Naděje energetiky stále v nedohlednu. Modulární reaktory jsou stále neozkoušené a čelí průtahům

Jaderný optimismus se nemusí vyplatit. Technologie malých modulárních reaktorů se totiž neposouvá zdaleka tolik dopředu, jak by se mohlo z výroků jaderných optimistů zdát.

Přísun novinek ze světa malých i středních modulárních reaktorů v roce 2024 neustával a pokud někde došlo ke skutečně podstatné změně, bylo to převážně k horšímu. Zejména se to týká zrušení amerického projektu společnosti UAMPS s reaktory NuScale nebo ukončení vývoje francouzského modelu Framatome Nuward. Z pohledu potenciálních zájemců sázka na malý modulární reaktor (SMR) bude riziková minimálně do té doby, než dojde k zadání velkého počtu objednávek konkrétního typu. A dokud nebude postaven a spuštěn vyšší počet SMR, nebude jasné, zda se na sliby ohledně ceny a realizovatelnosti, které se dnes jeví přehnaně optimistické, dá spolehnout.

Z pohledu dodavatele je vývoj technologie až do bodu komerční dostupnosti nákladným a rovněž riskantním projektem. Je tomu tak i u firmy Rolls-Royce, do které investičně vstoupila společnost ČEZ. Aby mohla pokračovat, urgentně potřebovala finanční podporu zvenku. Vzhledem k tomu, že ani jeden ze zvažovaných návrhů modulárních reaktorů, včetně Rolls-Royce SMR, nebyl zatím demonstrován v praxi a samotný Rolls-Royce dosud jaderné reaktory do elektráren nikdy nedodával, zdálo by se rozumné počkat, až výstavbu a provoz prověří praxe.

Takové je doporučení publikace „Aktuální stav malých modulárních reaktorů pro český trh – 2024“, která se věnuje novému vývoji v oblasti SMR. Studii připravil Heinrich-Böll-Stiftung Praha a organizace Calla – sdružení pro záchranu prostředí a věnuje se situaci v oblasti malých a středních modulárních reaktorů.

Vzhledem k navázání strategického partnerství společnosti ČEZ s britskou firmou Rolls-Royce, přibyla v této aktualizaci samostatná kapitola detailně se věnující Rolls-Royce, její historii, technologii a vývoji ve Velké Británii.

Nesplnitelná hranice roku 2030

„Extravagantní tvrzení o SMR z hlediska nákladů, možnosti výstavby, spolehlivosti a bezpečnosti zůstávají přinejlepším spekulativní. Prognózy, že první SMR budou vyrábět energii před rokem 2030, jsou už nyní nesplnitelné. Objednávek na SMR je málo, pokud vůbec nějaké, takže prohlášení o této technologii jsou jen marketingovým ruchem. S postupujícím procesem přeměny vyjádření zájmu o tuto technologii na skutečně financované projekty dochází k růstu nákladů, termíny dokončení se zpožďují a mnohé projekty se hroutí. Jako tomu bylo vždy v případě programů jaderné energetiky, výsledky zdaleka nedosáhnou předpokládaných úspěchů,“ uvedl autor publikace profesor Stephen Thomas.

Edvard Sequens, energetický konzultant sdružení Calla, doplňuje český kontext: „Pokud jde o designy malých modulárních rektorů vyvíjených v České republice, stále platí, že jak ČEZ, tak ostatní potenciální investoři s jejich reálným využitím v tuzemsku nepočítají. I v případě zahraničních technologií je na místě opatrnost, všechny jsou zatím jen na papíře a reálné možnosti nasazení a zejména cena mohou vést k deziluzi mnohých jaderných optimistů.“

Klára Pleskačová, manažerka programu Energetika & Klima z Heinrich-Böll-Stiftung Praha dodala: „Jaderná energetika se v Evropě i ve světě hlásí o pozornost, tentokrát skrze modulární reaktory. Ty nejen že nejsou tak malé, jak jejich název napovídá, ale nepředstavují ani spolehlivou a bezpečnou technologii, do které se v tuto chvíli vyplatí investovat. Navázání spolupráce české firmy ČEZ s Rolls-Royce k energetické nezávislosti Česka také ještě dlouhá léta nepovede. Představená publikace přináší přehled aktuálního stavu odvětví SMR a realistické zhodnocení relevantní nejen pro Českou republiku.“

Zdroj: TZ

Úvodní foto: Oregon State University, CC-BY 2.0