Čechy ochrana přírody zajímá - ale nesmí je nic stát. Problém je syndrom Klaus

Velká studie, která byla zveřejněná na začátku července, přináší spoustu pozitivních a několik lehce znepokojivých zpráv o české veřejnosti a jejímu vztahu k přírodě i její ochraně.

Tou hlavní zprávou je, že ochrana přírody nás, obyvatele Čech, Moravy a Slezska, zajímá. Když vědci analyzovali, jaká témata nás zajímají, ukázalo se zcela přesvědčivě, že příroda je na prvním místě - výrazně tak předčí například zájem Čechů o politiku nebo bulvární témata.

Chceme informace o přírodě a vědě

Příroda podle této práce zajímá osmdesát procent veřejnosti, životní prostředí 68 procent. Oproti tomu například bulvární témata zajímají jen zhruba dvacet procent lidí. „Vysvětlujeme si to tak, že téma přírody je hodně inkluzivní, každý si v něm najde něco,” uvedl jeden z autorů studie Jan Krajhanzl.

Problém je ovšem s tím, že Češi samotní se do její ochrany nechtějí příliš zapojovat. Zájem podílet se aktivně na ochraně přírody a prostředí je výrazně nižší než sledování témat o přírodě. Většina lidí (91 %) sice pravidelně a zodpovědně třídí odpady, 81 % šetří vodou, ale například pouhých 16 % lidí by bylo ochotno platit kvůli přírodě vyšší daně a jen 28 % by bylo ochotno snížit svou životní úroveň.

Výsledky této práce komentoval i český ministr životního prostředí Richard Brabec, podle kterého jsou tu dvě zásadní zprávy. Za velký problém považuje negativní informování o problému udržitelnosti a přírody vůbec v dobách Václava Klause; ministr dokonce přímo uvedl, že česká společnost trpí „syndromem Klaus”. Vyplývá z něj například nedůvěra ke globálním institucím, které se pokoušejí problémy řešit, a také malá ochota lidí něco sami dělat.

Naopak za pozitivní se dá pokládat fakt, že Češi „myslí peněženkou”. Jsou velmi opatrní v tom, aby se po hlavě vrhali do nějakých nepromyšlených akcí - pro přírodu jsou ale ochotní něco udělat především tehdy, když z toho mají sami prospěch.

Co to znamená? Že pokud bude stát nebo někdo jiný chtít udělat pro přírodu něco dobrého, měl by se držet velmi dobře fungujících programů. Mezi důvěryhodné patří například programy Nová zelená úsporám nebo Dešťovka - ty spojují ochranu prostředí s úsporami. V podstatě to také odpovídá tomu, jak funguje obnovitelná energetika: lidé jednak ušetří na levnější (a při blackoutech i spolehlivější) dodávce energie, a ještě tím pomohou přírodě v jejich okolí.

Mistři světa

Na fotbalové mistrovství světa se sice Češi nedostali, ale pokud by se pořádalo nějaké mistrovství v třídění odpadů, asi bychom převálcovali všechnu konkurenci - patříme v tom mezi nejlepší na světě - naučili jsme se, že to prostě patří ke slušnému chování. Vědce zarazila i velká podpora obnovitelné energetiky mezi českou veřejností.

Co nemáme rádi? Češi jsou podle studie nesmírně kritičtí k velkým stavebním a těžebním záměrům, nemají rádi třeba velké doly. Velmi kritičtí jsou také k velkým znečišťovatelům. „Tento názor sdílí asi devadesát procent Čechů, což je něco, s čím se v sociálněvědných výzkumech příliš často nesetkáváme,” uvedl Krajhanzl. Přední příčky v EU podle něj obsazují Češi také jako „pijáci kohoutkové vody” a jako turisté, kteří si místo dovolené vybírají především podle toho, jaká je tam příroda.

Výzkum vycházel z odpovědí více než 2 600 respondentů a vědci ho provedli na přelomu loňského a letošního roku. Publikace shrnující jejich výsledky vyjde i knižně, autoři ji napsali tak, aby byla přístupná pro širokou veřejnost. Lze si ji přečíst také na internetu.

Jedna velká kapitola této práce je věnována obnovitelné energetice a postoji české veřejnosti k ní, tomu bychom se rádi věnovali podrobněji už brzy.

Zdroj: ČTK, ČT24, studiu MU