Mrkev nebo bylinky vypěstované v centru měst: komunitní zahrady posilují místní vztahy

O Češích se říká, že to je národ zahrádkářů. O jednu volnou parcelu se mnohdy uchází více zájemců. Řeší tento hlad po zahrádkách aspoň z části právě komunitní zahrady?

Ano, řeší. Komunitní zahrady jsou prostorově méně náročné a tak umožňují na relativně malé ploše pěstovat vlastní ovoce a zeleninu více zahrádkářům, než například v zahrádkářské kolonii. A je možné i využívat jiné typy pozemků – například brownfieldy nebo pozemky se stavební uzávěrou či jiné dočasně nevyužité parcely.

Jaké jsou vlastně hlavní výhody komunitních zahrad? Předpokládám, že nejde jen o pěstování, ale také o setkávání lidí, o vytváření komunity.

Komunitní zahrady skutečně přinášejí více benefitů, a to z několika pohledů. Z pohledu města to je například oživení, ozelenění veřejného prostoru, vytvoří se místo pro setkávání lidí, sousedů, pro integraci seniorů nebo osob se znevýhodněním. Dále bych připomněla zmírnění dopadů klimatické změny, jde o zelené oázy uprostřed měst, které přispívají ke zlepšení mikroklimatu dané lokality. Zároveň komunitní zahrady podporují i biodiverzitu ve městech. Umožňují kompostovat, předcházet vzniku odpadu a snížit objem bioodpadu, který končí ve směsném odpadu. Zajišťují kvalitní potraviny, podporují potravinovou soběstačnost a bezpečnost. Jde také o místo vhodné pro ekologickou výchovu – vytváří se tu prostor pro školy, aktivity mládeže, ale také pro různé rodinné aktivity. A jelikož péče o daný pozemek přechází do rukou místních obyvatel, město se o něj nemusí starat.

A z pohledu místních obyvatel?

Samozřejmě jde v první řadě o možnost zahradničení uprostřed města. Lidé si mohou vypěstovat čerstvé ovoce a zeleninu v bio kvalitě a vzdělávat své děti. Už jsem rovněž zmiňovala, že komunitní zahrady díky kompostování snižují objem směsného odpadu. Taková zahrádka uprostřed města zvyšuje estetiku svého okolí, vytváří rovněž prostor pro odpočinek a zábavu, napomáhá vzniku komunit a kultivaci sousedských vztahů. Pro mnohé to je také místo pro seberealizaci, zapojení do vlastních projektů, nápadů, využívání kulturních a sociálních zkušeností.

Pozorujete v posledních letech zvýšený zájem o komunitní zahrady?

Rozhodně ano. Tento trend jsme zaznamenali v posledních několika letech a s covidem se tato poptávka ještě zvýšila. Lidé si začali víc uvědomovat roli zeleně v jejich okolí, začali se více zajímat o udržitelnost. Poptávka po místech v komunitních zahradách převyšuje nabídku. Místa v nových zahradách jsou téměř okamžitě rozebrána. Roste také komunita na naší interaktivní mapě Mapko.cz, kde si mohou najít lidé tu nejbližší komunitní zahradu. Je jich tam už 134!

Existují třeba i nějaké základní typy komunitních zahrad? Které to jsou a které z nich jsou nejoblíbenější?

Například v léčebně-terapeutickém typu zahradničí i lidé se zdravotním postižením různého typu či lidé se znevýhodněním, jako je to v případě Komunitní zahrady Botanicula určené pro seniory. Dalším typem je pěstební, nebo také produkční, a jak napovídá její název, hlavním cílem je produkce potravin a soběstačnost. Jmenovala bych jako příklad Komunitní zahradu Kuchyňka. Volnočasová zahrada zase slouží především k trávení volného času společně se sousedy, jako je tomu třeba u Komunitní zahrady Prazelenina. Ve výchovně-nápravné zahradě se integrují lidé s trestní minulostí a podobně, například je to Komunitní zahrada Kotlaska. Ještě bych připomněla, že u většiny komunitních zahrad se prolíná více funkcí najednou. A nedá se říci, že by jeden typ byl oblíbenější než jiný. Druh zahrady záleží také na jejím zakladateli, například zmiňovanou Botaniculu zakládala nezisková organizace zaměřující se na podporu seniorů.

A co třeba trendy jako třeba v módě, existuje něco podobného i v případě komunitních zahrad?

Určité trendy, ale spíš dlouhodobé, je možné vidět i v zahradách. Ale nejde tolik o typ zahrad jako spíše o druhy rostlin či způsob pěstování. V současné době lidi hodně zajímá pěstování bez použití chemie a permakulturní principy pěstování.

Jsou i nějaké nevýhody nebo rizika komunitních zahrad?

Nejde přímo o nevýhody, spíš různá úskalí, která je ale možné překonat. A samozřejmě ne každý pozemek je na komunitní zahradu vhodný. Mezi některé z překážek patří kupříkladu nevyřešené majetkoprávní vztahy, kdy nevyužívaný pozemek není spravován jedním majitelem, a tak je komplikovaná dohoda o jeho využívání – to platí především pro vnitrobloky. Dalším problémem může být nejasná kontaktní osoba na místním úřadu, kdy potenciální zájemci o provozování komunitní zahrady neví, na koho se obrátit či s kým následně řešit rozvoj zahrady. V některých případech zase může být změna využití prostoru finančně příliš nákladná nebo technicky neuskutečnitelná. Může se objevit také tlak na jiné využití prostoru, například jako parkoviště.

A co třeba sousedské spory?

Nepochybně se mohou objevit rovněž problémy sociální a uživatelské. Do této kategorie lze zařadit veškeré vztahy mezi obyvateli a návštěvníky, hlavně pak majetkoprávní vztahy, otázky bezpečnosti a údržby a zájmu o prostor. Důležité je také personální zajištění, tedy koordinace chodu komunitní zahrady. Ideální je, když je koordinátorů několik a umí dobře pracovat s místní komunitou.

Jak vidíte budoucnost komunitních zahrad?

Všechno nasvědčuje tomu, že bude pozitivní. O komunitní zahrady má zájem stále více obyvatel, ale i majitelů pozemků – ať jde o města nebo i firmy. Už i ty si totiž začínají uvědomovat, jak ponoření rukou do hlíny může být prospěšné i pro jejich zaměstnance. Ostatně právě v Kokoze startujeme mezinárodní grantový projekt Erasmus+: Ecogardens. Společně s týmy z Rakouska, Maďarska, Francie a Španělska si klademe za cíl vytvořit online tréninkový program pro komunitní zahradníky jako jeden z nástrojů v boji s klimatickou změnou ve městech. V předešlých letech jsme zase společně s kolegy z Kaufland Česká republika vybudovali komunitní zahrady nejen v Praze, ale i v Brně nebo v Kutné Hoře. Nyní jsme ve spolupráci s Nadací Via otevřeli novou grantovou výzvu pro současné i budoucí komunitní zahrady. Projekty lze podávat do poloviny března na internetových stránkách Nadace Via.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Teru Menclová, KOKOZA, o.p.s.