Jihomoravský Soutok je malá Amazonie. Ochranu potřebuje stejně jako její velká sestra

Je to už více než patnáct let, co jsem poprvé navštívil jihomoravskou krajinu mezi řekami Morava a Dyje. To území mě doslova okouzlilo. Úžasnými lužními lesy, ale také solitérními duby, tůněmi, mokřady, slepými říčními rameny, pasekami, nivními loukami se spoustou vzácných živočichů a rostlin. Domov tam našel třeba roháč obecný nebo orel královský. Viděl jsem i odvrácenou stránku tohoto území: masivní kácení stromů, „zpracování“ lesní půdy a vysazování lesních plantáží.

Průvodce mi tehdy dělal entomolog Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd. Díky němu jsem pochopil, v jak unikátním území, které ve střední Evropě nemá obdoby, se nacházíme. Když jsem přemýšlel, jak výjimečnost zdejší přírody pojmenovat tak, aby byla srozumitelná i pro laickou veřejnost, zvolil jsem termín Moravská Amazonie.

Zdejší oblast se skutečně dá s trochou nadsázky svým významem přirovnat k deštným pralesům. Ty tvoří jen několik procent plochy Země, ale žije v nich většina živočišných i rostlinných druhů. A zároveň je Amazonie nemilosrdně kácena, takže hrozí totální rozvrat celého přírodního společenstva.

Soutok je klíčové území

Několik tisíc kilometrů čtverečních na soutoku Dyje s Moravou je také naprosto mimořádných. Žije zde například hmyz, který se nevyskytuje nikde jinde na světě. Některé druhy jsou zase na jižní Moravě nejpočetnější.

• Psali jsme: Česku se nedaří zastavit pokles biodiverzity. Úbytek druhů přiznává i Ministerstvo životního prostředí

„Z hlediska ochrany naší přírody je to naprosto klíčové území,“ řekl mi tehdy entomolog Čížek. Platí to dodnes. Stejně jako mé označení Moravská Amazonie, z něhož se stal všeobecně používaný pojem, který si osvojili nejen ochránci přírody z nevládních organizací, ale rovněž botanici, ornitologové anebo někteří politici.

To, že jde o mimořádnou lokalitu, dokládá skutečnost, že jihomoravské lužní lesy se staly součástí evropské soustavy Natura 2000 a že zde vznikla i Biosférická rezervace Dolní Morava, kterou zde vyhlásilo UNESCO. Jenže k účinné ochraně vzácného společenství to bylo stále málo.

• Související: Ministryně Hubáčková po necelém roce končí. Dohodla miliardy na úspory i nevýhodnou smlouvu o důl Turów

Mohlo se zdát, že tomu nemůže nic bránit. Zvláště když si uvědomíme, že většinu zdejšího regionu obhospodařuje stát prostřednictvím svého podniku Lesy České republiky. Jenže jakékoli snahy o velkoplošnou ochranu lokality, která má dokonce parametry národního parku, vycházely několik desítek let na prázdno. Ať už to byla snaha o rozšíření Chráněné krajinné oblasti Pálava, nebo o zcela novou CHKO.

Když lesník škodí lesu

Mezi odpůrce patřili především lesníci ze státního podniku. Jak jeden z nich uvedl před lety v místním tisku: „I malé dítě ze základní školy ví, že obilí, když dozraje, je nutné ho sklidit a poorat pro další úrodu. A tak je to i s lesem.“

Na počátku tohoto století už to přitom vypadalo nadějně, ale vláda v roce 2011 nakonec ze záměru vyhlásit CHKO Soutok vycouvala. Zůstalo jen u ochrany omezených ostrůvků. Vznikla tak paradoxní situace, že zatímco v unikátní Moravské Amazonii byla chráněna jen dvě procenta tamní krajiny, v „zabetonované“ Praze to na různé úrovni byly více než čtyři procenta přírody.

Spočítejte si úsporu a získejte střešní elektrárnu do několika týdnů

Teď už to ale konečně vypadá, že se území po dlouhých letech dočká skutečné ochrany. Ministerstvo životního prostředí se domluvilo s tamními starosty i Jihomoravským krajem na vzniku chráněné krajinné oblasti. Je to rozumné a správné rozhodnutí. Moravská Amazonie potřebuje ochranu stejně jako její velká sestra – skutečná Amazonie.

Nejde přitom o to, aby se v lužním lese na soutoku Dyje s Moravou už nepokácel ani strom. Naopak, ještě než se zde před pár staletími začalo s intenzivním lesním hospodařením, než se zde začala vytvářet továrna na dřevo, rostl mezi řekami řídký les. A mezi stromy se pásl dobytek.

• Přečtěte si: Česká krajina není na klimatickou změnu připravená, varuje rektor Sklenička

Má-li zdejší vzácná fauna přežít, musí se na některých místech původní řídký les zase obnovit, což se někde bez kácení neobejde. Musí se to ovšem dělat citlivě, s ohledem na charakter vzácné přírody. Aby nešly k zemi všechny stromy z rozsáhlých ploch, tamní půda se nezorala a pak se zde vysázel nový hustý les.

Čím dříve toto ekologické hospodaření v CHKO Soutok vznikne, tím pro zdejší krajinu lépe. Splatí se tím velký dluh zdejší přírodě. Ale také našim předkům. Člověk byl nedílnou součástí této krajiny – obýval ji odpradávna a díky svému citlivému přístupu ji vtiskl jedinečnou a harmonickou podobu. A bude to také dárek pro generace budoucí.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Jan Miklík, AOPK