Jak do nového roku (sebe)udržitelně

V době, kdy doktoři začínají předepisovat pacientům pohyb v přírodě a návštěvy muzeí, je náročné zachovat si v lidstvo důvěru a nepociťovat takzvaný environmentální žal. Zatímco (i) Guardian apeluje, že právě snížení konzumace masa je to nejlepší, co můžete do nového roku pro planetu udělat, nelze zapomínat na to, že cest je ve skutečnosti spousta. Jaké kroky mohou zlepšit karmu jednotlivcům, kteří chtějí přispět malým dobrem do vínku, ale bez nutnosti významných časových či finančních investic?

Do nového roku s dobrými úmysly

Na (mezi)národní úrovni se tento rok, stejně jako roky minulé, opět jednalo ohledně udržitelné budoucnosti jako o závod. Přijal se například implementační plán pro Strategický rámec Česká republika 2030, který má usnadnit dosažení tzv. Cílů udržitelného rozvoje, 17 cílů usilujících o svět bez chudoby, se zdravými oceány, silnými institucemi a dalšími 13 ušlechtilými záměry.

V rámci boje proti změně klimatu se členské státy Evropské unie domluvily na přijetí přísnějších cílů pro snížení skleníkových plynů, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě energie a přijal se také zákaz používání jednorázových plastů (od roku 2021). Celý svět se koncem roku zároveň potěšil přijetím souboru pravidel pro implementaci Pařížské dohody. Ta má zamezit nárůstu průměrné globální teploty o 2 °C, ideálně o 1,5 °C, a právě přijatá pravidla by měla zaručit, že státy, které dohodu ratifikovaly, nenechají tento závazek vyšumět. Jak může ale v harmonii s principy udržitelného rozvoje jednat jednotlivec, efektivně a bezbolestně?

Nevyslyšené rady a nicnedělání

To, že se má více jezdit na kole, chodit pěšky nebo recyklovat odpad, se ví už dávno, nicméně tyto dobře míněné školácké rady jsou často přehlíženy. Jak by také ne, když je v dnešní době na vše tak málo času. I když se to myslí třeba teoreticky dobře a planetě se obecně drží palce, na třídění odpadu, čištění potoka nebo sázení stromů se nenachází prostor ani nálada.

Badatelé z Masarykovy univerzity skutečně na základě celorepublikového šetření zjistili, že Češi mají k přírodě blízko, avšak jenom do té míry, pokud se po nich nic konkrétního nevyžaduje. Obecně se zodpovědnost za péči o životní prostředí předává do rukou státu nebo institucí na vyšších úrovních. Výjimku dle vědců netvoří ani problematika změny klimatu, která vyžaduje zapojení všech stakeholderů – tedy všech těch, kdo sdílí jeden měnící se klimatický obal Země. Překvapivě se však není čemu divit.

Pouhých 52 % české veřejnosti se domnívá, že ke změně klimatu skutečně dochází. To je docela znepokojující informace, především uvážíme-li, že jiné země srovnatelné úrovně o tomto jevu tolik nepochybují a spíše řeší, jak co nejvhodněji najet na zelený nízkoemisní růst.

Recyklované pohádky

Jistě, na nocleženky se tentokrát vybralo více než kdy jindy, pomoc konkrétním lidem například z domovů pro seniory se také stala hitem a házet lidi do jednoho pytle možná obecně není fér. Na druhou stranu je škoda, pokud se nevyužívá potenciál, který zde je, a místo racionálních proaktivních kroků slyšíme na téma udržitelnosti uklidňující pohádky. Často například zaznívá, jak je recyklace v Česku skoro národním sportem a jak báječně si vedeme.

Zadá-li se do internetového vyhledávače „Česká republika“ a „recyklace“, vyskočí na nás články s titulky pozvedávajícími sebevědomí až do nebes. Ano, Češi jsou dobří v recyklaci umělohmotných obalů a elektronického odpadu. Pokud se ale podíváme na recyklaci komunálního odpadu, tedy odpadu vznikajícího při činnosti fyzických osob (domácností) na území obce, s našimi 34 % recyklovaného množství odpadu na vrcholu hitparády nestojíme. Země, které jsou často skutečně označovány za lídry v recyklaci, jsou například Německo nebo Rakousko.

(Zelené) dobro, že to ani nepoznáte

Pokud byste se v roce 2019 chtěli stát zase o něco lepším člověkem, při hledání inspirace, jak na to, můžete na internetu natrefit na článek z The New York Times. Ten poskytuje 11 konkrétních rad, mezi něž patří například zvýšení sexuální aktivity (rada číslo 1), menší konzumace zpráv (rada číslo 3) nebo méně času stráveného před obrazovkami jakéhokoliv typu (rada číslo 5). Je určitě k zamyšlení, proč se žádná z uvedených rad netýká konkrétně životního prostředí a péči o něj.

Jaké trendy jsou tedy slučitelné s vaším případným lepším já a mírumilovnějším pro-akčnějším přístupem k ochraně životního prostředí, který toho moc nevyžaduje? Nebo jinak, pokud se necítíme na to aktivně se zapojit do starání se o přírodu, jakým tendencím by bylo dobré alespoň v novém roce nestát v cestě?

1. Anti-plastová a bezodpadová vlna – „Ještě jednu tašku aneb máte ji v rybě, pane.“



Informace o dalších nalezených velrybách se žaludky plnými plastů s úsměvem nepřijímáme, o trochu více poplachu vyvolá fakt, že se plast umí rozložit na takové kousíčky, že jej na talíři nepoznáme ani my. Vtipně na tuto skutečnost reagoval jeden na internetu běžící obrázek. Pán kupující rybu by na ni rád ještě tašku, prodavačka však odvětí, že už ji má – v rybě.

Vtípek, který by snad před pěti lety zůstal nepochopen, je dnes zcela relevantním. Je skvělé vidět, že ve větších i menších městech získávají například bezobalové obchody na popularitě a tím usnadňují přístup k novému, možná čerstvějšímu, způsobu myšlení. I malé snahy se cení. Tím, že člověk u sebe nosí vlastní nákupní tašku, používá odličovací tampony a nádoby na nápoje na několik použití nebo se stane jedním z drsných zástupců protibrčkového hnutí, se posouváme k lepšímu vztahu k přírodě nevelkými kroky, ale snad jsou i tyto každodenní drobnůstky vstupní branou k systematickým změnám.

2. Vegetariánství, veganství atd.



Mezi země s vysokým počtem vegetariánů nepatříme, ze zemí Evropské unie patří pomyslné prvenství Itálii (10 % populace), Rakousku (9 %), Německu (9 %) a zatím i Velké Británii (9 %). Na druhou stranu se však Praha umísťuje v top 10 na seznamu měst, ve kterých je nejvíce veganských a vegetariánských restaurací a snad i tedy prostředí přátelského k lidem, pro něž je – ať už z jakýchkoliv důvodů – zvíře spíše kámoš než jídlo. Může nám být příjemné, že na seznamu s námi jsou heterogennější velkoměsta jako New York, Los Angeles nebo Berlín.

Co se týče dostupnosti samotných potravin, velké řetězce rozšiřují svůj vegetariánský a veganský sortiment a i to snad pomůže vytvořit i v menších českých městech atmosféru, v níž se osoby příliš nenakloněné živočišným produktům nemusí cítit jako vetřelci. Pro ty, kteří se masa a živočišných výrobků nechtějí vzdát, ale jsou si vědomi, že planeta nemá dost zdrojů na to, nakrmit stejným způsobem dalších osm miliard lidí, můžou být zajímavými alternativami například redukcionismus nebo flexitariánství. Nejde o to vzdát se masa zcela, stačí jen omezit jeho spotřebu například na tři dny v týdnu (redukcionisté) nebo maso jíst ojediněle a sledovat jeho původ (flexitariáni). Nejenže zmírníte globální ekozátěž zemědělské produkce, zároveň přinesete radost jak živočichům, tak skomírající biodiverzitě i oteplující se planetě.

3. Eko-inovace a odpovědnější spotřebitelské řetězce



Od udržitelnějších stavebních materiálů po napodobeniny „kůže“ z ananasovníků, listí nebo hub, poslední inovace čím dál více reflektují tendenci být environmentálně šetrnější. Snaha o udržitelnost také pomalu prostupuje podnikáním, kdy se společenská odpovědnost firem v českém podání, převážně pod tlakem globálních trendů, stává čím dál méně opomíjeným pojmem.

Co je pouhým marketingovým nástrojem firem a jaké kroky jsou však skutečně zamýšleny vážně, není vůbec jednoduché rozlišit. Spíše lepší než horší bude nicméně vždy to, když obsah našeho košíku ponese třeba Fair Trade štítek nebo bude ono tričko vyrobené z organicky vypěstované bavlny. Nelze opomenout také řadu lokálních obchodníků, farmářů či mladých designerů, kteří se na ekovýrobky a ekoprodukci vysloveně zaměřují.

Místo nákupu nových věcí začíná být také fajn umět různé nástroje, oblečení nebo služby sdílet, to však již vyžaduje trochu hledání a zapojení do místních iniciativ. Pokud chcete být nezávislí, vždy jsou po ruce dostupné aplikace. Pokud chceme jíst ryby, kterým nehrozí vyhubení, můžeme sáhnout po aplikaci Good Fish Guide, na oblečení tu máme například aplikaci Good On You, každodenní dobročinné krůčky bude zase připomínat JouleBug. (V souvislosti s technologiemi a každodenním bezbolestným chováním lze pro snadnější recyklaci znát aplikaci iRecycle, která obsahuje odpovědi na všechny zvídavé otázky, nebo aplikaci No Waste pro usnadnění nákupu a prevence plýtvání s potravinami v našich ledničkách. Nelze nezmínit Litterati, aplikaci pro identifikaci, zmapování a shromáždění odpadků ležících ve volném prostranství. Se svými úlovky můžete rozšířit databázi obalů produktů, které jejich výrobcům naznačí, jací jsou jejich klienti prasátka a co se s tím dá dělat.)

4. Kroky ke zmírnění dopadů změny klimatu



Na to, že nám vědci světa před pár měsíci sdělili, že do 12 let může dojít k nevratným klimatickým změnám, které mohou obrátit svět naruby, se nám úspěšně daří nijak se z této situace veřejně nestresovat. Do jisté míry je to pochopitelné. Změna klimatu je pořád ještě relativně vágní pojem, půda pod nohami se nám do moře nedrolí, snad jen to sucho a nedostatek vody. Dalším důvodem je možná zavalenost čísly a předpověďmi, kdy si nikdo už ani nepamatuje, co bylo předpovězeno a co bylo opravdu nečekané. Nebo prostě většina záležitosti spojené s globálním oteplováním nesleduje a teď se dumá, zda se toho nechce najednou moc.

Se změnou klimatu to ale může být opravdu jiné. Přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku vyžaduje razantní systematickou změnu, která je však realizovaná prostřednictvím menších opatření. Ty se nemají snažit o vznik dystopického světa. Naopak. Mají směřovat mimo jiné k čistšímu vzduchu, zachování biodiverzity, inovacím a novým pracovním místům v rozvíjejících se moderních sektorech, ke snížení nerovnosti ve společnosti a, ano, snížení uhlíkové stopy jedinců, průmyslu a dalších institucí. Bránit přechodu na nízkoemisní hospodářský model je tak zcela nelogické nejen z pohledu „potenciální“ změny klimatu.

Pokud byste měli zájem, můžete si změřit vlastní příspěvek ke globální změně klimatu – velikost vlastní uhlíkové stopy. Například pomocí české aplikace Uhlíková stopa, www.uhlikovastopa.cz). Dále v této souvislosti také neuškodí, když například podpoříte ty politiky, které přechod na nízkoemisní hospodářství neděsí a nevytváří z klimatických cílů ekonomickou černou díru. Optimismus na tom správném místě se dnes hodí.

Do nového roku 2019 jen to nejlepší

Mezi slova roku 2018 zařadil Collins Dictionary, organizace monitorující výskyt nových a často používaných slov, pojmy jako „single-use“, tedy jednorázový, „plogging“, název činnosti kombinující běh se sběrem odpadků, a také slovo „vegan“. Jaká nová slova nám rozšíří slovní zásobu v roce 2019, zůstává překvapením. Pokud by se do seznamu dostala například konstrukce „lepší čerpání dotací na ochranu životního prostředí a udržitelné využívání zdrojů“, nebylo by to špatné.

Jeden z nejzávažnějších globálních problémů, změna klimatu, se dotkne životů všech, negativně však ovlivní ze začátku převážně ty, kdo jsou již dnes znevýhodněni na základě pohlaví, věku, původu nebo postižení. Pokud uvažujete o pomoci někomu, kdo spadá do jedné z výše uvedených kategorií, jste na té dobré cestě. Pokud už tak činíte, zvažte, jestli toho lze v novém roce udělat třeba ještě více.

Zdroje: Eurostat, Eurostat 1, We Forum, Masarykova univerzita, World Atlas, Happy Cow, The Guardian, We Forum 1

Autor fotografie: Japheth Mast, Unsplash