Protesty za zavedení 30kilometrové rychlosti ve městě sílí. Zařadí se Praha mezi západní metropole?

Před právnickou fakultou na Dvořákově nábřeží v Praze postávají a posedávají hloučky lidí a několik dvojic „tajných“ policistů v civilu, kteří jsou na první pohled od ostatních snadno rozpoznatelní. Pochod za plošné prosazení 30kilometrové maximální rychlosti v Praze před půl šestou odpoledne vyráží do ulic.

Procesí z důvodu bezpečnosti vedou i uzavírají policisté, kteří po projetí tramvají zastavují dopravu, aby se mohli demonstrující zařadit do provozu. Prvních několik set metrů pochodu po nábřeží směrem k ministerstvu průmyslu je poklidných, až překvapivě tichých.

Několik desítek účastnic a účastníků pochodu nese transparenty s hesly „30 pro Prahu“, zabírají jeden jízdní pruh a ochotně čekají až kolem nich projede autobus veřejné dopravy. Stejně tak se průvod zastavuje před zastávkou u Nemocnice Na Františku a čeká, až do autobusu veřejné dopravy nastoupí cestující.

Zajímavostí první části pochodu je snad jen skupinka pěti mladíků, kteří přišli protestovat proti protestujícím a požadují naopak zavedení 120kilometrové rychlosti po celé Praze. Nikdo jim nevěnuje pozornost, ani s nimi nikdo z účastníků nediskutuje. Komicky tak vypadá situace, kdy tato skupinka u svého kameramana zjišťuje, zda natočil „alespoň ty stojící tramvaje před začátkem pochodu“.

Hlavní argumenty pro zavedení třicetikilometrové rychlosti se dají shrnout následovně: snížení rizika usmrcení či zranění chodců a cyklistů, čistější ovzduší, pokles hluku, plynulejší doprava, kdy na stejném úseku silnice při snížené rychlosti projede více aut, protože nemusejí mít tak velké rozestupy, ulice přístupnější zranitelným osobám, jako jsou děti a senioři, a větší motivace k chůzi a jízdě na kole díky bezpečnějším ulicím.

• Psali jsme: Bude nutná regulace vozů SUV? Některé státy už „zbytečně velká auta“ začaly danit

Mezi účastníky pochodu převládají mladí lidé, ale i známé osobnosti z občanské společnosti. Je mezi nimi filmová režisérka Andrea Culková, několik zastupitelů za Zelené či architekt Jiří Gebert, spoluautor Hotelu Intercontinetal nebo také chartistka Jarmila Johnová, spoluzakladatelka sdružení Pražské matky.

Účast Jarmily Johnové je více než symbolická. Byly to totiž právě Pražské matky, které na konci osmdesátých let pořádaly v Praze první protesty za zlepšení životního prostředí, a na začátku devadesátých let se jim podařilo prosadit přednost pro chodce na přechodech či snížení povolené rychlosti v obci z 60 na 50 kilometrů v hodině.

Vyplatí se vám střešní solární elektrárna? Spočítejte si úsporu

Před odbočením z nábřeží směrem k magistrále se pochod setkává s druhým průvodem, který dnes začínal na Karlínském náměstí, a před magistrálou se spojují. Hned je o poznání veseleji, připojují se totiž bubeníci a saxofonista. Při příchodu na magistrálu se tak počet účastníků rozrostl zhruba na dvě stovky.

Mezi protestujícími jsou pravidelně i zástupci pražských spolků. Jedním je například Michael Lažan z iniciativy Senzor vzduchu, která propaguje koncept občanského měření znečištění ovzduší a upozorňuje na překračování limitů znečištění u oxidu dusíku nebo jemných částic PM 2,5. Pochodů se podle svých slov účastní proto, „že snížení rychlosti na 30 kilometrů v hodině povede k bezpečnější dopravě a tím bude více lidí ochotných volit při svých cestách kolo, či pěší dopravu. Což povede ke snížení počtu aut ve městě.“

Protest za snížení rychlosti podporuje také Michal Trník ze spolku Holešovičky pro lidi, který spolu s dalšími dlouhodobě upozorňuje na katastrofální situaci v ulici v Holešovičkách, kde magistrálou skrze vilovou čtvrť projede až 100 tisíc aut denně. Místní obyvatelé vyhráli nad magistrátem několik soudů, ale řešení nadměrného hluku a znečištění se stále nedočkali. Michal Trník, který je povoláním investiční bankéř, věří, že snížení rychlosti na 30 kilometrů v hodině by mohlo Holešovičkám ulevit.

• Tip: Koncentrace nebezpečného oxidu dusičitého v Praze násobně přesahuje limity, ukázal výzkum

Pravidelným účastníkem pochodů bývá i architekt a zastupitel za Zelené v Praze 3 Matěj Michalk Žaloudek. Na námitku, proč volí iniciativa jako formu protestu pomalou demonstraci po magistrále odpovídá, že „v zahraničí je mnohem bohatší kultura protestu než u nás a legálně nahlášený poklidný pochod by v zahraničí byl považovaný za něco normálního, co by nevzbudilo velkou pozornost.“

Zároveň dodává: „Nikde v zahraničí, zemích jako je Dánsko či Nizozemsku, se nedosáhlo změny ve veřejné dopravě pouze psaním petic, či chozením na zastupitelstva. Vždycky změnám předcházely masivní protesty veřejnosti přímo v ulicích měst.“

K takové situaci jsme v Praze ještě hodně daleko, což uznává i Arne Springorum, který je známý z protestů českých Extiction Rebellion.

• Přečtěte si: Dělá Česko dost pro ochranu klimatu? Přelomový spor se vrací k pražskému soudu

„Zkoušíme různé formy protestu, protože situace je neudržitelná. Pokud by na příští pochod přišlo 5000 lidí, došlo by k zavedení 30kilometrové rychlosti mnohem dříve. Prvního protestu se účastnilo pouze deset lidí, dneska jich podle našich počtů bylo 150. Zatím se domlouváme na dalších protestech z týdne na týden,“ uzavírá Springorum.

Zda nová vlna protestů za zlepšení podmínek pro chodce a cyklisty v Praze uspěje, se teprve ukáže. Jedno ovšem nelze protestu „30 pro Prahu“ upřít. Během krátké chvíle se organizátorům podařilo do mediálního prostoru prosadit s jasným a srozumitelným sdělením, o kterém se začala vést debata. Protestující přitom nežádají nic mimořádného. 30 kilometrů v hodině zavedla nedávno Paříž, Londýn, Brusel, Helsinky, Barcelona, Oslo, Madrid, či více než 500 měst v Německu včetně Berlína.

Autor: Martin Marek

Foto: Martin Marek