ale nejsou dostatečné. Mohou uspořit řekněme do 20 % energie, ale často krátkodobě. Navíc těchto rad se dostává lidem z různých zdrojů například i od energetických firem.

Vtipné je, že kampaň běží na webové stránce setrimenergii.eu, přitom web s téměř totožným obsahem a stejným jménem domény jen s jinou koncovkou patří jedné z velkých nadnárodních energetických firem. Přístup Evropské komise by měl být koncepčnější a kampaň koordinována s komunikací českých ministerstev, mimo jiné těmi, která poskytují finanční podporu na renovace rodinných a bytových domů. Právě taková opatření mohou uspořit až 80 % nákladů na energie, a to dlouhodobě.

Energetická chudoba ohrožuje v Česku každého pátého člověka. Jak by šlo jejich situaci zlepšit a co by pro to měla udělat EU nebo česká vláda?

Jedna věc je radit lidem, že mohou zrenovovat svůj dům. Třeba v malém rozsahu, jako je zateplení severní stěny, kterou mají v nejhorším stavu, výměna trojích oken, instalace solárních kolektorů. I na takové malé renovace může přispět v nejnižší úrovni podpory program Nová zelená úsporám. Na přípravu projektů navíc mohou lidé získat finance z programu Úspory energie s rozumem.

Pro ty, kteří nedosáhnou ani na tato opatření, pak stát musí přijít s řešením v rámci sociální politiky. Ročně pošle přes 13 miliard korun v příspěvcích a doplatcích na bydlení. Z toho odhadem 7 miliard jde na pokrytí účtů za energie. Stát by přitom měl spíše pomoci lidem, aby mohli bydlet v nízkonákladovém, tedy energeticky úsporném domě. Lze uvažovat o podpoře výstavby najemních bytů nebo pomoci s financováním úspor energie v rodinném domě nad rámec doposud dostupné podpory s následným odebráním dávek. Že pouhé každoroční krytí provozních nákladů za energie problém energetické chudoby dlouhodobě neřeší, potvrdily i závěry nedávného šetření Nejvyššího kontrolního úřadu.

Mohou do tématu boje proti energetické chudobě také pozitivně zasáhnout města nebo obce?

Měst a obcí se týká možnost výstavby sociálního bydlení. Nutit je, jako chtěla bývalá ministryně práce a sociálních věcí, asi nelze. Ale nějaká motivace by pro ně být měla. Města a obce nejlépe dokáží ve spolupráci se sociálními službami identifikovat potřeby svých obyvatel. Měly by také mít svého energetického manažera, který bude hledat a připravovat vhodné projekty na energeticky úsporné renovace budov a instalace obnovitelných zdrojů.

Již několikátým rokem běží v Česku program na financování úsporných opatření v domácnostech Nová zelená úsporám. Jaký má úspěch?

Program se čerpá stabilním tempem. Od začátku o dotaci požádalo přes 115 tisíc domácností. Postupem času přišel program i s oblastí podpory dílčích renovací, která razantně snižuje investiční práh pro možnost získat podporou.

Důležité je, že je program dlouhodobý s kontinuálním příjmem žádostí a vlastníci rodinných domů nejsou nuceni žádat podle termínů daných úřadem, ale podle vlastních potřeb a možností. Mohou tedy projekt v klidu a kvalitněji připravovat na dobu, kdy si našetří ve stavebním spoření, kdy je potřeba okna už skutečně vyměnit nebo kdy se jim změní rodinná situace.

Od letošního roku platí norma, podle které by měly být nové budovy s plochou nad 1 500 m² s téměř nulovou spotřebou, po roce 2020 by podobné opatření mělo platit i u menších domů. Jak se takový krok promítne právě do účtů obyvatel budoucích domů za energie?

Já tomu říkám tzv. „český standard s téměř nulovou spotřebou“. Ty požadavky jsou měkké a většina již nyní stavěných novostaveb je plní. Definice nedostává svému jménu, které bylo převzaté z evropské směrnice. To znamená, že vícenáklady budou minimální, přínosy ale také. Dá se říct, že oproti dnešnímu požadavku je standard o 10–20 % úspornější.

Jak by tedy měly novostavby vypadat?

Do budoucna lze standard ještě zpřísnit. S předstihem, aby se na to stavebníci mohli připravit, řekněme od roku 2022 nebo 2023. Měl by se potom blížit pasivnímu standardu. O tom se teprve vede debata. Ale vždycky chceme zachovat princip, že si stavebník do určité míry sám volí opatření, kterými požadavky splní, buď má dům menší potřebu energie na svůj provoz, nebo využívá více účinné a obnovitelné zdroje energie.

Nehrozí však, že výstavbu takových domů stavební průmysl nezvládne nebo že zvýší ceny nových nemovitostí?

Ceny nemovitostí se řídí asi deseti dalšími faktory, nejdůležitější stále zůstává lokalita, ceny konkurence nebo nadstandardní kachličky. Ale ano, nekvalitní developer, který energeticky úspornou nemovitost zatím postavit neumí, bude mít vyšší vícenáklady a může je promítnout do prodejní ceny. Kvalitní developer již tyto domy stavět umí a potom tam dopad nebude nejspíš žádný, maximálně v nižších jednotkách procent.

Letos by se měla Evropa dohodnout na strategii pro snižování spotřeby energie v příštím desetiletí. Jaké další impulsy můžeme EU do oblasti úspor energie přinést?

Zřejmě bude pokračovat trend, který je nyní. Máme závazek do roku 2020 a následný závazek do roku 2030 bude v ročních hodnotách úspor energie odpovídat tomu nynějšímu. Ten neplníme, zejména protože se programy podpory rozeběhly se zpožděním. Proto je třeba už nyní přemýšlet o financování úspor energie po roce 2020 a například ponechat stávající výnosy z emisních povolenek alespoň z poloviny pro program Nová zelená úsporám.