Modulárním reaktorům NuScale hrozí skandál. Zatím největší zakázka firmy zavání podvodem

O neutěšené situaci v dnes asi nejznámější společnosti věnující se vývoji a výrobě malých modulárních reaktorů (SMR) informovala organizace Iceberg Research, která se zabývá poukazováním na účetní nesrovnalosti u veřejně obchodovaných firem. Podle výzkumníků má NuScale finance už jen na 15 měsíců provozu, přičemž aby se vyhnula bankrotu, bude muset najít nové investory nebo doufat ve státní pomoc od amerického ministerstva energetiky. Špatným signálem je také fakt, že bývalý finanční ředitel společnosti Chris Colbert nedávno prodal všechny své akcie firmy.

NuScale se vývoji malých modulárních reaktorů o výkonu 77 megawattů věnuje od roku 2007 a do výzkumu investovala už přes jeden a půl miliardy amerických dolarů (zhruba 37 miliard korun). Zhruba třetinu této částky zaplatilo prostřednictvím grantů americké ministerstvo energetiky, zbytek firma získala od přímých investorů a po vstupu na burzu.

Navzdory vysokým nákladům a 16 letům vývoje ale společnost dodnes nedisponuje žádným reálným projektem funkčního a prakticky využitelného malého reaktoru. Příjmy firmě nyní plynou pouze z výzkumné činnosti, NuScale má kolem 680 mezinárodních patentů.

Licence ale vlastní ministerstvo energetiky, které se může v krajním případě rozhodnout přesunout technologie pod křídla spolehlivějšího výrobce. Projekty se navíc potýkají s růstem předpokládané ceny energie z reaktorů, z původních 58 dolarů za megawatthodinu na 89 dolarů za megawatthodinu (fotovoltaické elektrárny pro srovnání dnes v USA dodávají elektřinu za zhruba 40 dolarů za megawatthodinu).

Zakázka, ze které se může vyklubat fiasko

Začátkem října firma oznámila, že se jí podařilo uzavřít zatím největší objednávku. Společnost Standard Power, která se zabývá provozem datacenter pro náročné počítačové výpočty a projekty na bázi blockchainu (například z oblasti těžby kryptoměn), má zájem o postavení jaderné elektrárny složené z modulárních reaktorů o celkovém výkonu 1848 megawattů za 37 miliard dolarů. Financování projektu má zajistit společnost Entra1 s předpokládaným uvedením do provozu v roce 2029.

„Uvážíme-li, že globálně dnes fungují jen dva malé modulární reaktory, jeden v Číně a druhý v Rusku, tato dohoda znamená nejen významný úspěch pro NuScale, ale představuje i největší SMR zakázku vůbec,“ upozorňují výzkumníci v reportu.

Vzápětí ale dodávají, že dohoda je přinejmenším krajně podezřelá a mohla být uzavřena jen proto, aby NuScale uklidnila investory a dosáhla růstu ceny akcií (které po oznámení obchodu vyskočily o 20 procent). Standard Power dnes disponuje výpočetními centry o výkonu hluboko pod plánovanými 1848 megawatty. Výpočetní centra firmy pro těžbu kryptoměn měla loni výkon asi 50 MWe, plánovaný projekt z roku 2021 na další servery o výkonu 200 MWe skončil na začátku letošního roku neúspěchem. K čemu tedy firma bude potřebovat necelé 2 gigawatty z modulárních reaktorů je momentálně záhadou.



Výzkumníci z Iceberg Research navíc upozorňují na podivné figury ve vedení Standard Power a Entry1. Například ředitel firmy Adam Swickle má za sebou zkušenosti ze spekulantských společností typu Stratton Oakmont nebo Meyers Pollock & Robbins, které prosluly pochybným obchodováním na americké Wall Street a jejich činnost za velké pozornosti médií musel řešit státní regulátor. Dnes se Swickle prezentuje hlavně jako životní kouč a autor knih a TikTokového kanálu o seberozvoji.

Navíc, společnost Entra1, která má zajistit desítky miliard na financování výstavby modulárních reaktorů, nevykazuje žádnou větší aktivitu a má jen minimum zaměstnanců. Zakladatel Entra1 Wadie Habboush ale udržuje dlouhodobé byznysové vztahy s šéfem NuScale Johnem Hopkinsem.

S problémy se potýká i zakázka pro veřejnou správu

Další špatné zprávy podle výzkumníků z Iceberg Research přicházejí i z druhého menšího, ale obecně mnohem solidnějšího projektu, na kterém NuScale chtěla prezentovat výhody malých modulárních reaktorů. Jde o Carbon Free Power Project (CFPP), který v roce 2015 spustilo sdružení municipalit v americkém státu Utah (Utah Associated Municipal Power Systems, zkráceně UAMPS). NuScale zde mělo od roku 2030 poskytovat výkon 462 megawattů z šesti malých modulárních reaktorů (každý o výkonu 77 MW).

Projekt mezi lety 2016 a 2020 počítal s cenou dodávané energie 55 dolarů za megawatthodinu, nicméně odhadovaná cena nakonec narostla na 89 dolarů za megawatthodinu. Vzrostly i předpokládané náklady na vybudování SMR elektrárny Idaho Falls, konkrétně z původních 5,3 miliardy dolarů na 9,3 miliardy dolarů, a to stavba ještě ani nezačala a NuScale nemá žádný reaktor schopný ostrého provozu, na kterém by firma technologické postupy.

• Tip: Český jaderný sen by se měl konečně rozplynout. Nové reaktory přinesou jen dluhy a drahou elektřinu

Projekt se navíc potýká i s nezájmem potenciálních zákazníků. NuScale zatím „udalo“ jen 120 megawattů výkonu, tedy 26 procent plánované instalované kapacity. To může být pro zamýšlenou elektrárnu fatální, protože pokud firma nedokáže do 1. února příštího roku zasmluvnit 370 megawattů výkonu (80 procent kapacity) a zároveň budou nadále růst odhadované ceny dodávané energie, UAMPS může podle jedné z částí smlouvy projekt ukončit.

„Klíčová pro tento dodatek je následující podmínka: účastníkům budou vráceny jejich náklady, pokud se nepodaří dosáhnout cíle 80 procent. S tímto novým ustanovením má (UAMPS) silnou finanční motivaci se z projektu stáhnout, pokud NuScale selže v dosažení cílového počtu smluv,“ upozorňují výzkumníci ve svém reportu.

Krach projektu by pro firmu byl zdrcující a mohl by znamenat nutnost státního zásahu ze strany amerického ministerstva energetiky, které zpravidla požaduje, aby se na záchraně podíleli spravedlivou měrou i soukromí investoři. Nemluvě o narušení důvěry v technologii malých modulárních reaktorů, které měly vyřešit neduhy klasických jaderných projektů, tedy ohromné průtahy ve výstavbě a několikanásobné překračování rozpočtů. Ani v jednom ohledu ale modulární reaktory, zdá se, zatím lepší výsledky nepřinášejí.

Úvodní foto: Oregon State University, CC-BY 2.0