Tradované omyly zbytečně blokují rozvoj větrné energetiky

Větrné elektrárny podle posledních dostupných pokrývají pouze zhruba jedno procento celkové spotřeby České republiky. Je to jedenáctkrát méně než v sousedním Rakousku, které má srovnatelné geografické podmínky a patnáctkrát méně, než činí průměr států evropské sedmadvacítky. A také třikrát méně, než kolik v roce 2020 dodaly do sítě elektrárny solární, vodní nebo spalující biomasu.

V Česku zároveň nebyla mezi lety 2014 až 2016 a 2019 až 2020 postavena žádná nová větrná elektrárna. Naproti tomu se v Evropské unii intenzivně budují další větrné parky i větrné farmy na moři. Lidé z projektu Evropa v datech připomněli, že podle plánu EU budou mít jen mořské elektrárny do roku 2030 kapacitu nejméně 60 gigawattů.

I přesto, že je Česko vnitrozemským státem, má podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR do budoucna poměrně velký potenciál. Do roku 2040 by mohlo pocházet z větru 6,2 terawatthodin, tedy asi deset procent spotřebované elektřiny – což je pro lepší představu například přibližná spotřeba Moravskoslezského kraje. Maximalistický scénář počítá s výrobou dokonce 19 terawatthodin, což je dokonce třetina tuzemské spotřeby.

Možnosti tuzemské větrné energetiky ukázal začátek letošního roku, když obří větrníky vyrobily rekordní množství elektřiny. V lednu to bylo přibližně 87,6 tisíc megawatthodin, v únoru dokonce více než 106 tisíc megawatthodin. Pro srovnání: jde o množství elektřiny, které za měsíc spotřebuje více než milion osob. Na 340 českých větrníků bylo schopno po oba měsíce vyrábět tolik proudu, který odpovídá spotřebě domácností v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Leden a únor obecně patří k největrnějším měsícům v roce.

Dalšímu rozvoji větrné energetiky často brzdí mýty, které v české společnosti o obřích vrtulích panují. Které jsou ty nejčastější? Takto je sestavili zmiňovaní analytici Evropy v datech.

Mýtus 1: Česko nemá vhodné podmínky pro větrné elektrárny

Často používaným argumentem, proti výstavbě větrných elektráren, jsou nevhodné přírodní podmínky. Mnozí lidí se domnívají, že v Česku nejsou, na rozdíl od severských a přímořských států, vhodné oblasti pro jejich výstavbu. Podle studie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd to ale není úplně pravda. „Pokud porovnáme větrnost i charakter krajiny, máme velmi podobné podmínky pro větrné elektrárny, jako jsou v jižním Německu. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,“ poznamenal předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa.

Mýtus 2: Větrníky jsou hlučné

Lidé se často obávají nadměrného hluku, které elektrárny mohou způsobit. Tato domněnka ale není zcela pravdivá. Když jsou dodržena veškerá pravidla a adekvátní údržba, tak se hluk výrazně snižuje.

Šum elektráren sice není intenzivní, i tak ale může působit obtěžujícím dojmem. Proto je důležitým faktem, že se větrné elektrárny zpravidla nestaví v osídlených oblastech, naopak se pro stavbu vyhledávají místa s nižší hustotou osídlení. V případě stavby v blízkosti obytných domů je povinností nechat zpracovat odborný posudek. Dodržení hygienických limitů hluku musí potvrdit výsledky odborné studie.

Mýtus 3: Větrné elektrárny jsou drahé a jejich výroba neekologická

Vysoké vstupní náklady jsou dalším rozšířeným mýtem, který nejen o větrných elektrárnách, ale také dalších obnovitelných zdrojích, ve společnosti převládá. Pravdou ale je, že větrné a solární elektrárny mají oproti jiným zdrojům výhodu, že je cena vstupů, tedy paliva, nulová a jsou v tomto ohledu zdroji s nejnižšími emisemi i cenou.

„V porovnání s fosilními zdroji je celkový dopad obnovitelných zdrojů energie na přírodu v rámci životního cyklu daleko nižší. U emisí skleníkových plynů je dopad dokonce zhruba sto až dvěstěkrát menší než u fosilních zdrojů, je tak srovnatelný s jadernými elektrárnami,“ upřesnil Lukáš Ferkl, Managing Partner ze společnosti EnviTrail. V případě výroby elektráren je pak třeba sledovat jejich energetickou návratnost. V našich podmínkách se energie potřebná pro výrobu turbíny vrátí během prvního roku fungování větrné elektrárny.

Mýtus 4: Veřejnost je proti

Obecně rozšířeným omylem je představa, že je česká společnost zásadně proti výstavbě větrníků. To ale není pravda. Podle studie European Climate Foundation z roku 2021, která zkoumala podporu výstavby nových energetických zdrojů v blízkosti bydliště v rámci EU, podpořilo výstavbu větrných parků ve svém regionu 59 procent dotazovaných Čechů.

„V obecné rovině nejsou pro Čechy větrné elektrárny kontroverzní, ani je nevnímají jako něco, proti čemu se má bojovat. Něco jiného samozřejmě je, když jim má elektrárna vyrůst za chalupou, ale tento přístup vidíme všude po světě,“ řekl Nikola Hořejš z agentury STEM. Podle něj se přístup k obnovitelným zdrojům za poslední roky ve společnosti změnil. „Ubylo historek o ´nesmyslnosti´ obnovitelných zdrojů. Lidé naopak vidí, že díky nim mohou ušetřit za energie, a proto se o ně zajímají,“ poznamenal Hořejš.

Mýtus 5: Plaší ptáky a hmyz

Je pravdou, že větrné elektrárny mohou představovat nebezpečí pro některé druhy živočichů, je tomu tak ale jen v případě, kdy nejsou dodržena pravidla pro instalaci a provoz elektráren. Pokud dodržena jsou, nepředstavují elektrárny pro zvířata zásadní nebezpečí.

Letos prezentoval zoolog Rainer Raab z rakouské Technické kanceláře pro biodiverzitu výsledky výzkumu, ve kterých bylo analyzováno úmrtí 700 luňáků. Jeho projektový tým sledoval dravce pomocí GPS vysílačů a v případě, že došlo k úmrtí, vyrazil okamžitě na místo, aby mohl zkoumat důvody úhynu. Výsledky jsou odzbrojující: nebezpečím pro vzácného luňáka je sice lidská činnost, ale taková, která nemá s čistou energetikou nic společného. Nejvíce úmrtí dravců šlo totiž na vrub chemickému zemědělství: otravy po snězení mršin. Jedy se používají pro ochranu plodin před škůdci a luňák tak vlastně doplatí na svou vlastnost, díky které může fungovat jako zdravotní policie.

Restart rozvoje

Minulou vládou připravený Vnitrostátní plán pro oblast energetiky a klimatu počítal s tím, že jen mezi lety 2021 a 2022 mělo vzniknout 45 megawattů nových větrných elektráren. Již v polovině letošního roku je jasné, že se plánovaný cíl pro rok 2022 naplnit nepodaří. Instalovaný výkon českých větrných elektráren zůstává konstantní od roku 2018, kdy dosáhl výkonu 342 megawattů.

“Do roku 2030 by se měl výkon českých větrných elektráren alespoň ztrojnásobit. Abychom naše domácí cíle v zelené energetice naplnili, potřebujeme změnit přístup státu. Vznik nových projektů větrných elektráren by podpořila možnost místních podílet se na realizace ale zejména výnosech z prodeje větrné elektřiny do sítě. K tomu je třeba dohnat zpoždění v přípravě legislativy umožňující vznik komunitní energetiky,” hodnotí potřebu změny přístupu Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. “Na tom, jak rychle se podaří připravit lepší podmínky pro vznik větrných a solárních elektráren závisí úspěch české proměny energetiky. Pokud se nám to nepodaří, zůstaneme uvěznění ve vysokých cenách energie závislé na spalování uhlí nebo dováženého plynu,” dodává Martin Sedlák.

Symbolickým restaretem rozvoje větrné energetiky by mohl být větrný park Moravice – Melč, kde již stojí dvě větrné elektrárny a čtyři další pro Ško-Energo (společnost, která dodává energii pro automobilku Škoda) se postaví. První dodávky elektřiny z větrného parku do automobilky Škoda Auto by měly začít proudit na začátku roku 2023. Každoročně by čtyři větrníky měly dodat elektřinu v celkovém objemu 26 280 megawatthodin.

Uzavřením smlouvy získává její dceřiná společnost Ško-Energo dlouhodobou fixaci nákladů za elektřinu, minimalizuje rizika kolísání cen energie a především opět naplňuje svoji strategii šetrného přístupu k životnímu prostředí. Hodnota kontraktu uzavřeného na dobu 20 let přesahuje miliardu korun.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: AliES