Pohodlné bydlení s nízkými účty za energii je o promyšlené koncepci

Komplexnost a hlavně jednoduchost zaručí kvalitní návrh 

Nízká spotřeba energie pasivních domů není zabezpečena pouze silnější vrstvou izolací, kvalitními okny a rekuperací odpadního vzduchu. Na malých tepelných ztrátách a  vysokých pasivních ziscích se podílí více faktorů, které je potřeba při návrhu domu zohlednit. Jsou to například kvalitně řešené detaily, bez tepelných mostů či dobře vyřešená vzduchotěsná rovina stavby. 

Tvar a umístění budovy na pozemku 

Vhodná orientace budovy na pozemku je velmi důležitá. Ideální pozemek by měl umožňovat nestíněné umístění domu a otočení hlavní fasády s největší prosklenou plochou od jihovýchodu přes jih po jihozápad. Někdy však volbu pozemku nebo umístění budovy nemůžeme ovlivnit, například v řadové zástavbě. Všechny okolní podmínky je však třeba v projektové fázi zohlednit a zahrnout do promyšleného návrhu i výpočtů.  

Také kompaktnost tvaru je základním pravidlem při navrhování pasivních domů. Princip je jednoduchý. Když spojíte k sobě stěnami dvě kostky, celkový objem zůstane stejný, ale zároveň vám ubydou dvě ochlazované plochy. U větších staveb lze díky tomu snadněji dosáhnout pasivního standardu. Panelové domy, školy či administrativní budovy jsou pro energetické úspory jako stvořené. Naopak výstavba samostatně stojících rodinných domů je už ze své podstaty energeticky nevýhodná v porovnání s řadovou nebo bytovou zástavbou. Ta navíc poskytuje možnost využití společného zdroje tepla. Problém s  kompaktností se projevuje i u členitých staveb, které kromě nárůstu ochlazovaných ploch obsahují i množství složitých detailů a napojení nosných konstrukcí komplikujících realizaci. 

Pokud bychom tvar domu podřídili pouze fyzikálním parametrům, byla by ideální koule. Z hlediska technického, dispozičního a ekonomického je však taková varianta těžko dosažitelná. Budeme-li stát pevně na zemi, pak je pro pasivní dům optimální kvádr delší stranou obrácený k jihu. Takové řešení umožňuje ideální umístění pobytových místností směrem na jih. Na sever jsou pak orientovány pomocné prostory jako chodba, hygienické zázemí nebo technická místnost, vše s malými nároky na přirozené osvětlení. 

Na velikosti záleží  

Velikost domu je klíčový parametr, který předurčuje jeho cenu, provozní náklady i  spokojenost uživatelů. Každý metr čtvereční užitné plochy stojí přibližně 25 až 30 tisíc korun. Jestliže je omezený rozpočet, je třeba v první řadě optimalizovat velikost domu. Z hlediska kompaktnosti stavby je výhodnější vícepodlažní varianta, není však nutností. Z  hlediska přístupnosti se často navrhují malé přízemní domy pro seniory nebo mladé rodiny. Tato řešení jsou rozumná, pokud půdorysná plocha domu nepřesáhne 120 až 140 m². U rozlehlejších domů se výrazně zhoršuje tvarová kompaktnost a dispoziční řešení s ohledem na světové strany. Pasivní domy lze samozřejmě realizovat i jako podsklepené. Je s tím ovšem spojena řada technických komplikací a stavba se tím zpravidla prodražuje.  

Správně navržené dispozice zásadně ovlivňují využitelnost prostoru i spotřebu energie. Vnitřní uspořádání místností se volí s ohledem na teplotní režim, jeho regulaci, potřebnou míru denního osvětlení, délky rozvodů, funkční propojení nebo jiné požadavky. Vytápěnou a  nevytápěnou zónu je nutné důkladně tepelně oddělit. Promyšlená volba konstrukcí zde značně usnadňuje řešení detailů. Zároveň je třeba myslet i na léto a stále častější vlny veder. Při snaze zabezpečit optimální solární zisky se totiž mnohdy dostávají budovy do rizika letního přehřívání. Předcházet mu lze v první řadě optimalizací velikosti a umístění prosklených ploch, následně pak volbou vhodných stínících prvků. 

Zelená střecha jim sluší  

Pasivní domy nejsou omezeny tvarově jen na jeden typ střechy. Výhodnější však jsou střechy s malým sklonem 0,5–20°, ať už střechy ploché, pultové nebo sedlové. Vytvářejí menší ochlazovanou plochu, jsou konstrukčně jednodušší i levnější (méně izolace i krytiny). Mírný sklon střech navíc nabízí možnost použití zelených vegetačních střech. Ty zpomalují odtok vody a  přispívají k ochlazování okolí, jsou vhodné do přehřátých měst. Toto řešení současně prodlužuje životnost střešního pláště. Na návrhu se nevyplatí šetřit, protože vyladěním v projektové fázi můžeme dosáhnout dobré funkčnosti při optimální výši investičních i budoucích provozních nákladů. Jednotlivé prvky se mohou a budou v průběhu času měnit, ale promyšlená koncepce respektující místní podmínky přetrvá. Je však zřejmé, že neexistuje žádné ideální, všeobecně použitelné řešení. Spokojenosti s  výsledkem lze dosáhnout jedině optimalizací návrhu.

Článek vznikl za podpory Aliance pro energetickou soběstačnost a European Climate Initiative EUKI.