Česku se nedaří zastavit pokles biodiverzity. Úbytek druhů přiznává i Ministerstvo životního prostředí

Vláda na konci loňského roku schválila výroční zprávu o stavu životního prostředí v Česku za rok 2021. Jde o podrobný dokument, ve kterém jsou na základě dat téměř čtyř desítek vědeckých pracovišť, státních podniků, či podřízených organizací MŽP hodnoceny klíčové ukazatele životního prostředí v České republice. Zprávu vydala Česká informační agentura životního prostředí (CENIA).

Jde o první dokument tohoto typu vypracovaný již pod novým vedením ministerstva, které po osmileté vládě Richarda Brabce (ANO) převzalo KDU-ČSL. A na zprávě je tato změna dobře patrná.

Na rozdíl od předchozích zpráv je totiž mnohem kritičtější. Hned v úvodu zmiňuje, že „neudržitelné využívání přírodních zdrojů se projevuje špatným stavem ekosystémů a ztrátou biodiverzity.“ Protože díky vědcům víme, že ubývání biodiverzity představuje spolu s klimatickým rozvratem nejzávažnější hrozbou pro současný život na naší planetě, je osvěžující číst přiznání ministerstva, že ke ztrátě biodiverzity přispíváme i u nás.

Většině druhů se v Česku nedaří

Závažnější body pak obsahuje samotná kapitola věnující se biodiverzitě. Podle ní se v letech 2000–2016 zvýšila fragmentace naší krajiny o 11,7 %. Za posledních pět let také došlo k poklesu plochy přírodních biotopů, klíčových stanovišť druhové rozmanitosti, o dalších 0,5 %.

• Přečtěte si: Brexit pomohl evropské přírodě, ale jen na papíře. Ptáků nadále ubývá

Podle zprávy se v nedostatečném či nepříznivém stavu nachází v Česku 59,8 % druhů všech živočichů, 75,4 % rostlin a 79,6 % přírodních stanovišť. Pokračuje pokles druhové rozmanitosti běžných ptáků, jejich počet se od roku 1982 v případě zemědělské krajiny snížil o 31,8 % a v případě lesních druhů o 17,7 %. Právě pokračující úbytek lesních druhů ptáků vnímají autoři zprávy za nejvýraznější indikátor pokračující ztráty biodiverzity u nás.

Nedávno skončené české předsednictví Evropské unii se v posledním půlroce chlubilo řadou úspěchů. Jedním z posledních byla aktivní účast při vedení jednání „za Evropu“ na celosvětové konferenci OSN o biodiverzitě COP15 v Montrealu. Zde se podařilo, slovy poradce Ministerstva životního prostředí Ladislava Mika a jednoho z vyjednavačů, dosáhnout průlomové dohody o ochraně biodiverzity.

• Psali jsme: Nevídaná globální shoda: třetina světa bude podléhat ochraně přírody, odhlasovala OSN

Konkrétně jde o závazek do roku 2030 chránit 30 % pevniny a 30 % mořských ekosystémů. To je mimochodem stejný závazek, který představila již v roce 2020 Evropská komise ve Strategii biologické rozmanitosti, jejímž cílem je obnovit do roku 2030 biologickou rozmanitost Evropy. Schválení celosvětového závazku je samozřejmě dobrým krokem, ale vraťme se zpět do české reality.

Příroda mizí i tam, kde ji máme chránit

V Česku v současné době tvoří plocha všech chráněných území 22,1 % a to navíc velmi sporné kvality. Jak uvádí citovaná zpráva o stavu životního prostředí, v Česku pokračuje pokles biologické rozmanitosti a nic zásadního se k lepšímu nemění. Naopak v minulých letech i přes protesty vědců a ekologických spolků pokračovalo například kácení v nejpřísněji chráněných lesních územích, kterými jsou u nás spolu s prvními zónami národních parků národní přírodní rezervace.

Spočítejte si úsporu a získejte střešní elektrárnu do několika týdnů

K plošnému kácení docházelo kupříkladu v NPR Břehyně Pecopala, v NPR Boubínský prales či v národních přírodních rezervacích v CHKO Jeseníky.

Ještě horší situace je pak v Evropsky chráněné oblasti (EVL) Východní Krušnohoří, kterou tvoří 146 kilometrů čtverečních převážně bukových lesů. Tato EVL nemá dosud velkoplošnou ochranu a základní podmínky ochrany evropské lokality nezabránily plošnému kácení unikátních bučin soukromými vlastníky i státními lesy a jejich nahrazování nepůvodními a v některých případech i invazivními porosty.

• Komentář: Prezident Pavel má jedinečnou šanci stát se zeleným lídrem země

Samotnou kapitolou je pak hospodaření státních lesů v Chráněných krajinných oblastech. Jen v posledních letech došlo k vytváření mnohakilometrových holin v CHKO Jeseníky, CHKO Lužické hory a nejčerstvěji v CHKO Brdy. Tento způsob hospodaření je přitom v rozporu s požadavky alespoň zachování dnešního stavu naší biodiverzity a dalšího nezhoršování. O obnově ani nemluvě. Plošné kácení v chráněných územích totiž samozřejmě má zásadní vliv na pokles biodiverzity včetně lesního ptactva.

Stát nedodržuje vlastní závazky

Přitom i dokumenty, které si schválila sama Česká republika, například Koncepce lesnické politiky do roku 2035 Ministerstva zemědělství, říkají, že se má při hospodaření v lesích i mimo chráněná území ponechávat na místě tlející mrtvé dřevo, či biotopové stromy, klíčové právě pro udržení biodiverzity. To se ovšem neděje ani v chráněných oblastech. „Upřednostnění mimoprodukčních funkcí lesa“ si přitom napsala do programového prohlášení i vláda Petra Fialy.

Lesní ekosystémy jsou samozřejmě jen jedním z míst, kde u nás dochází k poklesu druhové rozmanitosti. Obdobná situace je u zemědělské půdy či u vodních toků.

Pokud by Česká republika měla naplnit nově přijaté závazky z konference v Montrealu a předtím Evropskou komisí, bude muset do roku 2030 vyhlásit na dalších nejméně 8 % území další ochranu. To podle Agentury ochrany přírody a krajiny znamená přinejmenším vyhlášení CHKO Krušné hory, CHKO Soutok, CHKO Doupovské hory, CHKO Středomoravské Karpaty či CHKO Rychlebské hory.

Návrh Evropské komise navíc obsahuje další požadavek, kterým je podmínka z celkových 30 % chráněného území členského státu přísně chránit 10 %. To znamená, že by na 10 % území České republiky měly být první zóny národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo národní přírodní rezervace.

Dnes tato přísně chráněná území tvoří zhruba jen 2 % celkové rozlohy našeho území a jejich navýšení na 10 % považuje i Agentura ochrany přírody a krajiny za velmi obtížné. Spolu se zachováním, či v mnoha případech spíše zásadním zvýšením kvality již chráněných území, je tak před státní ochranou přírody obrovská výzva.

Nakolik jsme i my jako relativně bohatá země připraveni podílet se svým dílem na záchraně evropské a celosvětové biodiverzity, když totéž požadujeme i po mnohem chudších rozvojových státech, se ukáže v následujících letech. Každopádně už teď je jasné, že tohle musí být jednou ze základních priorit Ministerstva životního prostředí a budoucího nového ministra. Dále přešlapovat na místě již není možné.

Autor: Martin Marek

Foto: Pixabay