Projekt na čištění oceánů nefunguje. Autoři The Ocean Cleanup se ale nevzdávají

Projekt nesoucí název The Ocean Cleanup si získal své fanoušky po celém světě. Vždyť právě tato technologie měla být jedním z prvních důkazů, že i když se plast do oceánů dostává, technologická řešení dostanou svět, kousek po kousku, zase do pořádku. Tato vize se samozřejmě může ještě naplnit, prozatím však musí mladý Nizozemec Boyan Slat, iniciátor projektu, přijít na to, jak svůj stroj přenastavit takovým způsobem, aby dokázal efektivně pracovat v přirozených, drsných, mimolaboratorních podmínkách.

Jak Wilson vlastně pracuje

Jak jsme již psali v jednom z dřívějších článků oslavujícím první oficiální vyplutí Systemu 001 na volný oceán, vzhledem k rapidně se zhoršujícímu stavu znečištění světových vod představoval projekt revoluční řešení. Samotné zařízení pracuje na relativně jednoduchém principu, kdy je hlavní tělo tvořeno ohromným plovacím sběračem ve tvaru písmene U.

Sběrač je řízen jen oceánskými proudy, vlnami a větrem a na své plavbě měl jednoduše sbírat odpad, který mu připluje do cesty. Z ramen stroje, Wilsona, jsou také spuštěny tři metry dlouhé sítě, jejichž cílem bylo zachytit menší plastové částice plující pod oceánskou hladinou. Nadále se také pracuje s představou, že po zachycení určitého množství plastu bude vyslán signál satelitu, který pošle k Wilsonovi další plavidlo, aby si odpad převzalo.

Dlouhodobým cílem projektu je naplnění očekávaného potenciálu zařízení, a tedy vylovit za měsíc z oceánu až 5 tun plastu. V souladu s principy oběhového hospodářství se tento plast předá k dalšímu zpracování, bude recyklován a získané finance poputují zpět do financování projektu.

Tři pomyslné zkoušky, dva úspěchy

Tým projektu si před vypuštěním Wilsona do Tichého oceánu stanovil tři cíle, které měly prověřit kvalitu a správnost použité technologie. Konkrétně se jednalo o to, nejprve zjistit, jak se systém chová na volném oceánu – bude unášen větrem a vlnami, mít schopnost otáčet se dostatečně rychle, zachová si svůj původní tvar? Zadruhé bylo nutné přijít na to, zda systém obstojí v nepříznivém počasí a jak odolá koroznímu účinku slané vody.

Třetí cíl, dalo by se říci, že nejzásadnější, měl prověřit, jak bude plovoucí plast a samotný systém na sebe reagovat a zda bude systém schopen efektivně plast shromáždit a po určitou dobu také udržet. Právě pár týdnů dlouhý test na otevřeném oceánu ukázal, že pro dosažení posledního cíle bude zapotřebí nových technologických úprav.

Zvládli jsme toho spolu dost, překonáme i tento problém

Zatímco Wilson reaguje dle očekávání dobře na slanou vodu, problém vyvstává jinde. Zachycený plast se totiž nedaří stoprocentně udržet v pomyslném písmenku U. Vzhledem k tomu, že se celý systém nachází ve fázi testování, byť již na místě doslova zaplaveném odpady, reaguje posádka projektu na vzniklou situaci s nadhledem a je na překvapení tohoto typu připravena. Pro to, aby pochopili fungování celého systému, předešli komplikacím a vhodně reagovali na ty, které se objeví, používá například inženýrský tým systémy GPS a drony. Ty mapují situaci z výšky a natáčí, jak se vlny a plast chovají v okolí plovoucího tělesa a jak se také v průběhu času proměňuje chování Wilsona.

Získané množství dat je neustále analyzováno a vyhodnocováno s cílem plovoucí zařízení co nejlépe a nejefektivněji optimalizovat. „Všichni jste tu proto, že rádi řešíte problémy, tak pojďme nějaké pořešit!“ motivuje hlava celé mise Boyan Slat na oficiálním webu projektu zasvěcené experty.

Jsme první, proto očekáváme nečekané

Tým projektu Ocean Cleanup si je vědom nedokonalostí systému, na druhou stranu věří, že veškeré výzvy překonají. „Vzhledem k tomu, že jsme první na světě, kdo něco podobného provádí, doslova očekáváme nečekané,“ říká s úsměvem Lonneke Holierhoek, COO projektu. Také manažer technologií Arjen Tjallema je plný optimismu. „Je nutné na systému něco pozměnit, aktualizovat, a to je všechno součástí procesu – do oceánu jsme totiž nasadili něco zcela nebývalého.“

Dle Tjallema se pro problém s unikajícím plastem nabízí řada řešení. Nyní pracuje jeho tým na jednom z nich. Snaží se lépe využít vítr, aby se systém pohyboval po hladině rychleji a odpadky byly shromažďovány efektivněji. Toho jde docílit tak, že se ramena systému budou postupně rozšiřovat až se dostanou do bodu, kdy se chycený plast nebude moci vracet zpět na volný oceán. „Nikdy dříve jsme nebyli tak blízko úspěchu jako právě dnes. Systém nám pluje oceánem a jsem si jistý, že vzhledem ke všem problémům, které jsme dosud překonali, překonáme i ty současné,“ dodává Tjallem.

Do nového roku plného akce

V důsledku (ne)očekávaného vývoje se samotný systém Wilson nyní upravuje, v rámci prvních týdnů na moři ale také dospěl projekt k řadě důležitých postřehů – ve většině času se systém chová dle očekávání, plast tvořící Velký pacifický odpadkový pás má také vlastnosti dle předpokladů a zatím nedošlo k žádným interakcím s oceánskou faunou a flórou.

Než se však projekt dostane do své další fáze, včetně například předpokládaného nasazení dalších strojů do oceánů, musí se vyřešit současná zásadní výzva s unikajícím plastem. Někteří kritikové nicméně zastávají názor, že tento způsob úklidu odpadu z oceánu je obecně příliš drahý a technologicky náročný, také se jedná pouze o dílčí nesystematické řešení.

Tým projektu Ocean Cleanup se však nevzdává. Jak napsal Boyan Slat dne 25. prosince svým fanouškům na Twitteru sledujících lapálie týmu s proplouvajícím plastem v přímém přenosu: „Milimetr po milimetru se čím dál více blížíme pochopení příčin problému. Pracujeme s 27 hypotézami, v příštích týdnech se je na základě systematického testování pokusíme zúžit a dostat se tak ke klíčovým příčinám problému. Veselé Vánoce!“

P jako plast, P jako problém

Každým rokem se do oceánu dostává 8 milionů tun plastu. Z toho tvoří 236 000 tun mikroplasty – malé částečky, které jsou často sotva vidět a které se stávají snadnou součástí potravinového řetězce. Pokud je 8 milionů tun plastu těžce pochopitelné množství, pomůže nám představa, že se jedná o stejné množství plastu, jako kdyby byl každou minutu vyklopen do oceánu obsah jednoho plně plasty naloženého odpadkového vozu. Připomeňme si ještě, že s rostoucí populací a požadavky na materiály se má množství plastu do roku 2020 zdesetinásobit, do konce roku 2050 má být potom v oceánech stejné množství plastu jako ryb!

Plast se již dnes nachází v oceánu v hloubce až 11 km, úspěšně tak kontaminoval i ty nejvzdálenější oblasti naší planety. Množství plastu je tak nesmírné, že se na zeměkouli vytvořilo pět odpadkových skvrn, kam větrné a vodní proudy plasty přirozeně nashromažďují, a tyto lidské výdobytky začínají být viditelné i z vesmíru.  Aby také ne. Například jedna tato skvrna, Velký pacifický odpadkový pás nacházející se mezi Havají a Kalifornií, pokrývá neuvěřitelnou plochu srovnatelnou s územím dvaceti Českých republik.

Zdroje: Obnovitelně, Earth Day, The Ocean Cleanup, Twitter, Politico. Autor fotografie: Safety4Sea