Tohle je krize. Slavný deník už nechce psát o klimatické změně

Britský deník The Guardian ve svých textech nahradí pojem změna klimatu či klimatická změna slovními spojeními klimatická krize, klimatické zhroucení či výjimečný klimatický stav (klimatická nouzová situace). Klimatické skeptiky či klimaskeptiky bude označovat jako popírače klimatického vědeckého výzkumu. Místo globálního oteplování bude redakce psát o globálním ohřívání.  Aktualizaci pojmosloví redakce zdůvodňuje snahou přesněji popisovat ekologické problémy, kterým dnes svět čelí. Úpravě slovníku redaktorů předcházelo rozhodnutí zařadit do pravidelných meteorologických předpovědí, jež deník přináší, informaci o koncentraci oxidu uhličitého v ovzduší.

„Chceme zajistit, že se budeme vyjadřovat korektně z vědeckého hlediska a zároveň přesně popisovat tuto velmi důležitou skutečnost čtenářům,“ řekla šéfredaktorka The Guardian Katharine Vinerov. „Například slovní spojení ‚klimatická změna‘ zní poněkud pasivně a mírně, když zároveň vědci hovoří o katastrofě pro lidstvo,“ dodala. Spojení globální ohřívání nedávno jako přesnější označení globálního oteplování použil profesor Richard Betts, který vede oddělení klimatického výzkumu při britské meteorologické službě Met Office. Tento měsíc se pak Británie a Irsko staly prvními zeměmi, které vyhlásily „výjimečný klimatický stav“. 

Jsou důvody, proč namísto spojení změna klimatu hovořit o klimatické krizi či výjimečném stavu? Není to zbytečná panika či hysterie? Realita dneška přeci ale zdaleka tak výjimečné situaci neodpovídá. Je sice pravda, že v posledních letech zakoušíme rekordní sucho a že se téměř vytratilo jaro a že zejména v průběhu zimy a jara zažíváme prudké teplotní výkyvy (dané vlivem oteplujícího se severního pólu a rozkolísaného tryskového proudění a polárního vortexu), ale to přece není ještě důvod, proč hovořit o krizi. Nebo je?Nedávno shodou okolností množství hlavního skleníkového plynu CO2 v atmosféře měřené na stanici na Havajských ostrovech, která je oproštěna od vlivů velkých zdrojů a odpovídá poměrně přesně celoplanetárnímu průměru, překročilo hranici 415 částic na jeden milion. Na rekonstrukci koncentrací CO2 v atmosféře vidíme, že v minulých 800 tisíci letech bylo nejvyšší dosažené množství CO2 v atmosféře necelých 300 ppm. Od roku 1960, kdy začala havajská stanice Mauna Loa koncentrace měřit, stouply hodnoty o přibližně 100 částic na milion. Podobná koncentrace CO2, jaká je dnes, byla naposledy v atmosféře před 3,6–2,2 miliony let v období pliocénu. Analýzou ledových jader vědci zjistili, že tehdy na rozdíl od dneška byla arktická oblast nezaledněná a v pevninské části rostly jehličnaté stromy.

Rekonstrunkce koncentrací CO2

Vtip či spíše jistá výhoda je v tom, že se změny v globálním atmosférickém a oceánském systému dějí výrazně pomaleji, než o kolik stoupá koncentrace nejvýznamnějšího skleníkového plynu. Jinými slovy jejich vliv a dopad – nerovnoměrnou distribuci nadměrného množství energie, které v atmosféře zůstává kvůli rostoucímu množství CO2, jež vzniká zejména spalováním uhlí, ropy a zemního plynu – budeme sledovat ještě dlouho, v řádech desítek, či spíše stovek let. Čím větší systém je, tím déle trvá změnit jeho dlouhodobý stav. Navíc se změny nedějí všude na světě rovnoměrně. Například oblast Severního ledového oceánu se ohřívá přibližně třikrát více, než činí celoplanetární průměr. Pokud nezačneme snižovat množství emisí v atmosféře, tak procesy, na jejichž konci budou borovice rostoucí v Arktidě, poběží dál. A co hůř, podstatně rychleji než tomu bylo v minulosti.Newspeak a vědecky nepřesné označení?Netrvalo dlouho a ozvali se kritici, že se jedná o orwellovský newspeak. Nejedná. The Guardian je věrný zásadám nezávislé, vyvážené a fakta respektující žurnalistiky. Smyslem orwellovské novořeči je ohýbat realitu, překrucovat fakta a tomuto záměru uzpůsobovat jazyk. Záměr The Guardian je přesně opačný: popisovat co nejpřesněji, nejpřiléhavěji a nejvýstižněji skutečnost.

Konzervativní část vědců to považuje za snahu Guardianu měnit vědecký jazyk. Ale deník si takovou ambici neklade. Vědci nejsou jediní, kdo má autorskou licenci a může si klást nárok zachycovat pravdu „tak, jak je“. Tuto ambici mají jak novináři, tak spisovatelé, tak řada umělců a nesporně i duchovních lidí. Svět je příliš mnohovrstevnatý na to, aby ho bylo možné vystihnout pouze vědeckými kategoriemi. Poctiví, kriticky uvažující novináři také zachycují pravdu, akorát pro to používají jiné metody, jiné prostředky a jiný jazyk. Neaspirují na to fušovat vědcům  do řemesla. Klimatická krize či nouzový stav ostatně ani z principu nemohou být termíny vědecké, jsou to termíny, které se týkají politiky a správy, respektive vládnutí a v původním slova smyslu poezie a dramatu (dle Aristotela). 

Co znamená vyhlášení

Co z vyhlášení výjimečného stavu vyplývá? Má vůbec smysl, když Čína, Indie a další lidnaté státy emitují rekordní množství skleníkových plynů? Často lze jako námitku proti jakékoliv snaze snižovat emise slyšet: jsme příliš malí na to, abychom s tím něco udělali. Ano, to je pravda. Na druhou stranu stejně tak platí, že každá snaha se počítá. Změna klimatu je tak rozsáhlý a všeobsáhlý problém, že vyžaduje zapojení všech. A dynamika systémů ukazuje, že často stačí kýženým způsobem proměnit pouze dvacet procent systému k tomu, aby se nastartovala nevratná změna celku. Asi nejlépe to vyjádřil odborník na umělou inteligenci Jonathan Ledgard: „Samozřejmě, že Češi nemohou změnit svět – jenže pozitivní posun planety probíhá jen formou řady malých rozhodnutí a kroků správným směrem. Každá země k nim může přispět, jinak nahrává tomu, že se planeta vyvíjí špatným směrem.“Zdroje: The Guardian, ČTK,  Scientific American, foto Pixabay