Mladý vlk Bubla už rok uniká pytlákům a nástrahám. Jiní takové štěstí neměli
V lednu to bude rok, co ochránci přírody vypustili vlka Bublu zpět do přírody. Znamenalo to velké kontroverze a rozruch mezi milovníky divoké přírody, vědci i samotnými zástupci záchranné stanice.
Kristýna Čermáková
31. 12. 2023
Jak se nyní daří miláčkovi sociálních sítí, vlkovi Bublovi? V krátkosti připomeňme, že se jedná o vlka, který byl sražen v září 2022 autem v Krušných horách teprve jako několikaměsíční mládě. Jeho zachránci ho ale včas nalezli, odvezli do záchranné stanice a následně putoval na největší českou veterinární kliniku, kde ho dokázali vyléčit z původně velmi vážných zraněních.
Následujících několik měsíců strávil rekonvalescencí v záchranné stanici a poté se odborníci na velké šelmy z Mendelovy univerzity shodli, že pro jeho osud bude nejlepší, když se vlk vrátí zpět do divoké přírody, jak jsme na Obnovitelně.cz již informovali.
Tento krok byl ze strany veřejnosti velmi kritizován, mnoha lidem se vlče, pojmenované Bubla, zalíbilo, a obávali se, že zpět v přírodě nepřežije. Vědci si stáli za svým a Bublu v lednu vypustili s monitorovacím obojkem, který ale po chvilce přestal fungovat.
Zvíře se ale přesto neztratilo. Několikrát byl zahlédnut i vyfocen myslivci z posedů, díky svému obojku je mezi krušnohorskými vlky snadno rozpoznatelný. Přes zimu a na jaře se pohyboval po své domovině v Krušných horách. Zda se odrostlé vlče vrátilo ke svým rodičům, u kterých existovala šance, že se o zvíře v rekonvalescenci postarají, se zjistit nepodařilo.
Přesun z Krušných hor k Děčínu
Na snímcích, které kolovaly sociálními sítěmi, byl vyhublý a sám. To je u mladého jedince a ještě v zimní roční období naprosto v pořádku, podle odborníků nevykazoval žádné známky strádání, choval se jako normální divoká šelma. Ale lidem, kteří ve vlkovi často viděli roztomilého domácího mazlíčka, se to nezdálo.
A nastala panika, společnost volala po „záchraně“ zvířete, jeho odchytu a umístění zpět do lidské a doživotní péče. Lidé nevěřili, že se o sebe mladé zvíře v přírodě samo postará. Vědci naopak trvali na jeho ponechání v přírodě, u ročního zvířete už by mělo být v pořádku, že žije samostatně a hledá si své vlastní teritorium i družku.
„Během července jsme ale zjistili, že se v dubnu, krátce před opuštěním svého mateřského teritoria, pohyboval v jádru teritoria své smečky s dalším jejím členem,“ vysvětluje pro Obnovitelně.cz Štěpánka Kadlecová, krušnohorská koordinátorka vlčích hlídek z Hnutí DUHA. Na videu z fotopasti je jasně vidět, že Bublu, stále ještě s obojkem, doprovází druhý vlk.
Panické hlasy, že se zvíře nedokázalo vrátit ke své rodině, pak byly nejspíše zbytečné. Zkrátka se na fotografiích před lidmi vyskytl jen Bubla a jeho blízcí zůstávali skryti více mimo dohled objektivů.
S mateřskou smečkou ale dlouho nezůstal, instinkty a hormony zafungovaly. Divokého a vyléčeného vlka to nejspíše táhlo skutečně do nových krajin. „Vlk Bubla byl naposledy evidován 20. června v Německu, nedaleko českých hranic na Děčínsku,“ říká Kadlecová. Vyfotografovat se ho povedlo místnímu fotografovi.
Díky svému obojku byl jasně identifikovatelný, a do budoucna už příliš velká šance, že se ho podaří spatřit, nebude. Touto dobou by totiž už obojek mít neměl, monitorovací přístroj je naprogramovaný tak, že se po určité době sám rozepne, ačkoliv nyní již nefunguje.
Silnice jsou pastí nejen pro vlky
Přesto je možné, že se o něm ještě něco dozvíme díky monitorovacím programům různých organizací, které se o velké šelmy zajímají. Stále zatím nejsou posbíraná všechna data z fotopastí, možná, že novější informace o lidmi oblíbeném vlkovi už nyní leží v horských roklinách nevyzvednuté na paměťových kartách. Nebo ze sběru trusu, který se vozí do laboratoří na genetický rozbor. A kdo ví, třeba příští rok na fotopastech zahlédneme i jeho vlčata.
Letos se totiž právě v Krušných horách podle dat dobrovolníků vlčích hlídek z několika nadějných smeček rozmnožila jen jediná, a to navíc pouze o jedno vlče.
„Za rok 2023 jsme získali jen neuspokojivé informace, monitorované smečky změnily své chování. Ale více souvislostí budeme znát teprve až uzavřeme sebraná data za předchozí vlčí sezonu,“ dodává Kadlecová.
Bublův příběh, ať již skončí jakkoliv a doufejme, že dobře, poukázal na hned několik zajímavých skutečností o velkých šelmách a jejich situaci v Česku. Jednak na to, že jednou z největších hrozeb pro zvěř, a to především tu málopočetnou, jsou automobily a silnice. Ekodukty zoufale chybí a omezené migrační koridory komplikují přirozený vývoj nejen šelem.
Milování i nenávidění vlci
Pak také Bublův případ ukázal, že lidé mají k šelmám v České republice velmi rozporuplný vztah. Při medializaci Bublova úrazu vybrali jeho fanoušci přes dva miliony korun na jeho pomoc, ačkoliv léčba nestála víc než pár vyšších desítek tisíc. Mediální pokrytí jeho vypouštění i následného volání o opětovný odchyt bylo veliké. Několik dnů plnilo vlče titulky mnoha velkých deníků. A komenátáře sociálních sítích plnil často nenávistný obsah, který volal po jeho utracení a také panika, že se jedná u umělé vypouštění vlků do přírody.
Nejen poslední rok můžeme sledovat velký strach a odpor k návratu šelem na české území, a to ačkoliv o jejich existenci většina místních ani neví. Přesto kolují obavy z přemnožení velké šelmy a dochází k pytláctví. V loňském roce byla proto schválena novela, která umožňuje v případě výskytu nepřirozeně se chovajícího jedince jeho odstřel.
Přesto někteří berou situaci do svých rukou a na šelmy líčí pasti a číhají na ně se zbraní, navzdory nelegálnosti a obvyklé krutosti takového konání. Důkazem jsou kromě uhynulých nalezených jedinců také záběry na třínohého vlka, který se nejspíše z pasti dostal obětováním vlastní končetiny.
V červnu nalezli kolemjdoucí uhynulou vlčici, chycenou za nohu do pasti. Zvíře muselo dny až týdny trpět hladem a žízní, snažilo se z pasti vykousat ven i za cenu vlastní končetiny. Ale neúspěšně. Příběh je o to smutnější, že vlčice byla březí.
Další tragický příběj letošního roku je starý jen pár týdnů. Vědcům se podařilo po několikaměsíčním úsilí v Krkonoších odchytit vlka a nasadit mu monitorovací obojek. Jen krátce poté ale začal GPS lokátor varovat, že se zvířetem není něco v pořádku. Vydali se ho proto hledat a nalezli silně krvácejícího postřeleného vlka, kterému mohli již jen zkrátit utrpení. V obou případech je viník neznámý, nepotrestaný a dost pravděpodobně dál líčí pasti.
Adaptace na kulturní krajinu je nejen možná, ale běžná
Pytláctví vlků je další překážkou, kvůli které se vlkům v české krajině stále nedaří, ačkoliv prostoru mají dost. Mezi lidmi panuje sice mnoho mýtů o tom, že šelma k životu potřebuje hluboké nekonečné hvozdy kanadských lesů, a že ve zdejší kulturní krajině pro ně nemáme dostatek lesů, situace je ale jiná. Vlk se umí adaptovat natolik, že se naučí přežívat i v blízkosti lidí, aniž by o něm věděli.
Podle Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha překážkou pro vlky není hustota osídlení. „Musíme se naučit s divokými zvířaty sdílet krajinu. Není to snadné. Někdy to možná nepůjde. Ale většinou ne proto, že by pro ně nebylo dost místa,“ popisuje na svém LinkedInu.
Kotecký také zveřejnil statistku, která popisuje rozdílnou situaci vlčí populace v Česku a Nizozemsku. Přesný počet vlků na území obou států není možné určit, ale pomocí odborného monitoringu a sběru pobytových znaků se v Česku vyskytuje zhruba 1,5 až 1,9 vlka na tisíc kilometrů čtverečních.
V Nizozemsku je to zhruba stejné, 1,7 vlka na tisíc kilometrů čtverečních. Co je ale rozdílné je hustota osídlení. Zatímco u nás to na kilometr čtvereční vychází na 137 obyvatel, 17 krav a 3 ovce, nizozemští vlci probíhají hustě zastavěným prostředím. V Nizozemsku totiž žije na stejné ploše 477 obyvatel, 90 krav a 18 ovcí. I hustota silnic je čtyřikrát vyšší. Přesto se zde nachází podobně silná vlčí populace, jako u nás.
Střelba přitom není řešení. Sousední Slovensko se rozhodlo vlky vyřešit po svém, a to lovem. V průměru tak myslivci legálně zabili kolem čtyřiceti vlků ročně. Škody na dobytku ale zůstaly stejné. Podle odborníků podobné snižování stavů šelem není řešení a může být i kontraproduktivní. Smečkovité šelmy totiž přijdou třeba o jednoho ze svých rodičů, smečce se naruší hierarchie a uchyluje se k zoufalejšímu jednání, mezi které patří právě lov hospodářských zvířat.
Situace pochopitelně není černobílá, vlk škody na ovcích a vzácně i jiném dobytku páchá. Nejsou ale tak vysoké, jak by se mohlo zdát, v mnoha silně vlčích oblastech fungují i velkochovy ovcí. Obvykle ale stačí si stádo důkladně zabezpečit a je třeba se smířit s tím, že každé podnikání má svá rizika a stát škody na zvířatech kompenzuje a hradí bezpečnostní preventivní opatření od elektrických sítí po pastevecké psy.
Úvodní foto: Martin Duľa, Mendelova univerzita