Příliš velké riziko, říká o jaderných firmách z Ruska a Číny poslanec Čížinský

Měly by se podle vás připravovaného výběrového řízení na nový blok Jaderné elektrárny Dukovany zúčastnit firmy z Číny a Ruska?

Ne. Jde o příliš velké riziko.

Co podle vás hrozí, pokud by se firmy z těchto dvou zemí do tendru přihlásily?

Hrozí to, na co poukazuje stanovisko pracovní skupiny bezpečnostních expertů, které si k posouzení bezpečnostních otázek dostavby nového bloku jaderné elektrárny objednala sama tato vláda. Stručně řečeno, může tady vzniknout závislost na dodavateli, který tím dostane možnost naši zemi vydírat na strategické úrovni. Krátce řečeno, mohli bychom tím dát Putinovi či Si Ťin-pchingovi do ruky další klacek na Českou republiku.

Ve sněmovně jste naznačil, že podmínky plánovaného tendru vyhovují především ruskému Rosatomu. Z čeho tak usuzujete?

Vyplývá to z požadavku na referenční elektrárnu o výkonu do 1200 MW. Takovou elektrárnu má podle mých informací ze všech uchazečů, kteří přicházejí v úvahu, pouze Rosatom. Jiní dodavatelé mají elektrárny menší nebo větší. Na to, že nastavené podmínky zřejmě v zásadě vylučují některé potenciální uchazeče, ostatně upozornila i již zmiňovaná pracovní skupina bezpečnostních expertů.

Je podle vás nutné, aby firmy z Ruska a Číny se do výběrového řízení vůbec nesměly přihlásit? Nestačilo by, aby se stanovily takové podmínky, které by jejich vítězství prakticky znemožnily?

Jsem principiálně proti tomu, aby se podmínky jakéhokoliv výběrového dělaly na míru uchazeče, kterého preferujeme nebo kterého naopak chceme vyloučit. I Čína a Rusko si v tomto ohledu zaslouží férové jednání. Měli bychom to přiznat předem.

Ve sněmovní debatě jste prohlásil, že "investovat v dnešní době do nové jaderné elektrárny je jen o něco málo lepší nápad, než investovat do výroby parních lokomotiv". Proč?

Čekal jsem, že to vyvolá otázky. Ten výrok jsem uvedl tím, že jde o parafrázi nadpisu článku, který jsem na toto téma četl. To přirovnání tedy není moje, ale myslím si, že je celkem přiléhavé. Tlakovodní reaktory typu, který má být vybudován v Dukovanech, jsou tu s námi nějakých padesát let, jde tedy o dost starou technologii. Zároveň platí, že cena energie z jádra souběžně s tím, jaké problémy doprovázejí výstavbu nových elektráren této velikosti, v posledních deseti letech strmě rostla. A vedle toho prodělávají rychlý vývoj technologie malých atomových reaktorů, ale i technologie, které umožňují výrobu energie z obnovitelných zdrojů, a navíc cena energie takto udržitelně vyrobené jde neustále dolů. Má smysl v této situaci utratit spoustu peněz za technologii, o které je už teď zřejmé, že v době spuštění bude beznadějně zastaralá a vyžaduje specifickou celou rozvodnou síť, ale my si ji tu tou investicí zakonzervujeme na dalších zhruba osmdesát let?

Nepokládáte jaderné elektrárny za technologii budoucnosti? Ve světě se přece staví desítky reaktorů.

Ano, staví, ale ještě víc se jich vyřazuje z provozu. Pokud vyjdu z poslední zprávy The World Nuclear Industry Status Report, tak v roce 2019 na světě fungovalo o třicet reaktorů méně než v roce 2002. A neustále se zvyšuje průměrný věk reaktorů, které jsou v provozu. Jiná situace může být u menších reaktorů.

Tvrdíte, že se při jaderném plánování nesmí zapomínat na alternativy. Máte na mysli obnovitelné zdroje? Myslíte si, že energie ze slunce či větru může nahradit plánovaný jaderný blok v Dukovanech? Máte na to nějaké studie, analýzy?

Takové studie a analýzy měla podle mého názoru obsahovat důvodová zpráva k zákonu. Já nejsem odborník na energetiku, stejně jako většina kolegů ve Sněmovně, ale právě proto bych čekal, že nás předkladatel s alternativami poctivě seznámí a ukáže, proč právě zvolená cesta je ta správná. To se ale vůbec nestalo. O to se nikdo ani vzdáleně nepokusil.

Mělo se postupovat tak, že stát měl říct: „Jsem připraven garantovat ceny ve zhruba takové výši na přibližně takovou dobu a potřebuji takový a takový výkon – navrhněte řešení.“ To by byla férová ekonomická soutěž. Nad výsledky by si pak sedli odborníci a řekli by, co vypadá realisticky a co ne, a pokračovalo by se dál. Situace je zcela opačná. Vzalo se, co umí postavit Rosatom a podle toho se udělal tendr, a ještě před jeho skončením se přijímá zákon, že pokud to bude produkovat příliš drahou elektřinu, tak to zaplatí každý odběratel elektřiny v pojistkách a každý daňový poplatník. A vůbec se nehledí ani na to, že to vše jede na výjimku ze zákona o veřejných zakázkách a že může tento postup úplně normálně zastavit soud, ke kterému se to může dostat. A to pak hrozí škody ve výší desítek miliard korun. Ve sněmovně to říkám, ale nikdo z vlády ani z koalice to neslyší, o SPD či komunistech nemluvě. Všem je jedno, že zdraží elektřinu na třicet let úplně každému. A to jen opakuji výtky, které mají odborníci osloveni vládou! Prezident Miloš Zeman neopomene ve sněmovně pokaždé kritizovat „solární daň“. Kde je ale teď, když se schvaluje daň atomová?

Proč se vám nelíbí výrok vicepremiéra a ministra průmyslu Karla Havlíčka (za ANO), že takzvaný nízkouhlíkový zákon řeší pouze ekonomicko-finanční náležitosti nových jaderných zdrojů, a naopak neřeší bezpečnostně-zahraniční otázky?

Ten zákon se jmenuje špatně. Měl by se jmenovat „Zákon o atomové dani určené k netržní podpoře ČEZu v Dukovanech.“ Nebo bohužel i „Zákon o atomové dani určené k netržní podpoře Rosatomu“. Ale nyní blíže k Vaší otázce. Bezpečnost a ekonomiku od sebe přeci nejde vůbec oddělovat! Podle mě je povinností nás poslanců seznámit se tím, jak mají být vyřešeny bezpečnostní aspekty, než se rozhodneme, jestli zvedneme ruku pro zákon, který řeší ty ekonomicko-finanční náležitosti.

V poslanecké sněmovně jste přípravu tohoto zákona označil za odfláknutou. Co vás k tomu vedlo?

Návrh zákona byl projednáván ve zkráceném a zúženém meziresortním připomínkovém řízení. Přitom se tu vymezuje prostor pro uzavření smlouvy, která minimálně na 30 let svým rozsahem ovlivní ceny energií pro domácnosti i podnikatele. Řadu výhrad k návrhu, které v konečném znění předloženém sněmovně nebyly reflektovány, vyjádřila ve svém stanovisku i předsedkyně Legislativní rady vlády, ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Jak jsem zmínil, v odůvodnění návrhu zákona mi chybí důkladná rešerše technických řešení, která by pro českou energetiku mohla být vhodná. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace RIA v podstatě neobsahuje žádnou analýzu, jen okopírované pasáže ze Státní energetické koncepce z roku 2015, tedy šest let staré věty.

Plánovanému tendru na nový dukovanský blok se už věnovaly dlouhé měsíce, stejně "nekonečná" je i debata v parlamentu. Nestálo by za to, aby se podobné úsilí věnovalo také opačnému konci jaderného cyklu - vyhořelému palivu? Obce v lokalitách, které byly vytipované jako vhodné místo pro hlubinné úložiště vysoce radioaktivního jaderného odpadu, si dlouhodobě stěžují, že je úřady přehlížejí a vládní politici neřeší jejich požadavky.

To je to B, bez kterého ale přeci nelze říct A. Nejprve musí existovat úložiště a pak se dá schvalovat zákon o financování jaderné elektrárny. Na druhou stranu se musí nechat, že vláda se k obcím chová úplně stejně jako ke kritickým poslancům. Kašle na ně. Pan ministr Havlíček si při projednávání zákona z počátku pilně psal poznámky, aby na ně pak buď vůbec nereagoval anebo je při závěrečné řeči překroutil. Teď už poznámky ani nepředstírá a hraje si s mobilem.

Autor: Pavel Baroch

Foto: se souhlasem Global 2000 (ilustrační foto)