Uhlík z mrtvých stromů je součástí přírody. Emise zvyšuje spalování fosilních paliv

Živé stromy pohlcují značné množství oxidu uhličitého z atmosféry a ukládají jej do půdy. Hrají tak důležitou roli při ochraně klimatu. O osudu tlejícího dřeva mrtvých stromů v globálním koloběhu uhlíku se však dosud vědělo jen málo. Rozklad dřeva a recyklace živin v něm obsažených přitom patří k nejdůležitějším procesům, které v lesích probíhají.

Vedle toho, že mezinárodní výzkumný tým určil roční příspěvek mrtvého dřeva ke globálnímu koloběhu uhlíku, poprvé navíc spočítal, jakou měrou se na jeho rozkladu podílí hmyz. Rychlost tlení mrtvého dřeva v lesích totiž závisí nejen na klimatu, ale i na aktivitě hub a hmyzu. Na rozsáhlém projektu se podílelo 50 výzkumných skupin z celého světa včetně Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.

Vědci postupovali tak, že v 55 lesních oblastech na 6 kontinentech rozložili dřevo více než 140 druhů stromů, aby posoudili vliv klimatu na rychlost rozkladu. Polovina dřeva byla umístěna v síťových klecích. Tyto klece zabránily hmyzu, aby se podílel na rozkladu, a umožnily kvantifikovat jeho podíl na rozkladu dřeva. „Experimentální data umožnila konsorciu modelovat roli, kterou hraje mrtvé dřevo v globálním koloběhu uhlíku,“ vysvětluje Petr Baldrian, vedoucí Laboratoře mikrobiologie životního prostředí Mikrobiologického ústavu Akademie věd.

Téměř 11 gigatun uhlíku

Vědci zjistili, že rychlost rozkladu stromů a rovněž podíl hmyzu na tlení dřeva jsou do značné míry závislé na klimatu a s rostoucí teplotou se zvyšují. Vyšší množství srážek urychluje rozklad v teplejších oblastech a naopak zpomaluje v oblastech, kde jsou teploty nižší.

„Odhadujeme, že z mrtvého dřeva se ročně celosvětově uvolní přibližně 10,9 gigatun uhlíku. Část uhlíku se přitom absorbuje do půdy, další část se uvolňuje do atmosféry. Množství uhlíku uvolněného z mrtvého dřeva zhruba odpovídá celosvětovým emisím z fosilních paliv,“ uvedl Petr Baldrian.

Studie podle něho rovněž dokládá význam hub a hmyzu při obratu mrtvého dřeva. „Vzhledem k poklesu rozmanitosti hmyzu v důsledku globálních změn se ukazuje, že změna klimatu má potenciál významně ovlivnit rozklad dřeva, a tím i globální bilanci uhlíku,“ dodal Baldrian.

Vědcům se podařilo dokončit tříletý experiment, přestože někdy pracovali za mimořádně obtížných podmínek. Některé byly z českého pohledu hodně neobvyklé. Například bylo nutné ochránit některé oblasti před slony. O jednu zkoumanou lokalitu vědci přišli kvůli rozsáhlému lesnímu požáru a musela být zrekonstruována. Jiná oblast byla zase zaplavena.

Dřevo se rozkládat nepřestane

Respektovaný přírodovědec Jakub Hruška, který působí jako vedoucí oddělení biochemických a hydrologických cyklů Ústavu globální změny Akademie věd ČR, varoval před zavádějící interpretací těchto vědeckých poznatků.

Upozornil, že informace o srovnatelných emisích uhlíku z tlejících stromů a z lidské činnosti může vypadat, že ponechávání dřeva k zetlení vlastně „škodí“ planetě. „Mimochodem, už se takové hlasy objevily v souvislosti s bezzásahovkami na Šumavě,“ napsal Hruška na svém Facebooku. „Jenže pozor, ono je to trochu zavádějící informace.“ Hruška poznamenal, že hodnoty oxidu uhličitého jsou dnes podobné, ale před 100 lety se při rozkladu dřeva uvolnilo stokrát více uhlíku než emisemi, které vznikly v důsledku lidské činnosti.

„Jenže ono se to dřevo prostě rozkládá zcela přirozeně, rozkládalo se vždy a rozkládat se bude i v budoucnu. Je to přírodní proces, kterému nejde zabránit. Stejně jako se nemůžeme rozhodnout, že kvůli ochraně planety přestaneme dýchat (vydechujeme CO2, že...), nebo přestaneme čůrat, abychom nešpinili řeky, tak dřevo se prostě rozkládat nepřestane. Nemůžeme mu to zakázat,“ uvedl profesor Hruška.

Podle něj ani neplatí, že poražením stromu a použitím například na výrobu nábytku se dřevo jednou navždy zafixuje. Průměrná doba, kdy dřevo zůstane v oběhu, než se spálí nebo skončí na skládce, je totiž přibližně jen 20 let. „Do dlouhověkých produktů (stavby) se použije zlomek těženého dřeva,“ uvedl Hruška.

Připomněl rovněž, že ponecháním mrtvého dřeva v lesích se více uhlíku uloží do půdy, která je jeho velkým rezervoárem – i když je to třeba jen 20 procent z rozložených stromů. „A to vůbec nemluvím o podpoře mizející biodiverzity, která je v lesích na rozkládající se biomase stromů kriticky závislá (brouci, houby, ptáci, lišejníky, mechy a mnoho dalších). V případě holosečných těžeb totiž nastartujeme (rozrytím, osvětlením, zamokřením) oxidační procesy, které uhlík z půdy uvolní do atmosféry taky,“ napsal Hruška na svém facebookovém profilu.

„Rozklad dříví světových lesů je součástí přirozeného cyklu uhlíku na planetě. Pálení fosilních paliv nikoliv. Vědecky je kvantifikace světového množství uhlíku uvolněného rozkladem velmi cenná informace, dosud neznámá. Ale prosím interpretovat ji ve správných souvislostech,“ dodal profesor Hruška.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Pixabay