Bude hůř: přibývá počet let s extrémními jevy počasí

Podle dat evropského programu Copernicus, který se zabývá sledováním údajů o změně klimatu, byl rok 2020 s růstem průměrné teploty na celém světě o 1,25 stupně Celsia vyšší, než v předindustriálních časech. Rekordně teplé bylo například podle dat Copernicus loňské září, které překonalo dosud dvě nejtepleší září v letech 2019 a 2016. Neobvykle vysoké teploty byly pozorovány u pobřeží severní Sibiře, na Středním východě a v částech Jižní Ameriky a Austrálie.

Hrozivých dopadů změny klimatu si všimla také americká vládní agentura, Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA): USA pouze v roce 2020 čelily 16 klimatickým katastrofám. Ztráty z každé z nich překročily jednu miliardu dolarů. Stály životy také 188 lidí. Rok 2020 je přitom podle NOAA šestým rokem po sobě, kdy celková výše klimatických škod překročila 10 miliard dolarů. Globální účet za škody způsobené přírodními katastrofami nabízí zpráva pojišťovací společnosti Munich Re: 210 miliard dolarů. Z toho jen v Číně vyvolaly povodně škody za 17 miliard dolarů a jen 2 % z této částky byl pojištěný majetek.

Ve srovnání se zbytkem světa na tom byla Evropa loni relativně dobře. Celkové ekonomické škody dosáhly podle dat Munich Re 12 miliard dolarů (tedy v přepočtu asi 10,6 miliardy EUR). To však neznamená, že bychom neměli sledovat, co se děje ve světě. Sucho, vedra a další typy přírodních pohrom mají například přímý dopad na migrační vlny, které proudí do Evropy. Změna klimatu a její dopady zvyšují riziko hladomoru, místní nestability odrážející se konfliktech o vodu i rozšiřování tropických nemocí směrem na sever.

Symbol změny podnebí: žravé kobylky

Pro ilustraci, čemu musely čelit miliony obyvatel velkých částí Afriky a Asie: ve státech, jako jsou Keňa, Somálsko či Etiopie, kde se musí lidé dlouhodobě potýkat s hledem (podle OSN je hladem ve východní Africe a Jemenu ohroženo až 42 milionů lidí) letos miliardové roje kobylek spolykaly stovky tisíc akrů. Kobylky ohrožovaly úrodu také v Íránu, Pákistánu a Indie. V Etiopii dokonce v lednu 2020 zaznamenali případ, že muselo být kvůli početnému hejnu kobylek odkloněno letadlo. Kobylek přitom může být na jeden kilometr čtvereční až 150 milionů jedinců. Těch 150 milionů kobylky každý den sní tolik jídla jako 35 000 lidí. V letošním roce se podle OSN roje rozšířily až na 2 400 kilometrů čtverečních.

Faktorem, který přispěl k přemnožení kobylek je právě změna klimatu. Během roku 2019 došlo k rekodnímu teplotnímu gradientu mezi východní a západní částí Indického oceánu. To se pak odrazilo ve větším odparu vody, který vedl k přívalovým srážkám ve východní Africe, Jemenu a Indii. Šlo o jedny z nejtěžších bleskových povodní za poslední dvě desetiletí. Déšť přinutil statisíce lidí opustit své domovy. Zvýšení vláhy mimo obvyklá období a území však vedlo k nárůstu bujné zeleně. A to je právě důvodem loňské masivní vlny kobylek, které hodovaly na plochách, kde je obvykle sucho. Masivní šíření kobylek se v takovém případě podobá epidemii: mají-li k dispozici dostatek potravy, šíří se za ní a kladou další vajíčka. Podle OSN se s každou novou generací zvyšuje počet jedinců až 20násobně.

V dlouhodobě nestabilních zemích, jako je Jemen, se problémy násobí kvůli nemožnosti zasáhnout na zemi proti kobylkám. Zemi tak neohrožuje jen epidemie koronaviru, ale také hrozba prohloubení hladomoru, který již dnes ohrožuje 17 milionů lidí. OSN zatím tahá za kratší konec: uvádí, že podařilo zachránit zemědělskou produkci ve výši zhruba 720 000 tun obilovin v 10 zasažených zemích, což představuje jídlo pro asi 5 milionů lidí. Navíc jedinou cestou, jakou se dá účinně proti kobylkám bojovat, jsou pesticidy.

Kobilky v Africe však nejsou jediným migrujícím hmyzem. Do Evropy se dostává komář tygří - a to právě v důsledku změny podnebí, ale také například převozu pneumatik, ve kterých se po daštích vytvoří vodní nádržky nabízející prostor pro komáří larvy. Samice tygřího komára, které se živí lidskou a zvířecí krví, jsou zodpovědné za přenos různých nemocí, včetně virů zika, chikungunya a dengue. Poslední dva z nich se již v Evropě vyskytují. To podle vědců z Copernicus sygnalizuje vážný problém - zatím hlavně pro jižní italská města. Ovšem po roce 2030 se mohou začít tyto druhy komárů objevovat i ve střední Evropě.

Odpovědná klimatická politika žádá odpovědné politiky

Před pěti lety bleskla světu naděje, že se podaří změnu klimatu zvládnout a podnebí na planetě stabilizovat postupným útlumem emisí. Téměř dvě stě států se podepsalo pod Pařížskou klimatickou dohodu a souhlasilo s postupným útlumem fosilní energetiky. Veškeré emise způsobené činností člověka by měly být po roce 2050 kompenzovány nebo ukládány. Smlouva navíc klade důraz na to, aby maximální oteplení nepřesáhlo 1,5 °C. Omezení nárůstu teploty na této hranici má mnoho výhod pro lidi i přírodu. Pokud by teplota narostla o půl stupně více, vyvolá to podle studie publikované v Nature náklady v přepočtu 450 bilionů korun. Řešení však vyžaduje rychlou a důkladnou transformaci všech sektorů – globální emise oxidu uhličitého musí v příští dekádě klesnout o 45 % oproti roku 2010 a dosáhnout „čisté nuly“ do roku 2050.

Pětileté výročí od přijetí Pařížské klimatické dohody tak svět oslavit poměrně temně. Rekordní růst teploty a série přírodních katastrof, které dopadají hlavně na ty nejchudší, kteří se navíc nemohou účinně bránit. Neslavnou statistiku pak přinesla analýza CarbonBrief: pouze 45 „signatářů“ (44 států plus 27 členských států EU považovaných za jeden blok) splnilo termín pro předložení ambiciózních klimatických plánů. Navíc v případě některých členských států - Česko nevyjímaje - je přístup vlád na hony vzdálený od odpovědné klimatické politiky. Typickou ukázkou je právě Česká republika, kde vládní Uhelní komise bez potřebných podkladů rozhodla o termínu konce uhlí k roku 2038.

Vláda Andreje Babiše se navíc podstatnou část loňského roku vyjadřovala odmítavě k Zelené dohodě pro Evropu, unijní strategii pro ochranu klimatu. Přešlapováním Andreje Babiše a Karla Havlíčka na místě jsme tak ztratili rok, který mohlo Česko věnovat vylepšení našeho přístupu k proměně energetiky. Po právu českou vládu kritizuje evropská komise za to, že český klimatický plán vůbec nemusí vést k deklarovaným cílům.

V říjnu například komise na adresu českého klimatického plánu uvedla, že “Není jasné, zda bude po letech stagnace stačit k urychlení růstu obnovitelných zdrojů například výstavby geotermálních zdrojů nebo přidání 2 GW fotovoltaických elektráren během tohoto desetiletí." Nejistotu vidí Komise v tom, že Česko nechce podporovat rozvoj solární energetiky prostřednictvím aukcí, tedy tržní soutěže o podporu. “V současné době stále neexistuje podpora pro obnovitelné zdroje nad 10 kilowattů (mimo biomasu) a Česko neučinilo dost pro objasnění budoucích nabídkových a investičních podmínek ve svém konečném plánu,” doplnila Komise svou připomínku.

Historická odpovědnost

Nejvíce emisí jde sice nyní na vrub Asii. Historicky však nesou největší odpovědnost Evropa a USA. V minulosti vypuštěné emise oxidu uhličitého z atmosféry jen tak samovolně nezmizí – jejich rozklad potrvá stovky, či spíše tisíce let. Ze všech emisí, které lidstvo historicky od roku 1870 vypustilo do atmosféry, připadá na členské státy EU 22 %, na USA pak 25 %. Česko patří se svými emisemi oxidu uhličitého k největším znečišťovatelům v Evropě. V přepočtu na obyvatele připadá na průměrného Čecha nebo Češku téměř 10 tun emisí oxidu uhličitého ročně. Příčinou je vysoký podíl uhlí ve výrobě energie. Na uhelné elektrárny připadá téměř polovina roční produkce elektřiny v ČR.

Možnou symbolickou změnu mohou do české energetiky přinést Piráti. Ti v požadují rychlejší konec uhlí, než v roce 2038. O problematiku transformace uhelných regionů se musí začít zajímat leader pirátsko-starostovské koalice Ivan Bartoš, který si vybral pro svou kandidaturu Ústecký kraj. Opřit se může například o zkušenosti svých evropských kolegů: "Evropská rada podpořila klimatické cíle Unie, což znamená, že uhlí se kvůli emisním povolenkám prodraží. A zatímco všichni hledají cestu, jak uhelné regiony efektivně transformovat a dát jim novou naději, vláda hodlá dotovat uhlobaronům byznys v upadajícím segmentu. Tím jen prodlužuje uhelnou agónii na úkor co nejrychlejší pomoci strukturálně postiženým regionům,” uvedl Mikuláš Peksa k rozhodnutí české Uhelné komise loni v prosinci, pirátský člen Výboru pro průmysl, energetiku a výzkum v Evropském parlamentu.

Také předseda KDU-ČSL nabízí jiný pohled na rozvoj české energetiky i řešení změny klimatu: "Za KDU-ČSL dlouhodobě usilujeme o to, abychom využili potenciál zhruba 1,8 milionu domácností v ČR, které mají střechy svých rodinných domů. Hrubým propočtem průměrná domácnost v ČR zaplatí za elektrickou energii 34 tisíc korun ročně. Kdybychom dali lidem šanci mít na těch 1,8 milionu domech fotovoltaiku, solární systém, kombinaci tepelného čerpadla, tak bychom domácnostem nechali trvale zhruba 64 miliard korun v peněženkách," uvedl Marian Jurečka během listopadnového jednání ve sněmovně.

Zdroje: vox.com, carbonbrief.org

FOTO: Eelco Böhtlingk (poušť v Namibii)