Stromy ve městech bojují o přežití. V některých ulicích už nikdy neporostou
Stromů ve městech ubývá. Po různých rekonstrukcích už totiž nebývá možné zasadit nové zpátky na původní místo. Ty, které stále přežívají, musí bojovat s klimatickou změnou.
Kristýna Čermáková
6. 11. 2023
Sítě, ačkoliv nejsou vidět na první pohled, jsou všude. A kořeny navenek zdravých stromů jsou ve skutečnosti často v kolizi se sítěmi a následně „záhadně“ umírají. Najít funkční řešení je ale podle odborníků těžké. Dokud je ulice netknutá, strom sice nedoroste své plné fyzické dospělosti kvůli omezenému podzemnímu prostoru, obvykle se ale dokáže přizpůsobit. Jenže ve chvíli, kdy v ulici začínají probíhat rekonstrukce či nové instalace, nastává problém.
Ačkoliv jsou sítě často dostatečně vzdálené od stromu, stává se, že strom rekonstrukci i pár metrů vzdálených sítí a kanalizací nepřežije, vysvětlila Alexandra Koutná za Veřejnou zeleň města Brna na konferenci expertů při příležitostí udílení cen Adapterra Awards, kde spolu s dalšími rozebírala stav městské zeleně a možná řešení.
Překážkou pro vzrostlé stromy je především infrastruktura
Ne vždy síťaři dodržují ochranná pásma a zákresy a když potom město vysazuje nové aleje, mnohdy nevědomky zasadí strom přímo nad sítě a zjistí to až v momentě, když za několik let kořeny začnou prorůstat skrz nebo když začnou síťaři rekonstruovat dané vedení a strom musí pokácet.
Stromů, které jsou v rozporu s normami, je dokonce nadpoloviční většina, odhaduje Koutná. „U nových stromů to tak snad není, ale stávající stromy a aleje jsou často v kolizi s vodovody i sdělovacími sítěmi,“ dodává. Bez systémového řešení to podle ní ale vyřešit nejde.
Prostor pro výsadbu stromů mnohdy bývá velmi malý a síťová infrastruktura je velmi hustá. Praha se o řešení pokouší formou aktualizace vyhlášky, která by měla být v roce 2024 překlopena do stavebních zákonů města. O převzetí této metodiky nyní usiluje také Brno, Ostrava a Most. Někdy se ale stačí jen domluvit a komunikovat a jde to i bez vyhlášky.
„Na základě spolupráce se Správou pražské zeleně TSK se například podařilo změnit projekt ulic I. P. Pavlova a Korunní, kde jsme se s ohledem na šíři ulic, stáří domů, množství sítí a rušný provoz, rozhodli vysázet pouze jedno stromořadí místo původních dvou,“ uvedl Martin Fejfar z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Stromů sice tím pádem ubylo, mají ale výrazně větší prostor pro růst a šanci na přežití.
Někde už stromy nepřežijí
„Musíme navrhovat ulice komplexně, porovnat zájmy, které tam jsou. Je třeba si uvědomit, že v Praze budou ulice, kde stromy už nikdy nebudou, anebo pouze jednostranně, jinak neporostou dobře,“ dodal Fejfar.
Za úspěchy v ochraně zeleně považuje Martin Ander z Nadace Partnerství také posílení legislativní ochrany pomocí budoucí novely. Dosavadní stav nepovažuje za ideální, překážkou pro zdravý růst stromů v ulicích jsou kromě konfliktů se sítěmi také nesprávná péče nebo chybějící funkční zákonná ochrana. „Pokud se poskytuje náhrada za vykácené stromy, mnohdy se ty nové sází naprosto mimo město, a tím pádem daná ulice přijde o ekobenefity, které by jí zeleň přinesla,“ dodal Ander.
Současně je podle něj velký problémem nevyčíslitelnost hodnoty stromu a tím pádem chybějící částka ke kompenzaci, když už bude pokácen. Již 30 let totiž chybí zvláštní zákon, na který se odkazuje již platná legislativa o kompenzaci. „Vyčíslení hodnoty stromu by mohlo snižovat četnost kácení dřevin, protože nad tím investor začne přemýšlet. Případně bude nucen vysadit náhradní strom přímo v okolí,“ dodal Ander.
Úspěšný příklad jihlavských úředníků
Podle Kataríny Ruschkové z Magistrátu města Jihlavy je zásadní, aby veškeré procesy při nahrazování stávajících stromů byly transparentní a čitelné. Současný stav ale snadnému řešení nenahrává. „Nelze za čtrnáct dní najít vhodné náhradní místo pro strom v hodnotě deseti milionů,“ vysvětlila stěžejní problém při nahrazování vzrostlých a významných stromů z důvodu výstaveb budov či infrastruktury.
Ve chvíli, kdy například developerská či silniční společnost chce pokácet stromy, musí získat schválení od příslušného úřadu a strom buď vhodně nahradit, vykompenzovat ho penězi anebo zažádat o výjimku kácení. Běžná praxe vypadá tak, že prostor pro adekvátní náhradu neexistuje, mnoho investorů se s příslušným úřadem neshodne na hodnotě stromu a nakonec doufá ve výjimku a na rozhodnutí úřadu tlačí.
Město Jihlava ale dokázalo najít „kličku“ ve stávajících a jinak kritizovaných nefunkčních zákonech. Stejně jak neexistuje zvláštní zákon, který by vyčíslil náhradu za pokácení stromů, tak neexistuje zákon, který by určil právo na výjimku. Pokud developer zvolí kompenzaci náhradní výsadbou, musí mít vhodné pozemky adekvátní hodnoty. Pokud takové neexistují, město povolí pouze alternativu finanční kompenzace a určí si cenu.
„V momentě, kdy nějaká společnost chce stromy pokácet, my spočítáme jejich hodnotu a společnost si rozmyslí, zda je ochotná je zaplatit, anebo najednou zjistí, že je reálné projekt upravit tak, aby stromy nebylo nutné pokácet,“ popisuje praxi Ruschková.
Pokud se společnost rozhodne pro náhradní výsadbu, dostane 60měsíční povinnost se o nové stromy starat. Pokud uhynou, musí zasadit nové a starat se o ně dalších 60 měsíců. Konkrétně například v případě výsadby náhradních stromů při rozšiřování dálnice D1 podél Jihlavy pak Ředitelství silnic a dálnic stále pečuje o náhradou vysazené stromy i po sedmi letech, protože se vždy zatím našel strom, který danou 60měsíční lhůtu nepřežil. Většina společností proto raději volí finanční náhradu, ačkoliv je citelná.
Výsadba musí předbíhat svou dobu
Další překážkou, se kterou se stromy nejen ve městech musí potýkat, je klimatická změna. Podle Stanislava Fleka ze společnosti Arboeko je již nyní nutné při výsadbě myslet na budoucnost a smířit se s tím, že podmínky už nikdy nebudou takové, na jaké jsme tradičně zvyklí. Skladba rostlin i stromů se bude muset změnit.
„Ulice je pro stromy rozhodně nejvíce nepříznivé místo,“ vysvětlil Flek. Stromy v ulicích bojují s nedostatkem vzduchu, přílišným nebo naopak nedostatečným světlem, rušným provozem a především teplotou okolí. „Velká část stromů je poškozena i proto, že okolní budovy mají natolik vysoké teploty a listy shoří,“ dodal.
Řešení je podle Fleka nasnadě. Přemýšlet dopředu v horizontu desítek let. Navíc v městských podmínkách se stromy chovají jinak, než je tomu v běžných přirozených prostředí. Lze třeba počítat s tím, že strom vysazený dnes bude i ve své dospělosti o 30 procent menší. „Ty krásné velké lípy, které máme v ulicích nyní, jsou poslední takto velké stromy ve městech,“ vysvětlil Flek.
Jaké stromy tedy sázet? Flek doporučuje vysazovat podle teplotní situace a ne podle původu dřevin. „Naše domácí druhy ano, případně jejich kultivary. Ale bez cizokrajných dřevin z jižních zemí se neobejdeme, pokud budeme chtít mít stromy ve městech,“ vysvětlil. A totéž do budoucna čeká i volnou krajinu. V opačném případě se ze zelené krajiny stane dříve nebo později poušť.
Do debaty o ochraně městských stromů se zapojil i ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). „Pevně doufám, že novela na ochranu druhů i dřevin a stromů parlamentem projde,“ řekl. Měla by upřesnit stávající nefunkční zákon tak, aby ekonomicky bylo pro společnosti nejvýhodnější strom vůbec nekácet.
„Realita je taková, že stromy v našich městech mizí. A my potřebujeme, aby se tam alespoň částečně vracely,“ dodal Hladík. Jsou sice projekty, kdy je kácení nezbytné, ale ve všech ostatních případech by měla novela zvýšit možnosti a pravomoci obce, kácení zamezit. Peníze, které pak investor či společnost zaplatí za padlý strom, poputují do samosprávních fondů na ochranu či výsadbu a péči o stávající obecní zeleň.
Foto: Unsplash