Kostely plné energie – církve si se zelenými technologiemi rozumějí

Papež František o nutnosti skromného a udržitelného způsobu života nejen mluví, ale i koná. Je to zhruba rok, co vyslovil přání, aby se Vatikán stal prvním státem na světě, který bude využívat výhradně energii z obnovitelných zdrojů. Stalo se tak při přebírání elektromobilu Opel Ampera, který hlava katolické církve dostala darem ke svým 80. narozeninám. Je to už druhé vozidlo na elektrický pohon ve vatikánských garážích, krátce předtím dostal papež Nissan Leaf, kterému dal přednost před Teslou S.

Vatikán jde příkladem

Projektu, který má realizovat přechod nejmenšího státu světa na čistě obnovitelné zdroje, se ujal německý finančník Jochen Wermuth, jeden z průkopníků etického a ekologického investování. Partnerem mu bude nadnárodní společnost Clark Energy. „Dodáme do Vatikánu deset elektroaut, které pro jeho potřeby bohatě postačí, takže jejich baterie budou sloužit jako zásobníky elektrického proudu pro vatikánské budovy. Chceme ukázat, že přechod na obnovitelné zdroje je nejen ekologický, ale i ekonomicky výhodný. V neposlední řadě bude náš projekt důkazem, že dekarbonizace investičního portfolia snižuje rizika a že zelené investice přinášejí atraktivní zhodnocení,“ řekl tehdy novinářům Jochen Wermuth.

Solární technologie ovšem není ve Vatikánu žádnou novinkou. Už v roce 2008, tedy ještě za papeže Benedikta XVI., byla na střeše audienční haly nedaleko chrámu sv. Petra uvedena do provozu fotovoltaická elektrárna, tehdy jedna z největších na světě. Svou roční výrobou 300 000 kWh zajišťuje objektu energii na osvětlení, zimní vytápění a letní chlazení. Solární panely najdeme také na střeše areálu vatikánského rozhlasu. Tento systém vyprodukuje asi šestkrát více energie, než kolik se v budově spotřebuje, takže přebytečná energie může být využívána jinde.

Kostely jako elektrárny

Aniž by čekaly na pokyn z Vatikánu, pustily se do projektů obnovitelné energetiky i církve v jednotlivých zemích. Kostelní střechy jsou pro umístění těchto panelů zvlášť vhodné, protože mají obvykle velkou plochu a jsou orientovány severojižním směrem. V Německu se objevily první instalace solárních panelů na střechách kostelů už v roce 1999. V následujících dvou letech běžel v Německu program „Církevní obce pro sluneční energii“, finančně podporovaný Německou nadací pro životní prostředí (Die Deutsche Bundesstiftung für Umwelt). Do programu se zapojila jak katolická, tak evangelická církev a dohromady instalovaly přes 700 solárních zařízení – nejen na kostelích, ale i na farách a dalších církevních budovách. Největší překážkou pro rozjezd tohoto programu představoval konflikt s památkáři, kteří nehodlali akceptovat narušení vzhledu historických budov. To je ale dnes podle Spolkového svazu pro solární energii BSW Solar už minulostí, neboť dnešní technologie umožňují zasadit panely do střechy zcela nenápadně. Proto – a samozřejmě i díky systematické podpoře státu – se počet instalací neustále zvyšuje. Dnes jich je na církevních objektech po celém Německu podle odhadu Svazu BSW Solar přes dva tisíce.

Kostely vybavené solární technikou najdeme i v řadě jiných zemí, mimo jiné i v konzervativním Švýcarsku. Pionýrským počinem se stala rekonstrukce ekumenického kostela v Haldenu poblíž Sankt Gallen v roce 2012. Starou střechu z eternitu nahradily fotovoltaické panely, které ročně vyrobí 49 tisíc kWh elektřiny. Následovaly další projekty, např. „solární“ opatství St. Otmarsberg. Již dříve využívané kolektory pro ohřev vody doplnila loni fotovoltaika, která svým ročním výkonem 45 tisíc kWh pokryje více než třetinu spotřeby elektřiny. Konečně stojí za zmínku nedávná iniciativa v Zürichu, kde všech 23 katolických farností může využít oprav nebo dalších stavebních aktivit k instalaci obnovitelného zdroje energie a souvisejících technologií. Někde se rozhodli pro fotovoltaické nebo termické panely, jinde pro tepelné čerpadlo nebo připojení k výtopně na biomasu. Celkem takto investovaly farnosti 13 milionů franků, které jim proplatí městský rozpočet.

A u nás téměř nic…

Český výčet církevních aktivit ve směru využití šetrné energie je velmi skromný. Nejnadějnější byl pokus pravoslavné církve, která v roce 1999 založila Centrum pro aplikaci OZE ve Vilémově na Olomoucku. V prostoru tamního monastýru instalovala fotovoltaický i termický systém, větrnou elektrárnu, tepelné čerpadlo i kotel na biomasu. Do Vilémova jezdily exkurze, v nově postaveném středisku setkávání se konaly přednášky a semináře. Před třemi lety však Pravoslavná akademie jako zřizovatel centra skončila v konkursu a od té doby nevyvíjí činnost.

Pro úplnost je třeba zmínit ještě větrnou elektrárnu na Sv. Hostýně, kterou provozuje Matice svatohostýnská. Turbína dodává energii, která se využívá pro vytápění známé baziliky a několika dalších budov. Současně je větrná elektrárna určitým regionálním unikátem: dodnes je jediná ve Zlínském kraji!

Víte o nějakém dalším příkladu, kdy by se církevní subjekt u nás angažoval v obnovitelných zdrojích? Dejte nám vědět na redakce@obnovitelne.cz!