Přežije populace rysů na Šumavě? Šelmy už ztratily čtvrtinu své genetické diverzity

Na Šumavě žije více než stovka rysů, ovšem z genetického pohledu je tato populace výrazně menší. „Z evolučně-genetického hlediska se chová tak, jako by v ní žilo jen zhruba dvacet zvířat, i když podle posledního sčítání je to přibližně šestinásobek,“ uvedl Ústav biologie obratlovců Akademie věd ČR, který se genetickému monitoringu rysů věnuje dlouhodobě a nyní zveřejnil aktuální výsledky své práce.

Ačkoli se genetický úbytek v posledních desetiletích téměř zastavil, upozorňují vědci, že tato vzácná šelma rozhodně nemá vyhráno. Jejich další osud závisí především na lidech a přijetí této vzácné šelmy zpět do české přírody, kam podle odborníků nepochybně patří.

• Vědci varují: vypuštění rysů do polské přírody může přinést víc škody než užitku

Rysové byli v minulosti na českém území zcela vyhubeni. Návratu této šelmy významně napomohlo vypuštění, neboli reintrodukce v 70. a 80. letech na Šumavě a v sousedním Bavorsku. Druhou významnější oblastí jsou Beskydy a Javorníky, kam okrajově zasahuje původní karpatská populace.

„Česko-bavorsko-rakouská populace byla stejně jako mnohé další reintrodukované populace v západní a střední Evropě založena z poměrně malého počtu vypuštěných rysů a je od ostatních populací izolovaná, což potvrdil náš výzkum,“ konstatovala zooložka Jarmila Krojerová, vedoucí genetického monitoringu rysa z Ústavu biologie obratlovců.

Škodlivé mutace i špatná adaptace

Tento stav může vést k tomu, že se mezi sebou páří blízce příbuzní jedinci, čímž se zvyšuje riziko škodlivých mutací. „Dalším neblahým důsledkem může být omezení adaptivního potenciálu populace. Laicky řečeno: rysové se nebudou umět přizpůsobit změnám prostředí, které mohou v budoucnosti nastat, nebo mohou mít sníženou schopnost odolat novým nemocem,“ vysvětlila Krojerová.

„Ačkoliv naše výsledky potvrdily nízkou genetickou diverzitu populace, překvapivým zjištěním bylo, že ke ztrátě asi pětadvaceti procent genetické diverzity došlo v průběhu prvních patnácti let po jejím založení a v posledních dvaceti letech se již populačně-genetické parametry moc nemění,“ dodala Jarmila Krojerová.

Spočítáme vám, kolik můžete ušetřit pomocí domácí fotovoltaiky

Podle vědců jsou tak šumavští rysové v lepším stavu než některé jiné rovněž reintrodukované populace – například dinárská ve Slovinsku a Chorvatsku, která i kvůli legálnímu lovu klesla pod kritickou hranici. Aby se zabránilo úplnému vymření, vysazují se tam noví rysové odchycení na Slovensku a v Rumunsku.

Genetická data získaná o česko-bavorsko-rakouské populaci zatím neukazují, že by byl podobný umělý zásah nutný. Naopak by to mohlo narušit křehkou rovnováhu.

„Abychom zabránili stejnému osudu, jaký potkal dinárskou populaci, je nezbytné udržet současný mírně pozitivní trend růstu populace a zabránit případnému poklesu početnosti jedinců v důsledku mortality způsobené člověkem,“ uvedla Elisa Belotti, zooložka z Národního parku Šumava, který koordinoval velkou část přeshraničního sběru genetických vzorků.

Šumavské rysy totiž v současnosti nejvíce ohrožuje pytláctví a také srážky zvířat s projíždějícím autem.

„Pro udržení dlouhodobé životaschopnosti populace v takto geograficky limitovaném prostředí je třeba zlepšit průchodnost krajiny a pomoci tak přirozenému propojení s okolními populacemi, aby došlo k přirozenému genovému toku, a tím ke zvýšení genetické diverzity. Tak by se populace mohla stát zcela soběstačnou a dobře fungující,“ konstatovala Josefa Volfová z Hnutí DUHA Šelmy, které se na sběru genetických vzorků podílelo.

Trus, chlupy, ale i moč a klíšťata

Genetické vzorky se přitom získávaly například z trusu nebo chlupů nalezených v přírodě, ale také ze slin, které rys zanechal na své kořisti, z moči na trávě či sněhu, z kapek krve ze stop rysa, případně z klíštěte nalezeného v rysím brlohu.

• Tip: Vážně zraněný vlk Bubla se vrátil zpět do přírody. Možná se znovu připojí k rodné smečce

„Sběr neinvazivních vzorků je poměrně náročný proces, který vyžaduje spoustu času v terénu a spolupráci různých organizací,“ vysvětlila Barbora Gajdárová, zooložka z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd a hlavní autorka studie o genetické diverzitě šumavských rysů, kterou publikoval prestižní vědecký časopis Global Ecology and Conservation.

Podle Gajdárové jde o ukázku takzvané občanské vědy. „Koordinovaná práce mnoha dobrovolníků, jako jsou například Rysí hlídky, pomáhá odborníkům sbírat údaje o výskytu ohrožených druhů, které jsou důležitým podkladem pro jejich další ochranu,“ dodala Barbora Gajdárová.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Pixabay