Marná výzva pěti exministrů, doba uhelná skončí až roku 2038

Brabec patřil mezi dva členy komise z devatenácti, kteří se při závěrečném hlasování o termínu 2038 zdržel. Spolu s ním ruky nezvedl ani zástupce ministerstva práce a sociálních věcí. "Osobně jsem hlasoval pro dřívější termín, tedy rok 2033, protože si myslím, že bychom měli být co možná nejambicióznější, pokud jde o životní prostředí. A s ohledem na to, že zásadní proměna české energetiky se uděje už do roku 2030, věřím, že by konec uhlí v tom dřívějším termínu byl možný,“ sdělil Brabec.

Havlíček: Je to kompromis

S termínem 2038 nesouhlasili podle očekávání ani zástupci ekologických organizací Greenpeace a Hnutí Duha Jan Rovenský a Jiří Koželuh. Jenže byly v menšině. Patnáct členů komise včetně generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše hlasovalo pro termín 2038. Pro firmu by tento termín neměl představovat zásadní problém, protože do té doby počítá s ukončením naprosté většiny svých uhelných kapacit. Jedinou výjimkou je nová elektrárna Ledvice, který by mohla mít dostatek uhlí z dolu Bílina (patří rovněž ČEZ) až do poloviny století.

„Jsme spokojeni s odhlasovaným usnesením. Jsou v něm totiž podmínky útlumu, na kterých jsme trvali,“ Beneš, který je současně prvním viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Mezi tyto podmínky uvedl bezpečnost provozu české přenosové soustavy, včasnou výstavbu nových jaderných bloků nebo úspěšnou transformaci teplárenství.

Ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček (za ANO), který je s vládním kolegou Brabcem spolupředsedou komise, označil rozhodnutí o konci „doby uhelné“ za kompromis. Konečné slovo sice bude mít vláda, ale nepředpokládají se nějaké změny. Podle Havlíčka by se doporučení komise mělo minimálně jednou za pět let přezkoumat.

„Naše ambice vybudování nových obnovitelných zdrojů do roku 2030 je ještě dál než aktuální plán 22 procent, současně máme jasný jízdní řád vybudování jaderného bloku, což nebude dříve než v roce 2036, a zcela zásadní je i faktor útlumu uhlí v oblasti teplárenství, což nebude dříve než v roce 2030,“ uvedl Havlíček. „Pokud se podíváme na kapacity, finanční zdroje a závazky vůči EU k rokům 2030 a 2050, tak rok 2038 je možný i technologicky a časově.“

Dodal, že do Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského kraje půjde v příštích letech téměř 100 miliard korun, které jim pomůžou vypořádat se s koncem využívání uhlí. Do nových energetických zdrojů se podle Havlíčka bude do roku 2050 investovat 355 miliard. „To budou výdaje do nových zdrojů spojené s tím, že budeme dekarbonizovat a ustupovat od uhlí,“ řekl ministr.

Uhlí můžeme opustit dříve

Předseda Českého báňského úřadu Martin Štemberka, který je rovněž členem Uhelné komise, pro ČTK uvedl, že upínat pozornost pouze ke zmíněnému roku 2038 je jen mediální zkratka. „Scénář byl vládě doporučen jen za podmínky, že budou podrobně zhodnoceny a řešeny ekonomické a sociální dopady naplňování zvoleného scénáře, připravena potřebná legislativa, a že bude v budoucnu pravidelně přehodnocován tak, aby odrážel aktuální vývoj a podmínky,“ sdělil Štemberka.

Rok odchodu od uhlí v doporučeném scénáři podle něj nelze chápat jako zaručení životnosti uhlí do roku 2038. „Scénář nijak nebrání rychlejšímu rozvoji obnovitelných zdrojů, ani nevylučuje urychlení odchodu od uhlí v případě změny podmínek,“ dodal.

Podle výkonného ředitele Teplárenského sdružení ČR Martina Hájka je pro úspěšnou transformaci tepláren, které hojně využívají právě uhlí, nutná mimo jiné novela zákona o podporovaných druzích energie. „Novela leží ve sněmovně už od května a její projednávání zatím vůbec nezačalo. Reálně hrozí, že se ji vůbec do voleb nepodaří schválit, což by mělo pro transformaci teplárenství fatální dopady,“ poznamenal Hájek.

Málo ambiciózní cíl

Kritici včetně lidí z ekologických organizací hodnotí výsledný termín o definitivním opuštění uhlí za málo ambiciózní. Upozorňují navíc na to, že už před vypršením této lhůty mohou být ceny emisních povolenek tak vysoké, že se spalování uhlí ekonomicky nevyplatí.

„My jsme nepřekvapivě nesouhlasili nejen proto, že rok 2038 je absurdně pozdní, ale i proto, že komise nedopracovala většinu z těch analýz, které mají dopady útlumu uhlí,“ řekl člen komise Jan Rovenský z české pobočky Greenpeace. „Zatím nebyly vůbec vyhodnoceny dopady na dotčené regiony, dopady na zaměstnance uhelného průmyslu, dopady na životní prostředí, dopady na veřejné zdraví, dopady na provozovatele a dopady na veřejné rozpočty a dopady teplárenství.“

Ekologické organizace Greenpeace a Zelený kruh se na protest proti rozhodnutí skončit s uhlím až v roce 2038 rozhodly Uhelnou komisi opustit. "Já osobně ani asociace ekologických organizací Zelený kruh, která mě do Uhelné komise vyslala, již nevidíme důvod pro účast na jednáních komise. Její rozhodnutí není v souladu s cílem chránit klima ani s ekonomickými studiemi,“ vyjádřil se Jiří Koželouh z Hnutí DUHA zastupující v uhelné komisi asociaci ekologických organizací Zelený kruh.

Nevyužité zdroje

„Podmínky pro větrné elektrárny máme velmi podobné jako jsou v jižní polovině Německa, když porovnáme větrnost i charakter krajiny. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,” řekl David Hanslian z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR.

“Rok 2038 odráží konzervativní pohled vlády na energetiku,” řekl Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. “Sice jsme se vyhnuli hrozbě udržení uhlí i po roce 2040, ale pokud by se k doporučení komise přiklonila i vláda, minulo by Česko šanci na rychlejší modernizaci energetiky, kterou nabízí zvyšování energetické účinnosti budov a v průmyslu nebo rozvoj obnovitelných zdrojů energie.“

“Bližší termín konce uhlí k roku 2033, o kterém se v komisi také debatovalo, by umožnil rychlejší rozběh investic do čistých zdrojů energie - obnovitelných zdrojů nebo úspor energie, které mohou uhlí nahradit v elektroenergetice i teplárenství. Každý rok s uhlím navíc přinese jen více znečištěného ovzduší, zvýší rizika plicních chorob a dalších onemocnění,” dodal Martin Madej, analytik Aliance pro energetickou soběstačnost.

Nespokojení ekologičtí exministři

S výsledným rokem 2038 není spokojena ani pětice exministrů životního prostředí, která – jak bylo uvedeno výše – vyzývala, aby „doba uhelná“ skončila dokonce už v roce 2030. „Bylo by zapotřebí odejít od uhlí do roku 2030, a to i z ekonomických důvodů, protože se očekává významný růst ceny povolenek, které využívání uhlí silně prodraží. Hlavním důvodem je ovšem urgentní potřeba posílit a urychlit celkový odklon od fosilních paliv jako hlavní součásti cesty k uhlíkové neutralitě, které jsme se zavázali dosáhnout do roku 2050,“ uvedli ve společném prohlášení exministři Moldan, Ambrozek, Bursík, Dusík a Miko.

Podle Moldana, prvního polistopadového ministra životního prostředí, je situace s globální změnou klimatu ještě horší, než to v klidné české kotlině vypadá. „Je to opravdu velký problém,“ tvrdí Moldan, podle něhož se to ukazuje například na rozsáhlých požárech, které před časem zachvátily Austrálii, na sérii hurikánů, které jsou nebývale silné, nebo na záplavách či naopak rozsáhlém suchu. Moldan sdělil, že není na co čekat a je zapotřebí radikálních řešení. Také proto, že každý větší investiční projekt obvykle funguje desítky let. „Je zapotřebí nastartovat mnohá opatření co nejdříve,“ zdůraznil Moldan. „A radikální znamená začít včera.“

Moldan současně nesouhlasí s tím, aby k uhlíkové neutralitě pomohla jaderná energie. „Je to velmi náročná technologie, která vyžaduje ohromné prostředky na zajištění bezpečnosti. Je závislá na uranové rudě, kterou u nás nemáme,“ řekl Moldan, podle něhož je problém s vyhořelým palivem, ale také s tím, že bezpečnost reaktorů není nikdy možné zajistit na sto procent. Odmítl výrok premiéra Andreje Babiše (ANO), že bez jádra uhlíkové neutrality nedosáhneme. „V Evropě je přece docela dost zemí, které jsou na tom podobně jako my, a jádro k tomu nepotřebují,“ připomněl Moldan.

Z loňských dat Mezinárodní asociace pro obchodování s emisemi (IETA) vyplývá, že uhelné elektrárny už nemá deset evropských států, další země jejich odstavení plánují nebo o něm uvažují. Podle IETA uhelné zdroje z evropských států neprovozují Belgie, Estonsko, Island, Kypr, Litva, Lotyško, Lucembursko, Malta, Švýcarsko a Norsko. Dalších 12 států plánuje podle organizace odklon od uhlí v příštích letech - do 2022 Švédsko a Francie, do roku 2025 Irsko, Itálie, Rakousko a Británie, do roku 2029 Nizozemsko, do roku 2030 Dánsko, Finsko, Portugalsko a Španělsko a do roku také 2038 Německo. Polsko ukončí těžbu uhlí v roce 2049, dohodla se letos v září tamní vláda s odbory.

Autor: Pavel Baroch

FOTO: titulní foto - Greenpeace ČR