Po sněhu ani stopy? Nevadí, vyrobíme! Aneb jak si nechceme přiznat klimatickou změnu

I v nejchladnějších zimních měsících se teploty v Dubaji ve Spojených arabských emirátech pohybují okolo pětadvaceti stupňů Celsia. Přesto zde před bezmála dvaceti lety otevřeli krytý velkorysý lyžařský areál s několika svahy různých obtížností. Někteří Češi se tomu tehdy smáli, jiní si ťukali na hlavu. A co teprve projekt lyžařského střediska Trojena v sousední Saúdské Arábii, které je ještě velkolepější a v roce 2029 se v něm uskuteční Asijské zimní hry.

Ačkoli si to mnozí milovníci lyžování a dalších zimních sportů nechtějí připustit, tuzemské skiareály míří do podobného modelu. Samozřejmě se to nesmí brát doslova, ale jde o princip: teploty tady v zimě sice nestoupají nad dvacítku a lyžařská střediska není třeba chránit poklopem jako někde na poušti. Jenže ani v českých lyžařských střediscích neplatí základní předpoklad pro udržení sněhové pokrývky, tedy že musí být v zimě zima: teploty pod nulou. Tím se skiareály mění z přírodního místa na umělá – kulisy horského střediska sice zůstávají, ale sníh bývá technický.

Postupující klimatická změna zkrátka zásadním způsobem mění lyžařské podmínky v tradičních lyžařských střediscích. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu, které zveřejnil deník Aktuálně.cz, bylo v Česku v minulém desetiletí průměrně 38 dní se sněhovou pokrývkou za rok. V šedesátých letech to byl více než dvojnásobek. Na horách je dnes oproti tomuto období sníh až o měsíc kratší dobu.

• Související: Budou naše děti umět lyžovat? Klimatická změna postupně ničí zimní sporty

V posledních letech je situace spíše horší než lepší. Jak jsme na Obnovitelně.cz nedávno připomněli, od června 2023 je každý měsíc nadprůměrně a rekordně teplý, což platí i pro začátek letošního roku. Ostatně i letošní první polovina března je teplotně nadprůměrná.

Pochopitelně se může stát, že příští zima bude na přírodní sníh relativně bohatá, ale trend je jednoznačný a klimatologové nemají pro lyžařská střediska do budoucna dobré zprávy. Co to znamená? Že bez umělého zasněžování to nepůjde. Jenže zvláště pro menší provozovatele vleků v nižších polohách to nepůjde ani se sněhovými děly, protože i pro výrobu technického sněhu je zapotřebí, aby aspoň chvilku mrzlo.

Žíznivá vodní děla

Někteří vlekaři si nebudou moct zasněžování dovolit a budou muset vleky odvézt do sběru. Lyžařům a dalším turistům pak nezbyde nic jiného, než se přemístit tam, kde hra na skutečnou zimu bude pomocí sněhových děl a další techniky pokračovat. Tím ovšem vzroste tlak na krajinu a přírodu ve vybraných místech českých hor, přičemž už dnes by si některá zasloužila větší klid. Nejde jenom o samotné lyžování, ale i další turistické atrakce, bez nichž se areály moderní doby neobejdou – lidé se chtějí bavit a „něco dělat“ i v době, kdy jsou sjezdovky uzavřené, aby se mohly upravit na další den.

Technický sníh se neobejde bez vody. Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy upozornil Jakub Hruška, profesor environmentálních věd a vedoucí týmu v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, například v Jizerských horách kvůli oteplování ubyla za posledních 20 let třetina povrchové vody. I když to v současnosti nemusí být nikterak zásadní, protože vody je relativně stále dost, do budoucna se tento problém bude kvůli klimatické změně spíše prohlubovat.

• Psali jsme: Ladovská zima je minulostí. Ta nová nenabízí sníh ani zimní sporty

Ideálním řešením by samozřejmě bylo, kdyby se na horách lyžovalo jen v době, kdy tam bude dostatek přírodního sněhu. Jak to ostatně dříve bývalo běžné. Těžko si ale představit, že by na to přistoupila výrazná část lyžařů a také provozovatelé zimních středisek – zvláště s ohledem na jejich nemalé každoroční náklady na zvelebování skiareálů (a obrovské investiční dotace z Evropské unie).

A tak sněhová děla pojedou dál na plné pecky. A každý lyžař, který se pustí po krásně upravené sjezdovce z umělého sněhu, jako by se postavil proti tomu, že svět okolo nás se kvůli pokračujícím změnám klimatu zásadně mění.

Ilustrační foto: Pixabay