Jak vrátit textilní průmysl do Evropy? Řešení nabízí cirkulární ekonomika

V Evropě je v textilním sektoru zaměstnáno 1,7 milionu lidí a průměrný Evropan spotřebuje 26 kilo textilu ročně. V zemích EU se přitom ročně vyrobí pouze 7,4 kila textilu na osobu, zbývající produkce je do Evropy dovezena zejména z Asie. Dopady výroby oblečení na životní prostředí a stav klimatu jsou přitom závažné, z velké části se však projevují zejména v zemích výroby textilu. To znamená, že 85 % surového materiálu, 92 % vodních zdrojů a 93 % půdy je pro výrobu textilu dováženého do EU spotřebováno mimoevropské země. A dalších 76 % emisí skleníkových plynů je výrobou v těchto zemích vyprodukováno.   

Cena oblečení se snižuje, znečištění roste 

V posledních deseti letech přitom cena textilních látek klesla až o 30 % vzhledem k inflaci a Evropané kupují čím dál více oblečení a bot, za které však utrácí méně peněz. Vede to k prohlubování trendu fast fashion, kdy se zvyšující poptávkou roste také produkce oblečení, které je však méně kvalitní a často pouze sezónní. Průměrný evropský zákazník tak vyhodí 11 kilo oblečení ročně, které se buď dále vyváží do zemí východní Evropy, Asie nebo Afriky. Většina oblečení však končí na skládkách, míra recyklace oblečení v Evropě je velmi nízká.  

Nejen že fast fashion přispívá k produkci odpadu, ale má také závažné dopady na stav klimatu. Výroba oblečení produkuje 15-35 tun CO2 ročně na jednu tunu vyrobeného textilu a textilní sektor je pátým největším producentem emisí v Evropě. Dalším negativem módního průmyslu je používání velkého množství chemikálií. Pro výrobu textilií je využíváno téměř 3500 druhů chemikálií, z čehož 750 z nich je pro člověka zdravotně škodlivých a 440 je škodlivých pro životní prostředí. Barvením a konečnou úpravou oblečení dochází ke znečišťování 20 % světových vodních ploch a má to negativní dopady také na zdraví dělníků v továrnách a zdraví místních obyvatel.  

Výrobou však uvolňování škodlivin z textilu nekončí, během praní dochází k úniku chemikálií a mikroplastů z textilu do kanalizace a podle odhadů se dostane až milion a půl plastových vláken ročně z oblečení do světových oceánů. Nejvyužívanějším materiálem pro výrobu oblečení je přitom polyester, který se vyrábí z ropy a na jeho výrobu je spotřebováno každoročně 70 milionů barelů. Dalším oblíbeným materiálem je bavlna, která je sice přírodního původu, ale pro její pěstování je potřeba velká plocha půdy a spoustu vody při jejím zpracovávání. A nakonec vzhledem k tomu, že je výroba oblečení, bot a dalších textilních výrobků nejčastěji realizována v asijských zemích, dochází často k tomu, že jsou textilní dělníci v těchto zemích mizerně placeni, pracující v nevyhovujících a často zdravotně nebezpečných pracovních podmínkách a stále obvyklým jevem je také dětská práce v textilních továrnách.  

Má to řešení? Nenakupovat! 

Věděli jste, že viskózové tričko se na skládce rozkládá 6 týdnů, džínová bunda rok a polyesterové šaty až 200 a více let? Nejjednodušší řešení, které se nabízí a může s ním začít každý, je omezit nakupování nového oblečení. Dále, pokud nové oblečení potřebuji, a to staré mi již nesedí, je řešením hledat oblečení z druhé ruky, nebo ho vyměnit s někým třeba v rámci Swapu. Nevznikne tak další odpad a oblečení ještě někomu poslouží. Vyhodit oblečení by mělo být až tou poslední variantou, které předchází také darování oblečení na charitu nebo jeho využití v domácnosti například přetvořením na hadry na podlahu.  

Cirkulární textilní systém 

Bez systémového řešení se však textilní odvětví neobejde. Evropská agentura pro životní prostředí navrhuje jako řešení zavedení cirkulárního textilního systému, který je „podpůrný a obnovitelný již ve své podstatě a poskytuje výhody podnikatelům, společnosti a životnímu prostředí. V takovém systému jsou oblečení, materiály i vlákna udržovány v tom nejlepším stavu, aby mohly po použití znovu posloužit společnosti a nikdy neskončily jako odpad,“ popisuje definici takového systému The Ellen MacArthur Foundation. V cirkulární ekonomice jsou veškeré fáze životního cyklu textilu, jako je výroba materiálu, eko design, produkce, distribuce, spotřeba, uchování zásob i nakládání s odpadem, zajištěny tak, aby nedocházelo k produkci nevyužitého odpadu a jeho hromadění.  

Cirkulární model podnikání by měl také podporovat udržitelnou produkci, kde jsou dělníci férově placeni, která produkuje méně emisí, pracuje s obnovitelnými zdroji, používá pouze bezpečné chemikálie a poskytuje zákazníkovi veškeré informace o výrobku již na jeho visačce. 

Zelená dohoda pro Evropu 

Na konci minulého roku představila Evropa plán, který má vytvořit z EU první klimaticky neutrální ekonomiku na světě. Opatření nemíří jen k nahrazení uhelných elektráren nebo podpoře čisté mobility. Součástí je také právě zvyšování podílu recyklovatelných materiálů a hledání cirkulárních řešení, která posílí konkurenceschopnost evropského průmyslu. Z ekonomiky nezávislé na spalování fosilních paliv pak budeme těžit celá společnost. 

Chcete zkusit svůj první swap? Přijďte 16. března od 16:00 na Zelný trh v Brně a získejte nové oblečení bez nutnosti skládkování. Více informací zde. Na swap naváže také debata s europoslancem Ludkem Niedermayerem, investorem Jiřím Hlavenkou a bývalou členkou hnutí Fridays for Future Lucií Smolkovou. Praktické otázky  udržitelného spotřebitelství, ekologickému zemědělství a bydlení pak budou diskutovat autorka blogu Czech Zero Waste Helena Škrdlíková, Vojtěch Kotecký z Glopolis, bloggerka Karolína Fourová z Nejez blbě a zakladatel firmy Krtkodom Martin Pribila. 

Zdroj: European Environment Agency

FOTO: Pixabay