Vlajková loď německé elektromobility: vůz z budoucnosti

Jenže vize narazila už v počátku. Auto trpělo dětskými nemocemi a nepovedl se hlavně kompletně nový software, přes který se mělo ovládat. To způsobilo odklady zahájení prodeje i skepsi zákazníků. Nabízíme vám výsledky testu verze s novým updatem softwaru, který už by měl být bez chyb.

Vůz z budoucnosti

První dojem z auta je jednoznačný. Je futuristické. Měl jsem ale pocit, že ho znám odjakživa. Tohle je přece to auto z mého dětství, takto si Volkswagen představoval budoucnost. Jako by z oka vypadlo konceptu Futura z roku 1989. Měl jsem ho v té době dokonce i jako plakát. Jako by to auto bylo třicet let s námi a pořád vypadá jako z budoucnosti. Výrazně se tím odlišuje od konkurence, je to pro mne jedno z aut, které působí jako ze sci-fi filmu a zároveň vlastně úplně obyčejně. A odlišit se je plus.

Svezení pak ukáže, že jde o přehlížený model. Moc se o něm nemluví, ale určitě stojí za zvážení. Je relativně kompaktní zvenku, nabídne ale dost prostoru pro posádku i dostatečný zavazadelník. Navíc lze vybírat ze tří velikostí baterie a je tak možnost si auto uzpůsobit potřebám nebo rozpočtu. Takový výběr konkurence, která nabízí zpravidla jen jedinou baterii, nemá. Nevýhodou ale je, že menší baterie se pojí jen se slabší výbavou. Kdo tak potřebuje auto čistě do města a chce se trochu rozmazlovat – třeba rychlejším dobíjením ze zásuvky – musí si koupit i větší baterii, kterou nevyužije. To je trochu škoda.

Problém rozhodně není s použitím levnějších plastů v interiéru, na které si někteří kolegové stěžovali. Auto na ně nejezdí a během cest jsme neměli potřebu ohmatávat výplně dveří. Vozidlo rozhodně nepůsobí levně a šizeně.

Uvnitř je vše ve stylu nového koncernu Volkswagen. Z části je to škoda, protože firma zahodila část svého ergonomického náskoku a vsadila hlavně na styl. Těžko říct, co je lepší. Ovládání vypadá moderně, ale už není zdaleka tak intuitivní jako dřív. Stejně jako u nového golfu se ovládání například odmlžení oken či vyhřívání zadního okna přesunulo k ovládání světel. To nám sice přijde logické, chyba ovšem je, pokud jde o firemní auto, u kterého se střídají řidiči. Když pak po vyjetí z garáží zjistí, že nic nevidí, budou tlačítka dlouho marně hledat. I pár dalších funkcí se schovalo do hloubi menu a jejich zapnutí chce víc soustředění, víc času, a tak připadá méně pozornosti na samotné řízení.

Strážce tempomatu

Auto, stejně jako řada dalších nových modelů koncernu Volkswagen (a obecně i nových aut dalších výrobců), umí ovládat tempomat podle rychlostních limitů. Pokud je například za zatáčkou obec, auto si samo nastaví 50 km/h a začne zpomalovat. Toto je velmi dobrá funkce zvláště tam, kde to člověk nezná a musel by na poslední chvíli brzdit. Také to nejspíše pomáhá šetřit palivo, respektive energii. Celkově nám přišlo, že tato funkce více pomáhá, než škodí. Problém ale je, že všichni nejsou na silnicích tak klidní. Je tak nutné tempomat více řídit. A přidávat alespoň dočasně pár kilometrů nad limit. Jenže hlídání tempomatu je jedna z věcí, která ukazuje nepříliš praktická tlačítka na volantu. Ona to nejsou tlačítka, jsou napůl dotyková. Někdy stačí mít jen prst připravený ke zvýšení rychlosti a auto to vezme jako příkaz. Už jen proto, že menší stisk je jeden kilometr v hodině a větší deset. Auto si nastaví 50, cíl je nastavit třeba 53, jenže najednou je tam 60 a při snižování je tam rázem 40. Těžko říct, co si myslí řidiči vzadu, když auto zrychluje a brzdí na pár metrech. Kdyby tam bylo jasné tlačítko a klidně i tlačítko zvlášť pro 1 a 10 km/h, tyhle dramata by se u cedule začátku obce nestávaly.

Také není moc praktické měnit teplotu klepáním prstem nebo dotyky prstem. Zlatý kulatý ovladač! Často je praktičtější hlasové ovládání, to ale nefunguje úplně stoprocentně. Někdy je například zadání adresy nebo žádost o změnu ventilace dílem okamžiku. Jindy systém kolabuje. U adres jej vyvede z míry například Praha Zbraslav, kdy Zbraslav bere jako ulici a domluva tím končí. Stejně tak i u malých vesnic si neumí poradit s absencí ulice, tedy umí, ale návod s tím neporadí. Děti mají každopádně legraci z toho, když nás auto začne navigovat do zoo, protože si z nějakého důvodu myslí, že ulice Jeremiášova zní jako zoo.

Vyšší spotřeba

Vedle horší ergonomie zamrzí i o něco vyšší spotřeba. Tedy ne že by byla vysoká, ale spíše není tak nízká, jako umí například Hyundai Kona. Vadit to může někomu, pro koho je opravdu spotřeba energie důležitý ukazatel. Nám se podařilo při defenzivní jízdě po okreskách prakticky při ideálním počasí (bylo kolem 15 stupňů) dostat těsně nad 15 kWh/100 km, normálně jsme se při teplotách kolem deseti pohybovali poblíž 17 kWh na sto. Šlo ale o klidnou jízdu. Kdo si chce užívat zrychlení, nízké těžiště a po dálnicích chce jet na limitech, pod 20 se podívá jen velmi těžko. To jsou sice údaje srovnatelné s řadou dalších elektromobilů, ale na ty nejlepší to nemá.

Zamrzí i málo možností, jak sledovat spotřebu a její detaily. Hlavně s menší baterií a na delších trasách se hodí mít přístup k informacím, ze kterých se dá poučit a spotřebu o něco snížit, nebo se alespoň nepokoušet ji snížit neefektivním způsobem.

Ovládáním a spotřebou výčet výtek prakticky končí. Ano, cena není právě nízká. Oficiálně s nejmenší ze tří baterií (45 kWh) začíná pod 900 tisíci a pokračuje s největší baterií (77 kWh) vysoko nad milion. V Česku je ale v současnosti dost předváděcích vozů, které lze s jednotkami tisíc najetých kilometrů koupit i o stovky tisíc korun pod ceníkovou cenou. Platí také, že konkurence má ceny podobné a ID.3 je rozhodně stylové auto, které si umí ceník obhájit.

Shodou okolností jsme ID.3 vzali na nabíjecí stanici v Prčicích, konkrétně tedy v Sedlci. Právě tady jsem před sedmi lety nabíjel na svém prvním elektrickém výletě za hranice Prahy. Jiným směrem to tehdy vlastně ani nešlo. ID.3 ukazuje, jak výrazně se od té doby elektromobily posunuly. Poměrně vysoký dojezd, v našem případě šlo počítat se zhruba 300 kilometry, a hustší síť rychlých nabíjecích stanic dělají i z delších výletů oproti minulosti poměrně snadnou záležitost.

ID.3 lze rozhodně doporučit těm, kterým se líbí. Auto má náboj a styl. Vedle se s ním nešlápne. Dojít se k němu dá i při volbě rozumem. Srovnatelných elektroaut s lepší spotřebou, cenou nebo ergonomičtějším ovládáním není tolik a ty mají zase své jiné nevýhody.

Autor: Ondřej Miškovský

FOTO: Volkswagen