Farmáři musí bojovat se suchem i byrokracií. Problémy řeší digitalizace

S kolika subjekty v Česku aktuálně pracujete? Jak velké území zemědělské plochy monitorujete?

Agdata v současnosti patří k největším tuzemským digitálním ekosystémům pro farmáře. Platformu využívá přibližně 1500 farem všech velikostí. Pomocí našich senzorů nebo telematických nástrojů kontrolují neuvěřitelných 650 000 hektarů. Ale pořád to je jen zlomek našeho potenciálu. Věřím, že se brzy budeme bavit přinejmenším o dvojnásobku. 

Jakým způsobem pomáhá Váš projekt v práci farmářů? 

Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme schopni vylepšit takřka každý proces, který se dnes na farmě odehrává. A pokud nejsme, brzy budeme, protože celý digitální ekosystém Agdata se neustále vyvíjí. Náš produkt stojí na dvou pilířích – softwaru, který je mozkem celé platformy, a pak velkého množství nejrůznějších přístrojů, senzorů a telematických snímačů, které s tímto softwarem jednoduše komunikují.  

Zemědělci tak získávají obrovské množství dat, které předtím neměli, nebo se k nim dostali jen velice složitě. A s těmito daty jednoduše pracují, protože software jim z nich sám připravuje výstupy. Zároveň tato data zpracuje do jednoduchých výkazů určených například pro orgány kontrolující zákonné či dotační povinnosti. Zemědělec díky nám získá čas na kvalifikované činnosti místo toho, aby se musel zabývat administrativní agendou. 

Můžete prosím uvést konkrétní příklady použití systému Agdata z praxe? 

Samozřejmě, díky datům z půdních sond zjistíte, jaká je vlhkost půdy, a podle toho upravíte své plány. GPS na traktoru vám spočítá, kolik jste projeli nafty, a systém Agdata podle toho připraví deník jízd potřebný pro podání přiznání tzv. zelené nafty. Klíčenky vám ukážou, kde se nachází vaši kolegové či zaměstnanci a kde se v průběhu dne pohybovali. Tyčová sonda ohlídá kvalitu skladovaného obilí a upozorní, když se začne kazit. Satelitní screening vám projede celý grunt jednou za pět dní v závislosti na oblačnosti a podle toho zjistíte, jestli se na poli negativně neprojevuje sucho, choroby kulturních plodin či škůdci, jako jsou třeba hraboši. Digitalizace farmy dokáže spoustu dalších věcí, ušetří desítky až stovky člověkohodin týdně a přinese celou řadu úspor, protože toho míň projedete, míň prohnojíte, více zkontrolujete a nebudete mít ztráty díky tomu, že průšvihy na vašem pozemku odhalíte včas.  

Jaké jsou podle Vás největší problémy českého zemědělství?

V první řadě je problém, že českému zemědělství chybí lidi, a to odhadem 25–30 tisíc pracovníků. Není ani nekvalifikovaná pracovní síla, což je novinka posledních let. Člověk bez zkušeností dnes najde uplatnění spíše v logistice, která je nosným pilířem obchodu, takže si tam sáhne i na výrazně lepší peníze. Najít v sezoně pracovníky, kteří by zemědělcům na poli pomohli, to je dnes nadlidský úkol. Představte si, jak „jednoduché“ je hledat vhodné lidi, když přes den musíte jezdit na traktoru a k počítači se dostanete po setmění, kdy už na práci na poli není vidět. A ještě horší je to pochopitelně s lidmi s praxí, nejen že jich ubývá, a tím se ztrácí i cenné know-how, ale tím, jak se stěhují blíže k městům, je sehnat někoho v odlehlejších regionech stále komplikovanější. 

Druhou věcí, která s první souvisí, je rostoucí administrativní zátěž. Zemědělství je pochopitelně velice úzce provázáno s dotační politikou státu a fondovými a grantovými příspěvky Evropské unie. Je to velice komplikovaná a fragmentovaná agenda vyžadující složité výkaznictví. Což je v pořádku, veřejné peníze se mají kontrolovat. Pro zemědělce to však znamená náročné papírování, na které prostě nezbývá čas. A znám i případy, kdy kvůli tomu třeba část dotací oželí, protože nedokážou výkazy řádně zpracovat. 

A třetí problém je znárodňování a scelování, jejichž důsledky si uvědomujeme naplno až nyní. Nejen že současná pole často nerespektují původní přírodní ráz krajiny, ale především je vlastní lidé, kteří k nim často nemají vztah. Když se to pak spojí s farmářem, který půdu bere jako pouhou cestu k výdělku, je zaděláno na problém. 

Aktuálním problémem českého zemědělství je nepochybně také sucho, jak jsou na tom česká pole podle Vašich dat skutečně? Co se dá s touto situací dělat? 

Sucho je pouze jeden z problémů. Pokud si uvědomíme, že souhrn srážek se v průběhu roku nemění, ale půda vysychá, pak je jasné, že je něco špatně na zcela elementární úrovni. Farmáři, kteří využívají meteorologické stanice nebo senzory Agdata mají tu výhodu, že proti suchu mohou bojovat výrazně efektivněji. Až budou jednou digitalizovaní všichni hospodáři, bude možné se suchem lépe pracovat.

Druhou věcí pak je, že změny klimatu tím neodstraníme. Zde je potřeba jít cestou úpravy pozemků, zadržovat vodu v krajině, vracet do ní přirozený život. A tady už jsme zase u necitlivých zásahů z padesátých let, rušení cest, rozorávání remízků a meliorací. Přitom už i na našem území existuje nespočet případů dobré praxe, které ukazují, že to má smysl. Stačí chtít a mít trpělivost v boji s byrokracií či zkostnatělým pohledem na věc. 

Sucho je také vnímáno jako jeden z dopadů klimatických změn. Dokážete posoudit, jak se klimatické změny projevují v kontextu českého zemědělství?

Změny klimatu jsou rozhodně obrovskou výzvou. Zmiňované sucho je potřeba vnímat jako jeden z mnoha projevů, protože ta proměna podmínek je opravdu komplexní. Naštěstí si myslím, že spousta lidí už si začíná uvědomovat, že takhle to dál nejde. Už teď to vidíme na klesající úrodě, posunu ve sklizních nebo nových škůdcích. 

A jak se tyto změny podle Vás projeví v budoucnu, můžeme se na ně nějak připravit?

Modelů, jak to bude vypadat za deset nebo dvacet let, je celá řada. Já jsem spíše optimista, věřím, že krajina si s tím poradí. Ale bude to leckde smutný pohled, protože ten ráz, na který jsme zvyklí, se pravděpodobně výrazně změní. Už teď je pro mě smutné sledovat třeba ústup borovic z nížin, přestože to je vlastně přirozený proces.

Je však pravda, že na to všechno je možné se připravit. Čidla a senzory dokážou dnes sbírat tolik dat, že predikční modely zemědělci radí s vysokou přesností i za situace, kdy se klima mění. Ale spoustu věcí se budeme muset naučit zcela od začátku, změní se pochopitelně i skladba pěstovaných plodin a celkově to bude souviset také s přístupem státu. Ten se nyní ve své politice bohužel tváří, jako by žádné klimatické změny neprobíhaly, takže zde zbytečně chybí koordinace celorepublikových aktivit.

Vidím, že zemědělství se podle Vás potýká s řadou problémů, v čem však naopak vidíte výhody českého zemědělství? Určitě se nějaké najdou. 

Žijeme v krásné zemi s rozmanitou krajinou, která při rozumném přístupu dokáže přinést skvělé výsledky. Přichází nová generace zemědělců, jež je sice méně početná, ale jsou to lidé, kteří chtějí svou práci dělat dobře a chytře. Češi si začínají všímat rozdílů v péči o půdu a krajinu a rozumní zemědělci mívají dobrou podporu. Vznikají menší či větší farmy, které dokážou svou úrodu sami zpracovat a prodat, což mi velice imponuje. A kromě toho mají zemědělci šanci využívat nejmodernější nástroje, protože je tady celá řada skvělých vývojářů a výrobců, ke kterým ostatně řadím i nás. 

Umíte farmářům poradit, jak by se měli k půdě chovat správně, aby na ně klimatické změny měly co nejmenší vliv? 

I na tuhle otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Na jednu stranu tady máme farmáře, kteří se snaží fungovat co nejvíce v souladu s přírodou a jsou ochotni obětovat tomu třeba i část výnosů nebo se věnovat pěstování plodin, které nepatří mezi ty nejlukrativnější. Na druhou stranu jsou tu konvenční zemědělci, kteří v očích mnoha „huntují krajinu“. Ale to, že reagují na poptávku po plodinách a bez nich by byla produkce základních potravin výrazně dražší, to už se příliš neřeší. Osobně si myslím, že pravda leží tak jako vždy někde uprostřed. Rozhodně platí, že je celá řada věcí, kterou je potřeba zlepšit. A domnívám se, že pokud by existovala politická vůle, šlo by to udělat takřka hned. 

Bez konvenčního zemědělství se neobejdeme, pokud chceme zůstat soběstační alespoň v některých produktech zemědělství. Ale dá se to dělat výrazně chytřeji, například právě i zapojením digitálních nástrojů. Troufám si tvrdit, že v celé řadě oblastí se dá efektivita obratem zvednout na dvojnásobek díky zapojení automatizace některých procesů a práce s daty. 

Při své práci se setkáváte jak s konvenčními zemědělci, tak s ekologickými farmáři. Jaký největší rozdíl mezi těmito farmáři vnímáte a dokážete tyto přístupy posoudit z hlediska dopadů na krajinu?

Už jsem to tady nakousl, rozdíl mezi nimi pochopitelně je. Možná však překvapím, když řeknu, že v péči o krajinu na tom pořád ještě nejsme tak zle. Ani to konvenční zemědělství, když se dělá podle pravidel a s rozumem, nepáchá v kontextu s jinými problémy tolik škod. Mnohem víc mě děsí třeba to, jak přicházíme o kvalitní půdu kvůli stavbě logistických hal. Nebo jak malá je tady státní podpora ekologičtější výroby elektřiny a jak moc věříme uhlí.  

Samozřejmě znám i případy zemědělců, kteří se utrhli ze řetězu a skutečně svým hospodařením poničili kus krajiny. Ale stojím si za tím, že to jsou výjimky a najdeme je v každém podnikání. A často navíc platí, že za to může i špatná politika státu. Pokud jsou benevolentní normy na splavování ornice nebo využívání pesticidů, proč bychom měli chtít po zemědělcích, aby na sebe byli přísnější, než jaká je litera zákona? Je třeba si uvědomit, že ekologické postupy, pokud je člověk chce dělat podle norem, jsou skutečně obrovská řehole a nejsou pro každého. Ale přístupy někde na půli cesty mohou do budoucna fungovat pro obě skupiny. 

Máte nějaký povzbuzující vzkaz pro české zemědělce?

Nebuďte skeptičtí vůči novým technologiím a hlavně těm v oblasti řízení farem a práce s daty. Revoluce v přístupu se díky digitalizaci zemědělství odehrává právě teď. Jednou to bude standard, a pokud se to naučíte co nejdříve, spadne z vás obrovské množství povinností, které vás teď zbytečně dusí. A první krok je jednoduchý, prostě dejte digitalizaci šanci. 

Ing. Lukáš Musil vystudoval krajinné inženýrství a biotechnické úpravy krajiny na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Je jedním ze zakladatelů úspěšného startupu Agdata.cz, jehož cílem je zefektivnit veškeré procesy na farmách prostřednictvím moderních technologií, a nyní zde působí jako produktový a obchodní ředitel. Zároveň funguje jako akreditovaný poradce Ministerstva zemědělství pro oblast zemědělství – rostlinná výroba. Sám je aktivním zemědělcem a ve volném čase se věnuje také včelaření.