Čisté nadechnutí ekonomiky v souladu s krajinou - i tak mohou vypadat obnovitelné zdroje

Svaz moderní energetiky či Aliance pro energetickou soběstačnost na dosud nevyužitou příležitost pro restart ekonomiky opakovaně upozorňují na tiskových konferencích nebo v aktuálních pozicích. Po rychlých investicích do obnovitelných zdrojů energie a navazující infrastruktuře volají také skupiny firem, vědců, politiků a aktivních občanů, včetně Změny k lepšímu v Česku nebo Green Recovery Alliance v zahraničí.

Dvě mouchy jednou ranou

Přestože Češi a Česky sdílí velkou podporu obnovitelných zdrojů energie, ukazuje se, že investice mohou narazit na odpor místních komunit, jejichž podpora může podobně jako u Němců chladnout, má-li se třeba solární nebo větrná elektrárna postavit v blízkosti jejich obydlí. Nedávný průzkum zpracovaný pro Svaz moderní energetiky v tomto kontextu odhalil, že nejčastěji by lidé pro umístění solární elektrárny volili bývalé skládky, povrchové doly či jiné brownfieldy, a pro větrné elektrárny lokality alespoň 700 metrů od obce. Jinými slovy, lidé si podle průzkumu v současnosti přejí, aby čisté zdroje energie (s výjimkou střešní fotovoltaiky) stály ideálně zcela mimo městskou a venkovskou zástavbu, stejně jako v minulosti uhelné doly, tepelné elektrárny a jaderné elektrárny.

Znamená to, že budeme v budoucnu investovat jen do instalací umístěných do odlehlých nebo ukrytých lokalit? Některé, zejména velké státy, jdou tímto směrem a staví uprostřed pustin obrovské solární nebo větrné parky. První vlaštovky však ukazují, že v zemích, jako je Česká republika, kterým záleží jak na čistější energetice, tak na jejich krajinném rázu, bude mít výhodu nová estetická energetika. Širokou veřejnou podporu dostanou projekty, kterým se podaří s citem k estetice a funkci integrovat výrobny energie do struktur, do nichž jsou usazeny (např. do budovy, do krajiny). Obnovitelné zdroje energie tak nebudou s jinými stavbami soutěžit o místo, ale stanou se jejich neoddělitelnou součástí.

Energetické stavby byly dříve estetickou součástí krajiny

Estetická energetika může být pro leckoho protimluvem. Ve skutečnosti je to historicky starší koncept. Starší, než centralizované výrobny mimo městskou zástavbu. Vodní nebo větrné mlýny byly atraktivní a působivou součástí krajiny. Třeba v holandské krajinomalbě z 17. a 18. století (Jacob Ruisdael) zápasí větrné mlýny s kostelními věžemi o dominanci na obzoru. Podle historičky umění Margaret Birney Vickery to nebyla jen záležitost estetické volby. Malíři se úmyslně, takřka oslavně, zaměřovali na větrné mlýny, protože to byly technologické skvosty, které vytvářely blahobyt a prosperitu. V Česku to s vodními mlýny bylo nejinak.

S industriální revolucí však umělci a krajinní architekti začali postupně vytrhávat industriální stavby z jejich vyobrazení přírody. Jak informuje Margaret Birney Vickery, lidé najednou chápali přírodu jako cosi panenského, jako nezkrocenou divočinu, oddělenou od moderní civilizace - chápání, které s námi zůstalo doposud.

Elektrárny, čističky odpadních vod nebo odpadní linky nepatřily ani do romantické přírody, ale ani do měst, jejichž obyvatelům vadily. Své místo si tak našly na vzdálených městských perifériích, mimo lidské zraky a myšlenky. Často byly odklizeny do vyloučených lokalit, jejichž obyvatelům chyběly prostředky k protestu.

Příklady estetické energetiky ze zahraničí

U dýmajících uhelných nebo nebezpečných jaderných elektráren dávalo vyčlenění z měst a vesnic smysl. Proč ale „vyobcovávat” obnovitelné zdroje energie, které neškodí našemu životnímu prostředí a při troše fantazie mohou být pastvou pro oči či alespoň nenápadně koexistovat s jinými strukturami? Nemusíme se přitom spoléhat jen na vlastní fantazii; spoustu příkladů najdeme v zahraničí.

Třeba bioplynová stanice Amager Bakke v dánském Copenhagenu mění odpad na elektřinu a svým návštěvníkům nabízí uprostřed města umělou lyžařskou sjezdovku a lezeckou stěnu. Celá střecha je osázena zelení. Zatímco jinde ženou odpadová zařízení ceny sousedních nemovitostí dolů, dánští developeři naopak v blízkosti bioplynky postavili bytové domy a lákají na příležitosti k rekreaci.

Rostoucí množství architektů a designerů uvažuje také o propojení energetiky a umění. Z industriální stavby za městem se tak stává umělecký zážitek, kterým se mohou kochat obyvatelé měst i turisté. Tak alespoň uvažoval designér Slunečních přesýpacích hodin (The Solar Hourglass), které místo písku používají koncentrované sluneční záření a místo měření času dokážou dodávat elektřinu tisícovce domácností. Instalace má působivý bílý design a horní část vytváří stín, který v létě potěší nejednoho návštěvníka.

Energetika a zemědělství v jednotě

Příkladem elektráren integrovaných do krajiny jsou agrofotovoltaické instalace, které ve velkém rostou třeba ve Francii nebo v Německu. Agrofotovoltaika představuje využití půdy současně k zemědělství (agro) a k výrobě elektřiny ze slunečního záření (fotovoltaika). Místo aby se z pole udělala elektrárna, je osázeno panely takovým způsobem, aby bylo využito k oběma účelům. Zemědělec tak sklízí jednak plodiny, jednak elektřinu. Pokud jsou umístěny do výšky asi 4 metrů nad zemí, vypadají panely jako střecha skleníku. Zároveň umožňují průjezd zemědělské techniky nebo průchod dobytka. Moderní konstrukce se za slunečním svitem dokáží otáčet (jako slunečnice) a svůj úhel vzhledem k poli s pomocí počítačového softwaru korigovat tak, aby plodiny získaly přesně tolik světla, kolik s ohledem na všechny okolností potřebují.

A přestože solární panely velkých solárních elektráren mají tendenci se zvětšovat (cca 2 krát 1m) a snižovat tak investiční náklady, nekonečný prostor možností by otevřely až cenově dostupné mikro-solární panely o délce několika centimetrů. Při nabarvení do zelena by mohly být sestaveny do solárních stromů, solárních břečťanů nebo jiných umělých rostlin, které budou na první pohled nerozlišitelné od přirozené vegetace. S trochu jiným, ale zato již na trhu běžně existujícím modelem, přišla americká firma, jejíž “solární bazénové květy” se vznášejí na hladině bazénu jako lotosové květy a bazén zahřívají jako malé sluneční tepelné kolektory. A zůstaneme-li ještě u květin, panely rakouského systému SmartFlower rostou ze stojanu jako okvětní lístky. A to skutečně rostou, protože se na noc zavírají, ve dne se otáčejí za sluncem a navíc je celé zařízení plně přenosné.

To jsou jen některé způsoby, jak citlivě integrovat obnovitelné zdroje energie do našeho životního prostředí. Není důvod odsunovat elektrárny do odlehlých míst, když mohou být na našich střechách, ulicích, cyklostezkách, polích nebo v parcích a zároveň být krásné a zajímavé na pohled. Přestože se výše uvedené příklady orientovaly hlavně na fotovoltaiku, z geografických důvodů nejperspektivnější OZE v České republice, můžeme očekávat nápady z celého světa (a snad i z české kotliny), jak do urbánního nebo rurálního prostředí integrovat i ostatní zdroje energie, které budou šetrné k planetě, vytvářet nová pracovní místa a (tři mouchy jednou ranou) poslouží jako zajímavé architektonické nebo krajinné prvky, ze kterých se budeme těšit a učit.

Zdroje: obnovitelne.cz, theconversation.com

FOTO: Science in HD