Čerpadla jsou lidem neviditelná, uspořit se přitom dají statisíce, říká expert

Nezbytnou ale prakticky neviditelnou součástí každé budovy od rodinných domů po velké nemocnice jsou čerpadla. Jsou tu přitom už stovky let, i když ty moderní se od prvních pokusů o umělé pohánění vody dost liší.

Podle zástupce společnosti Wilo Jana Matějovského, jehož firma dodává čerpadla na trh téměř sto let, jsou základem fyzikální zákony a ty se naštěstí nemění. Vyvíjí se ale technologie, díky které může uživatel ušetřit nejen finance, ale i samotnou energii.

„Vyvíjí se způsoby, kterými lze elektromotor čerpadla vylepšit. Nejen za posledních 100 let, ale klidně i za 30 let se technologie posunuly dopředu, a co bylo tehdy nejlepší na spotřebu energie, je dnes úplně někde jinde,“ vysvětluje Matějovský.

Moderním faktorem, který by měl vést k úspoře, je především chytrost čerpadel, případně jejich propojení s celou chytrou budovou. Čerpadla, která jsou dnes vybavena různými senzory a softwary, rozpoznají pravidelnou spotřebu vody a vyhodnocují každou situaci zvlášť. „Když si představíte čerpadlo, jak je na jedné straně vrtulka, která vodu saje a na té druhé ji tlačí, čerpadlo si umí samo spočítat, kolik vody je tam třeba dostat a na základě toho upraví své otáčky,“ říká Matějovský.

Čerpadlo je schovaná technologie. Dokud se nerozbije, lidé ho nevnímají

Čerpadla patří mezi technologie, které jsou do poruchy prakticky neviditelné. Dokud fungují, většina lidí si jich nevšímá a neřeší tím pádem ani jejich energetickou zátěž. Ta přitom především v případě velikých budov, jako jsou kancelářské komplely či nemocnice, může být značná a často zbytečná.

Především díky posledním rokům rekonstrukcí, zateplování zdí i oken a dalším izolačním opatřením se snížila energetická náročnost budov. Navíc mají lidé doma více spotřebičů, než dříve, a ty vyzařují teplo jen ze svého provozu. „Čerpadla, která v budovách jsou, byla dimenzována na její situaci třeba před patnácti, třiceti lety. Ale v průběhu let se tepelná náročnost budovy mohla posunout a klesnout klidně až o padesát procent,“ říká Matějovský.

Čerpadla starší deseti let navíc nemusí podávat plnohodnotný výkon. Výměnou předimenzované technologie za úspornější novou proto mohou velcí provozovatelé budov snížit spotřebu čerpadla o desítky procent. U rodinných domů to pravděpodobně nebude závratný zásah do rozpočtu, v případě velkých budov a nemocnic se ale úspora vyšplhá klidně až do výše milionu korun.

„Join the Ecolution“

Právě úspora energií i peněz je jednou z hlavních osvětových činností společnosti Wilo. Výkonný ředitel české pobočky Jan Cidlinský spočítal, že v případě celorepublikové výměny čerpadel starších deseti let by Česká republika ušetřila nejméně deset miliard korun ročně. To by se projevilo i na uhlíkové stopě státu, kde by úspora činila přes 550 tisíc tun oxidu uhličitého za rok.

„Pokud bychom tuto uhlíkovou stopu „ohodnotili“ cenou emisních povolenek, která se ovšem v poslední době dost výrazně mění, dostaneme se při aktuální částce cca 2 000 korun za tunu oxidu uhličitého na sumu 1,1 miliardy korun,“ uvádí v tiskové zprávě společnosti Cidlinský. Čerpadlo obvykle představuje deset procent z energetické zátěže budovy.

Výměna starých čerpadel za nové je součástí programu Join the Ecolution. „V případech rodinného domu může mít staré čerpadlo spotřebu třeba 50 až 60 wattů. Po umístění nového inteligentního ji můžete snížit na 10 až 20, je to podobné jako výměna klasických žárovek za nové, ledkové,“ přirovnává Matějovský. Prakticky každá budova, která pořizovala čerpadla před více než deseti lety, by měla výměnu zvážit.

V Německu se v současnosti zvažuje legislativní opatření, které by na výměnu či nařízenou úspornost čerpadel myslelo. Na českém trhu se o tom zatím v praxi nediskutuje. Podle Matějovského je proto srovnání s klasickou žárovkou dobrým příkladem. Ačkoliv se již deset let na trhu nedají sehnat, stále existuje plno domácností, které je mají nakoupené v zásobě a po úspornějším opatření dobrovolně nesáhnou. A právě to by se podle něj mělo změnit.

Foto: archiv Wilo