GasNet by už nyní mohl dodávat 20procentní příměs vodíku se zemním plynem. Jenže chybí zákon
Největší tuzemský distributor plynu připravuje svou síť na přimíchávání vodíku. Ten může vedle úspory emisí i snížit závislost Česka na importu zemního plynu.
Pavel Baroch
2. 10. 2023
GasNet, provozovatel největší distribuční plynárenské soustavy v Česku, by už nyní mohl dodávat dvacetiprocentní příměs vodíku s tradičním plynem. Jenže to zatím neumožňuje platná legislativa, neboť vodík dosud není zakotven v zákoně. I tak se na jeho využití v budoucnu GasNet připravuje. Vodík se totiž může stát klíčovým prvkem při dekarbonizaci a transformaci průmyslu. Zejména ten zelený, který vzniká elektrolýzou pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.
„Naším hlavním úkolem je zajistit, aby naše plynárenská síť byla připravená. Zatím jsme provedli úvodní analýzy a na jejich základě můžeme říct, že už dnes jsme schopni zajistit v distribuci až dvacetiprocentní směs vodíku se zemním plynem,“ řekl Pavel Dočekal, Head of Legal and Regulatory Affairs společnosti GasNet v podcastu Signály Průmyslu: Vodík a jeho využití v průmyslu.
Podle Dočekala jsou na dvacetiprocentní směs připraveny rovněž spotřebiče koncových zákazníků. O připravenosti plynárenství na nástup vodíku bude Dočekal mluvit na odborné konferenci Nová energie Česka: Zelený vodík a biometan, která se koná 4. října v Litomyšli pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09).
Na dvaceti procentech ale GasNet neskončí. „Do budoucna pracujeme samozřejmě s tím, že naše síť bude muset být připravena na distribuci sta procent vodíku,“ poznamenal Dočekal. Dodal, že podle firemních odhadů by na tento stav měl být GasNet připraven za 15 až 20 let.
Bez státu to nepůjde
Dočekal připomněl, že využití současné plynárenské infrastruktury pro distribuci vodíku může významně zefektivnit celý proces dekarbonizace v České republice. Nepůjde to ale bez zapojení státních institucí.
„Potřebujeme vidět jasnou podporu státu, aby přechod k vodíkovému hospodářství byl jednoduchý a co nejrychlejší. Bez aktivní role státu nezajistíme potřebný přístup zákazníků k bezemisní a obnovitelné energii, což je předpoklad pro budoucí konkurenceschopnost českého průmyslu,“ řekl v podcastu Dočekal.
Připomněl, že patrně nejvýznamnějším chystanou výrobnou zeleného vodíku je projekt Orlen Unipetrol, která připravuje ve svém litvínovském závodě výstavbu největšího elektrolyzéru v České republice. Součástí investice za několik miliard korun, kterou finančně podpoří Modernizační fond, by měla být i obří fotovoltaická elektrárna. Projekt by měl být dokončen za několik let.
„Skupina Orlen Unipetrol pokračuje ve vývoji vodíkové technologie. Zelený vodík považujeme za vhodnou alternativu pro budoucí bezuhlíkovou ekonomiku a mobilitu,“ uvedla skupina ve své poslední výroční zprávě. „Pokud jde o vlastní výrobu, probíhá inženýrská fáze výstavby fotovoltaické elektrárny o výkonu 60 MW spolu s elektrolyzérem o výkonu 26 MW na výrobu zeleného vodíku.“
Pavel Doležal z GasNet dodal, že jeho firma registruje spoustu dalších menších výroben vodíku, které mají zájem se připojit k její distribuční síti. „V tuto chvíli musíme tyto žádosti bohužel kvůli chybějící legislativě odmítat. Věříme, že se situace v dohledné době zlepší,“ poznamenal Doležal.
Vodíková iniciativa
Stát má sice svou Vodíkovou strategii, kterou v létě 2021 přijala vláda. V současnosti se pracuje na její aktualizaci. „Naší snahou je rozjet v České republice novou nízkouhlíkovou ekonomiku, která bude postupně nahrazovat tu, která je silně závislá na fosilních palivech a která se bude postupně zmenšovat,“ uvedl před časem zmocněnec ministra průmyslu pro vodíkové technologie Petr Mervart, který se konference o zelených plynech 4. října v Litomyšli také zúčastní.
Pro distribuční společnost GasNet je podle Pavla Doležala zásadním předpokladem pro využívání vodíku to, aby se dostal do energetického zákona. „A my s ním mohli zacházet jako dnes se zemním plynem,“ konstatoval Doležal, podle něhož budou samozřejmě zapotřebí rovněž úpravy navazujících dalších nařízení a vyhlášek včetně technických norem a předpisů.
K větší a rychlejší podpoře vodíkových technologií vyzvali v létě vládu přední výrobci a distributoři vodíku Orlen Uniptrol a Air Products spolu se světovými výrobci vodíkových dopravních prostředků Alstom a Toyota. Představitelé těchto firem podepsali Iniciativu vodíkové mobility, v níž mimo jiné vyzvali také k ukotvení vodíku do energetického zákona a v příslušných vyhláškách.
„Společnými silami míříme k emisní neutralitě, které chceme dosáhnout nejpozději do roku 2050. Bez rozvoje technologií pro využívání alternativních zdrojů energie včetně vodíku se nám cíle naplnit nepodaří. Jen do roku 2030 investujeme tímto směrem 35 miliard korun,“ řekl Maciej Romanów, člen představenstva společnosti Orlen Unipetrol.
Nepostradatelná surovina
Pavel Dočekal z GasNet připomněl, že vodík je bezemisní a v některých variantách i obnovitelný zdroj energie. „To jsou přesně vlastnosti, které budou potřebovat průmysloví zákazníci v procesu dekarbonizace, aby si udrželi svoji pozici na trhu,“ řekl Dočekal.
Pro vybraná průmyslová odvětví je v budoucnu prakticky nenahraditelný. „V případě některých sektorů, kde neexistují technologie umožňující elektrifikaci – například chemický průmysl, výroba cementu, částečně i výroba oceli – může být využití vodíku jedinou cestou, jak pokračovat ve výrobě,“ dodal Dočekal.
Pro ostatní zákazníky může být vodík ekonomicky nejvýhodnějším zdrojem energie. „A to především díky jeho ceně, kterou okolo roku 2040 odhadujeme ve výši 40 až 60 eur za megawatthodinu,“ řekl Dočekal. „Vodík jako energetický nosič lze ale využívat prakticky všude, nejen v průmyslu, ale i v dopravě nebo ve vytápění. Specifickou roli může sehrát v rámci takzvaného sector couplingu jako prostředek k ukládání přebytečné elektrické energie z obnovitelných zdrojů.“
Předpokladem je, že se v Evropské unii bude nejvíce podporovat právě výroba a využívání zeleného vodíku. „Má největší potenciál při omezování skleníkových plynů,“ uvedl Dočekal, podle něhož má ovšem Česká republika kvůli své geografické poloze omezené možnosti výroby obnovitelného vodíku, a tak se v budoucnu patrně nevyhne jeho dovozu.
Úvodní foto: Pixabay