Jak se vyhnout střetu s medvědem? Rolnička pomáhá, pes může konflikt vyprovokovat
Dát o sobě vědět, držet se turistických cest a pro jistotu u sebe mít nabitý telefon i pepřový sprej, to vše jsou opatření, která vám pomohou vyhnout se střetu s evropskou největší šelmou.
Kristýna Čermáková
24. 6. 2024
Jak se vyhnout setkání s medvědem či co dělat, když k němu dojde, jsme na Obnovitelně.cz rozebírali již loni. Letní sezóna se ale blíží a dotazy na střety s medvědem jsou po jarních útocích opět častými příspěvky v turistických skupinách na sociálních sítích. Ve dvou článcích proto shrneme, jak se případnému setkání s medvědem vyhnout i jak se zachovat, pokud už k němu dojde.
Na otázky ohledně prevence útoku i možného střetu s medvědem odpovídali dva odborníci na šelmy Michal Bojda z Hnutí DUHA a Martin Duľa z Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Kde hrozí nebezpečí?
Nutno říct, že v Česku na nebezpečnou šelmu prakticky nenarazíte. Medvědi u nás celoročně nežijí, občas sem sice nějaký chlupáč zavítá zpoza slovenských hranic, většinou je ale do pár dní zpátky doma. České hory zatím zkrátka neposkytují takto velkým šelmám dostatečně zajímavou a divokou krajinu. Rysů i vlků se u nás vyskytuje několik desítek, těch ale není třeba se bát.
Šance na setkání s velkou šelmou v české krajině je tak téměř nulová, a to i pokud s sebou máte psa, jak se občas mnozí turisté obávají. Je ale samozřejmě potřeba, aby byl pes na vodítku nebo odvolatelný. Pokud bude pobíhat volně po lese, pak je možné, že se střetne s jiným divokým a potenciálně nebezpečným zvířetem, jako jsou buď šelmy, nebo třeba i divočák nebo jelen.
Střety lidí s vlky či rysy ve zbytku střední a západní Evropy standardně nekončí jinak než okamžitým útěkem zvířete. Když náhodou dojde na útok, obvykle se jedná o zvíře postižené vzteklinou (která je v Česku vymýcena) nebo o zraněné zvíře, které se brání. Zdravá šelma nemá jedinou motivaci na člověka zaútočit, pokud nebrání sebe nebo své mladé.
U medvědů je situace trochu složitější, velká šelma také nemá důvod na člověka zaútočit, dokáže si ale na lidskou přítomnost zvyknout a ne vždy při setkání uteče. Přesto v ten moment pouze hodnotí situaci, člověka si prohlédne a pokračuje dál svou cestou, případně uteče zpět do hor. „V 91 procentech případů střetu člověka s medvědem nahlášených do myslivecké statistiky od roku 2007 do 2014 k útoku nedošlo,“ dokládá slovenská organizace Zasahový tím.
Standardně na medvěda můžete narazit nejčastěji na Slovensku, na Balkáně či ve Skandinávii. V Rumunsku dokonce někteří jedinci ztratili svou plachost, stojí na odpočívadlech u silnic a nechávají se fotit turisty. Přesto se nejedná o domácí mazlíčky, stále je to divoká a nepředvídatelná šelma.
Proč medvědi útočí?
Největší evropské šelmy se totiž snadno naučily, že žebráním získají od lidí potravu, případně ji naleznou v kontejnerech poblíž lidských obydlí. To nejhorší, co může výletník udělat, je medvědovi nějaké jídlo dobrovolně poskytnout a tím ho naučit, že člověk přináší potravu a není nebezpečný.
Kromě toho, že takový medvěd ztrácí strach z člověka, je nebezpečný i samotnému turistovi. Ve chvíli, kdy člověk v medvědí přítomnosti zazmatkuje, prudce se pohne nebo zkrátka zvíře poleká cokoliv jiného, může na turistu zaútočit.
Na ztrátu plachosti ostatně doplatila také turisty oblíbená liška, která se na krkonošských hřebenech naučila od lidí brát si jídlo prakticky z ruky. Při snaze vyžebrat ještě něco k snědku poškrábala dítě. A aby se vyloučilo, že zvíře netrpělo vzteklinou, musela být odstřelena.
Dalším důvodem útoku může být zkrátka moment překvapení. Pokud se turista nebo třeba cyklista pohybuje tiše po lesní a méně frekventované pěšině, může se stát, že potká medvěda, který o něm doposud nevěděl. Setkání s šelmami zažívají často také lesní pracovníci, kteří sedí tiše zavření třeba na obědovou pauzu v autě či harvestoru a šelma kolem nich projde bez povšimnutí.
Pokud si šelma člověka včas všimne, standardně se nic nestane. Rozhlédne se, osobu si prohlédne a odkráčí zpět do pro ni bezpečných houštin. Může se ale stát, že například o projíždějícím cyklistovi neví do poslední chvíle, poleká se a naznačí útok či přímo zaútočí, jak dokládají některá videa.
Jak se setkání vyvarovat?
Nejdůležitější vždy uváděné opatření, jak se vyhnout medvědímu útoku, je prevence. Pokud medvěda nepotkám, pak mi z jeho strany nic nehrozí. Když se ale pohybujete na horách na Slovensku nebo v dalších oblastech, kde medvědi žijí, stát se to zkrátka může. Je proto dobré vědět, jak se chovat, abyste střetnutí předcházeli.
„Pokud chceme předejít setkání s medvědem, je dobré v terénu vydávat zvuky, které nejsou v daném prostředí přirozené. Může to být hlasitý hovor, občasné poklepání turistickými hůlkami nebo rolničkou na batohu,“ komentuje Michal Bojda.
O rolničce se vedou na turistických fórech diskuze i vtipy, ne každému je totiž příjemné poslouchat celý den cinkání. A slovenské hřebenovky jsou typické právě tím, že je každý druhý procházející turista slyšet z dálky díky cinkání. Medvěd má ale její zvuk spojen s lidskou činností a tak je dostatečně dopředu varován, že se lidé blíží.
Martin Duľa doporučuje udržovat zvýšenou pozornost především na cestách, které vedou houštím a křovím. V nich může zvíře odpočívat. Když se turista k podobnému úseku blíží, měl by v předstihu třeba několikrát zatleskat nebo hlasitě promluvit. A samozřejmě by se měl vždy držet jen označených a turistických cest.
Většina lokalit, kde se můžete s medvědem střetnout, se nachází v národních parcích nebo jinak chráněných oblastech. I u vydávání zvuků k odehnání medvědů proto myslete na to, že jste stále v přírodě a neměli byste zbytečně plašit ostatní zvěř a krásu hor. Hlasitý reproduktor v kapse sice možná vystraší medvědy z dálky, není ale ideálním řešením.
Pes pouze na vodítku
Češi jsou národ pejskařů a na tůry bereme naše čtyřnohé parťáky často s sebou. Medvěd o psa nemá zájem, není to pro něj konkurenční šelma, tak si ho všímat dobrovolně nebude. Ve většině lokalit s výskytem medvěda je volný pohyb psů bez vodítka zakázán, k setkání medvěda a psa by tedy vůbec nemělo dojít.
Může se nicméně stát, že půjdete se psem na vycházku i do lesů, kde omezení psa vodítkem není nutné. Pokud bude ale zvíře na volno a bude od majitele odbíhat do houštin a křoví, může tím vyplašit odpočívajícího medvěda.
„Dnes jsou v módě také dlouhá vodítka. Jenže pokud jdeme po úzké cestě kolem houští, šelma může odpočívat i přímo u stezky a pes ji vyplaší. Doporučuji proto v terénu, kde na psa nevidíme, nepouštět ho příliš daleko,“ vysvětluje Duľa.
Když pes na medvěda v křoví narazí, může ho nechtěně vyprovokovat k útoku. V ten moment je medvěd nebezpečím nejenom pro psa, ale také pro jeho majitele, který je opodál. Zraněná nebo podrážděná šelma nebude mít pochopení. „Vedením psa na vodítku výrazně eliminujeme tento případ nechtěného blízkého setkání s medvědem,“ doporučuje Bojda pro všechny medvědí oblasti.
Bivak v horách s medvědy? Jde to, ale:
Pokud při procházkách po horách dodržujete všechna preventivní opatření, nemělo by k setkání s medvědem vůbec dojít. Když procházka skončí, ne každý se odebere do chaty či k autu. Znovu rozmáhající se trend vandrování či moderně „hikování“ otevírá další otázky. Například jak zabezpečit případné tábořiště či bivak?
Jednak dobře zvoleným místem na spaní. Znovu je nutné dodat, že například v Nízkých i Vysokých Tatrách nelze tábořit, kdekoliv se člověk rozhodne, je povinen dojít k nejbližší oficiální útulně. I tam se může medvěd po setmění vydat na procházku, pokud ho zaujme třeba vůně večeře.
„Většinou však stačí jídlo zavřít do plastových krabiček a nenechávat po večeři zbytky jídla v blízkosti tábořiště. Taková návštěva medvěda nám však hrozí spíše v blízkosti horských chat, kde se případně pohybuje medvěd, který u těchto objektů vyhledává potravu například v popelnicích. Tímto postupně přichází o svoji přirozenou plachost ze setkání s člověkem,“ komentuje Bojda.
Jsou ale i jiné lokality než turisty známé Tatry, kde je lidí minimum a medvědi jsou sice plašší, zato se jich tam vyskytuje výrazně více. Medvěd, který lidi nezná, se sice pravděpodobně nenechá přilákat ani vůní našeho jídla, přesto by na turistu mohl narazit omylem při svých večerních pochůzkách. „Uprostřed hor je ale riziko návštěvy našeho tábořiště minimální,“ dodává Bojda.
Abyste schůzce s medvědem předcházeli, je dobré se při výběru místa pro tábořiště vyhnout rizikovým místům. Bojda doporučuje zkontrolovat okolí, zda se v oblasti nevyskytují pobytové znaky pohybu medvědů. Například zvířecí stezka, brod přes potok, nález čerstvého medvědího trusu nebo jeho stopy.
Úvodní foto: Freepik