Česku chybí nezávislá poradní klimatická rada, shodují se experti i poslanci

Nadpoloviční většina států Evropské unie již přijala svůj vlastní klimatický závazek v podobě zákona. Definuje cestu ke snižování emisí, koncepci rozvoje obnovitelných zdrojů i nutnou podporu a stabilitu distribuční sítě. Česko svůj vlastní klimatický zákon ale pořád nemá, stejně tak nemá ani klimatickou radu, odborný poradní orgán složený z odborníků na vědu, energetiku, dopravu, společnost i ochranu přírody.

Na potřebnost klimatické rady na nedávném semináři poslanecké sněmovny poukazoval například ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) nebo europoslanec Mikuláš Peksa a poslankyně Klára Kocmanová (oba z Pirátské strany).

• Tip: Modernizační fond rozhýbal fotovoltaický trh po solární době temna, ale stále je co zlepšovat

„Nejde jen o otázku klimatické rady a vlády. Klimatická rada je záležitost spojená s veřejností, s novináři, s neziskovkami, se stakeholdery z byznysu, průmyslu i zemědělství,“ vysvětluje Hladík, proč je podle něj klimatická rada potřebný orgán, který by byl centrem záležitostí propojených mezi sebou.

Řečníci se shodli, že velkou bariérou pro pokrok a rozvoj nejen obnovitelných zdrojů je právě absence efektivní klimatické legislativy, která by zajistila plnění evropských cílů. Klimatická rada by pak dokázala sledovat naplňování slíbených závazků, zveřejňovala by poznatky a scénáře v oblasti snižování emisí a především by vše komunikovala s veřejností i médii.

Snižovat emise navzdory růstu průmyslu

„V praxi se ukazuje, a Česká republika je toho důkazem, že lze snižovat emise a přesto udržet hospodářský růst. Za posledních pár let jsme snížili emise o 41 procent a přesto pořád průmyslově rosteme,“ komentuje Peksa.

Právě skutečnost, že je Česko průmyslová země, ho staví před velkou výzvu. Podle Hladíka je důležité se zaměřit na skutečnost, že evropský klimatický zákon byl sice přijat, ale že není povinnost implementovat ho do zákonů členských států. Navíc ani explicitně nepodporuje zavádění klimatických rad.

V klimatické radě na evropské úrovni nesedí ani jeden člověk zastupující střední nebo východní Evropu. „Proto vyvíjíme spolu s bulharským ministrem životního prostředí Julianem Popovem iniciativu za zástupného odborníka z východních zemí. Lobbujeme za to, aby se v příštím období od roku 2026 rozšířily řady odborníků i o klimatology od nás,“ vysvětluje Hladík.

• Psali jsme: První energetická komunita: 200 členů bude sdílet energii z fotovoltaiky na biofarmě

Na semináři, který se právě absencí klimatické rady zabýval, zaznívalo mnoho různých návrhů i příkladů ze stran například také Estonska či Dánska.

„Skoro ve všech evropských státech podobné orgány máme, v Česku nám ale chybí nezávislý odborný orgán pro klima. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že je prospěšný a přináší vědeckou záštitu. Nejen pro vládu na kontrolu a posuzování plánů, ale i navenek. Informuje veřejnost, má webové stránky, sociální sítě, vysvětluje to odborně,“ komentuje Eva Balounová z Akademie věd České republiky.

Evropa má sice vyjednanou výjimku, že se na ni celosvětově nahlíží z pohledu emisí jako na jednotný trh, v praxi ale podobně nefunguje, jak upozornili europoslanci. Vláda podle nich žije ve svém vlastním přesvědčení, že když se schválí emisní cíle, stačí je podepsat a přikázat.

Peksa upozorňuje, že u toho politici ale často nepočítají s vlivem trhu. Například předpoklad, že uhlí skončí v roce 2033, je podle něj nereálný, skončí totiž výrazně dříve. A to z toho důvodu, že jeho spalování zkrátka nebude finančně udržitelné.

Spojnice mezi vládou, odborníky i společností

Klimatická rada by pak měla mít úlohu jakéhosi mediátora, orgánu, který by stál mezi všemi dotčenými oblastmi. Měla by poskytovat poradenství i kontrolovat rozhodnutí. Kdo v radách stojí, se napříč Evropou liší. Například v Portugalsku se jedná o organizaci složenou především z mladých vědců a studentů, v Estonsku figurují zástupci nevládních organizací.

• Tip: Je nutné urychlit tempo renovací, odsouhlasili politici. V Česku trojnásobně

„Nestačí dívat se do zahraničí pro inspiraci, musíme případnou klimatickou radu zarámovat do českých lokálních podmínek,“ dodává Balounová. V zahraničí funguje poradenská praxe tak, že si sami odborníci poptávají informace od institucí a obráceně.

Jaké odborníky pozvat do české klimatické rady by podle poslankyně Kocmanové rozhodovaly akademické a environmentální instituce. Z tohoto předvýběru by posléze preferované kandidáty vybrala vláda, parlament a prezident. Zkrátka na základě podobného modelu, jaký funguje například u mediálních rad.

Problematika České republiky je také trochu bizarně výjimečná v tom, že stále překvapivě hodně prostoru získávají osobnosti, které klimatickou změnu popírají. Chybí jakákoliv veřejná a současně odborná debata a mnoho rozhodnutí podle europoslance Peksy vznikne na základě aktuálních nálad společnosti a bez vědeckých podkladů.

Foto: Freepik