Účet za šíření invazivních druhů: Minimálně 1,3 bilionu dolarů za půl století

Mezinárodní tým teď na jaře zveřejnil v prestižním časopise Nature studii, která vystavila celosvětový účet za zavlečení a rozšíření nepůvodních druhů mimo jejich přirozené prostředí. Částka je to astronomická: minimálně 1,288 bilionu amerických dolarů za období let 1970 až 2017. S expertní skupinou spolupracoval rovněž Ivan Jarić z Biologického centra Akademie věd ČR, který se podílel na sběru dat a standardizaci, ale také na přípravě rukopisu.

Změna klimatu zvyšuje riziko

Šíření invazních nepůvodních druhů má negativní dopady na biologickou rozmanitost, lidské zdraví i ekonomiku – tedy například peníze, které se vynakládají na likvidaci nepůvodních rostlin, ale třeba rovněž ztráta na produkci původních druhů. Globalizace a změna klimatu přitom riziko šíření invazivních rostlin a živočichů. Proto je podle vědců důležité posoudit celosvětové ekonomické dopady.

Do vyhodnocení finančních dopadů po celém světě se pustil expertní tým pod vedením Christopha Diagne z pařížské Univerzity Paris-Saclay. Využil databázi InvaCost, veřejný souhrn ekonomických nákladů invazivních druhů. „Biologické invaze jsou zodpovědné za obrovské dopady na celém světě včetně obrovských ekonomických ztrát,“ uvádí se v databázi, podle níž může zmírnit šíření nepůvodních druhů informování veřejnosti o ekonomických nákladech spojených s těmito dopady.

Vedle celkové minimální částky 1,3 bilionu dolarů – tedy celkových ztrát i výdajů způsobené invazivními druhy - mezinárodní tým v závěrech své studie konstatoval, že roční průměrné náklady ve sledovaném období 1970 až 2017 každých deset let trojnásobily. V roce 2017 tak průměrné náklady mohly překročit 47 miliard dolarů. Jak ale autoři studie upozornili, jejich analýza byla založena na nákladech, které byly nahlášené. Odhady proto mohou být pro určité zeměpisné oblasti a druhy značně podhodnocené.

Největší ekonomické dopady mají na svědomí invazivní druhy bezobratlých živočichů - tyto náklady se vyšplhaly během posuzovaného období na průměrné roční výdaje ve výši 8,7 miliardy dolarů. Ze zeměpisného hlediska studie ukázala, že nejvyšší náklady v důsledku invazivních druhů dopadají na Severní Ameriku - v průměru 11 miliard dolarů ročně.

Vzhledem k postupujícím klimatickým změnám a globalizaci je navíc pravděpodobné, že celosvětové náklady související se šířením invazivních druhů dále rostou. Snížit ekonomickou zátěž v souvislosti s šířením invazivních nepůvodních druhů je podle vědců možné jen pomocí mezinárodních dohod.

Evropských 12,5 miliard eur

Podle studie německého Senckenbergova centra pro výzkum biodiverzity a klimatu, kterou loni na podzim publikoval odborný časopis Global Change Biology, se počet nepůvodních druhů zvířat a rostlin do poloviny století zvýší o třetinu. Mezi nejpostiženější region přitom patří Evropa, kde přibude až 2,5 tisíce nových druhů korýšů, hub nebo hmyzu.

Problémy v cílových oblastech sice způsobuje jen malá část nepůvodních druhů, ale nikdy se nedají předem předvídat a mohou být naprosto zásadní. Vedoucí vědeckého týmu Hanno Seebens agentuře DPA jako příklad uvedl asijského tesaříka, který se usídlil v Německu a je schopen způsobit odumírání listnatých stromů.

Evropská unie vyčíslila roční náklady způsobené invazivními druhy na 12,5 miliardy eur (asi 336 miliard korun) - mimo jiné v zemědělství. Vědci proto vyzývají k větší regulaci nepůvodních živočichů a rostlin a rovněž k přísnějšímu vymáhání opatření, která mají zavlékání nepůvodních druhů omezit.

Asi dva tisíce českých „přistěhovalců“

Podle Agentury ochrany a přírody ČR žije v Česku 1454 nepůvodních druhů rostlin a 595 nepůvodních druhů živočichů, z nich je za invazní považováno 61 druhů rostlin a 113 druhů živočichů. Mezi nejznámější patří bolševník velkolepý, na jehož likvidaci už byly vynaloženy stovky milionů korun, křídlatka, netýkavka, a ze živočichů rak pruhovaný, norek americký nebo mýval severní.

Například nepůvodní druhy raků šíří račí mor. V České republice už bylo zaznamenáno několik případů, kdy kvůli zavlečení račího moru vyhynuly celé populace původních druhů raků. Před několika měsíci se objevil račí mor například v říčce Lubině v Kopřivnici. Ochránci přírody to na konci roku zjistili z uhynulých raků. „Dělají se genetické analýzy, odkud mor pochází. Většinou to vychází, že to je opravdu od invazivního raka pruhovaného,“ řekla Klára Herzogová, zooložka Správy Chráněné krajinné oblasti Poodří.

Někdy se podaří domácí raky kamenáče před nákazou ochránit, když se podaří včas ze zasaženého potoka přenést. To se před časem podařilo třeba u sedm desítek raků v kontaminovaném Stroupnickém potoce na Křivoklátsku, které ochránci posléze vypustili do jiného potoka. Rak kamenáč je v Česku kriticky ohroženým druhem. „Záchranné přesuny jsou posledním řešením. Klíčové je, aby se zamezilo šíření račího moru a zlepšil se stav naší krajiny,“ uvedl ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc.



Autor: Pavel Baroch

FOTO: Pixnio (Ilustrační foto)