Česko zaostává ve výrobě a využívání biometanu a zeleného vodíku. Potenciál je přitom obrovský
Odborníci diskutovali na konferenci v Litomyšli o budoucnosti zelených plynů. Shodli se na nutnosti výrazného urychlení produkce.
Pavel Baroch
9. 10. 2023
Dovnitř putuje kejda a hnůj z okolních farem, ven na 50 tisíc tun vyčištěné vody, biometan pro těžkou nákladní dopravu, pevné i tekuté hnojivo a dokonce i biogenní oxid uhličitý se zápornými emisemi, který se využívá v potravinářství pro sycení nápojů. I z fotografií, které na konferenci Nová energie Česka: Zelený vodík & biometan ukázal Martin Schwarz z CZ Biom, je poznat, že zemědělská bioplynová stanice v severní Itálii byla vybudovaná s nejmodernějšími technologiemi. Země na ni navíc získala štědrou dotaci z Evropské unie. „Téměř nic z toho ale není možné v současnosti realizovat v České republice,“ konstatoval Schwarz.
Česká republika má přitom pro výstavbu biometanových stanic a produkci zeleného vodíku vhodné podmínky. Dokonce už existují první pilotní projekty. I tak stále existují různé bariéry, které většímu a rychlejšímu využívání zelených plynů brání. Ať už to je například legislativní rámec nebo chybějící cílená a férová podpora nových technologií.
Také o tom se mluvilo na zmiňované odborné konferenci v Litomyšli, kterou 4. října pořádal Svaz moderní energetiky ve spolupráci s CZ Biom a za celodenní účasti předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09). „Shodli jsme se, že potenciál těchto zdrojů je velký, ale současně existuje několik překážek k jejich většímu využívání. Část z nich mohou odstranit i politici, zejména v oblasti legislativy. Takové kroky mají moji plnou podporu,“ konstatovala Pekarová Adamová.
Už v úvodu konference uvedla, že přijela především poslouchat experty. „Je to důležité, je to úkol politiků: naslouchat odborníkům.“ Zajímavá byla i její zmínka k jaderné energetice. Podle ní je vedle tohoto zdroje zapotřebí věnovat pozornost i tomu, jestli nemá Česko mezery i jinde – třeba právě v obnovitelných zdrojích a úsporách.
Zelené plyny přitom podle odborníků mohou nahradit až pětinu dovozového zemního plynu nebo pomoci při plnění českých ekologických závazků. Tím to ale nekončí. Jak připomněl generální ředitel ČEZ ESCO a předseda představenstva Svazu moderní energetiky Kamil Čermák, obnovitelný vodík nebo biometan budou hrát jednu z klíčových rolí v celé dekarbonizaci české ekonomiky a energetiky.
„Právě tato řešení jsou vedle diverzifikace dodávek zemního plynu klíčem k posílení energetické bezpečnosti Česka. Oba zelené plyny můžeme vyrobit v tuzemsku. Pro produkci biometanu nabízí příležitosti využití biologických odpadů nebo udržitelného zemědělství a zelený vodík sehraje klíčovou roli ruku v ruce s rozvojem větrných a solárních elektráren,“ řekl Čermák.
Energie z bioodpadů
Právě využívání biologických odpadů, jako jsou zbytky z kuchyní v domácnostech, školách nebo restauracích, v Litomyšli představil Tomáš Voltr, výkonný ředitel skupiny EFG. Byla to právě odpadová bioplynová stanice EFG Rapotín BPS u Šumperka, která jako první v České republice začala v roce 2019 dodávat biometan do plynárenské distribuční soustavy.
V současnosti funguje v republice sedm bioplynových stanic, kde se biometan vyrábí, včetně dvou čistíren odpadních vod – v Praze a v Havlíčkově Brodě. A brzy přibudou další. Na jaře by měla začít vyrábět biometan rovněž právě modernizovaná EFG Vyškov BPS.
„Česko vyprodukuje za rok zhruba dva miliony tun biologicky rozložitelného odpadu, což podle naší společnosti vytváří potenciál pro provoz asi 66 bioplynových stanic s celkovou roční produkcí 100 milionů metrů krychlových biometanu. To představuje plyn na celý rok pro odhadem 130 tisíc domácností,“ řekl Voltr. Skupina EFG získává biologický materiál do svých stanic prostřednictvím projektu Třídímgastro.cz, do něhož jsou zapojeny desítky měst a obcí, škol, školek, ale také větší strategičtí partneři.
Biologicky rozložitelný odpad přitom tvoří až třetinu obsahu „černých popelnic“. Někdy ale podle Voltra bývá problém ho získat pro výrobu zeleného plynu, protože to naráží na finanční zájmy odpadových firem. „Odpadu sice vyprodukujeme hodně, ale dostat se k němu je těžké,“ poznamenal Voltr.
Svůj projekt představila také společnost Solar Global, která před pěti lety spustila první velkokapacitní bateriové úložiště a nyní dokončuje navazující technologii, která umožní skladovat energii na mnohem delší dobu – a doplní tak možnosti bateriové akumulace.
„V Solar Global věříme, že využití zeleného vodíku bude nadále stoupat a tento plyn bude stále důležitější. Realizovali jsme projekt, který nás posouvá v této vizi dále. V našem sídle v Napajedlích co nevidět spustíme do provozu první komerční elektrolyzér vyrábějící zelený bezemisní vodík poháněný výhradně obnovitelnými zdroji,“ řekl Zdeněk Tříska, výkonný ředitel společnosti Solar Global, která byla generálním partnerem konference v Litomyšli.
Česko musí přidat
Programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák připomněl, že cílem státu je do roku 2030 vyrábět 500 až 700 milionů metrů krychlových biometanu a 20 až 40 tisíc tun zeleného vodíku. „Je to reálné, ale abychom to dokázali naplnit, musíme v rozvoji nových biometanových stanic a elektrolyzérů doslova šlápnout na plyn,“ konstatoval Sedlák.
Dodal, že konference Nová energie Česka ukázala, že tuzemské firmy i politici mají velký zájem podílet se na rozvoji domácích výrobních kapacit obnovitelného vodíku a biometanu. „Abychom dokázali naplno využít potenciál zelených plynů pro českou ekonomiku a energetiku, je potřeba motivovat podnikatele dobře nastavenou provozní podporou a dotáhnout notifikaci podpory bioplynových zdrojů ze strany Evropské komise,“ zdůraznil Sedlák.
To, že v České republice zatím nejsou podmínky pro úspěšné nastartování vodíkové ekonomiky, potvrdil na konferenci rovněž Pavel Dočekal, Head of Regulatory Affairs, Legal & Internal Audit ze společnosti GasNet. „Česká republika v této oblasti zaostává,“ poznamenal Dočekal. Provozovatel největší distribuční plynárenské soustavy v Česku by už nyní mohl dodávat dvacetiprocentní příměs vodíku s tradičním plynem. V budoucnu se chce dostat až na sto procent. Jenže to zatím neumožňuje zákon.
„Ve vodíku vidí potenciál řada investorů a firem,“ uvedl Dočekal. Jenže Česko zatím nemá strategické cíle, motivační prostředí ani legislativní rámec, který by umožnil i směšování vodíku se zemním plynem či biometanem.
Svůj projekt s názvem Energy nest představila na konferenci také energetická skupina Decci, která na jaře zahájila u Vraňan na Mělnicku stavbu moderního zdroje podpůrných služeb výkonové rovnováhy o celkovém výstupním výkonu 30 megawattů.
Součástí projektu za miliardu korun bude největší bateriové úložiště v Česku a spalovací turbíny, což zajistí vysokou úroveň flexibility při minimálních provozních nákladech. Technologické řešení je navrženo tak, aby v budoucnu umožnilo využívání zeleného vodíku, který by se mohl vyrábět pomocí tamní fotovoltaické elektrárny Vepřek. „Věříme, že projekt zapadá do konceptu moderní energetiky,“ uvedla na konferenci Darina Merdassi, členka představenstva E.nest Energy, která patří do skupiny Decci.
Zajímavostí je, že se projekt platí výhradně ze soukromých peněz a bankovního úvěru. „Je to také proto, že jsme byli schopni přesvědčit kvalitou našeho projektu,“ konstatovala Merdassi, která účast na setkání odborníků v Litomyšli uvítala. „Pokud máme dále posunout pilotní projekty a začlenit vodík mezi plnohodnotné zdroje české energetiky, je otevřená diskuze o vodíkovém hospodářství nezbytná. V Decci jsme přesvědčeni, že vodík má své místo v energetickém mixu,“ řekla Merdassi.
Marek Lang, člen správní rady a místopředseda představenstva Svazu moderní energetiky uvedl, že modernizace české, ale i světové energetiky se rozhodně neobejde bez environmentálně šetrných paliv. „Jejich zásadním přínosem bude nejen akumulace zelené energie, ale i flexibilita jejich následného využití. Je důležité, abychom v této oblasti neztráceli krok se světem, a naopak se aktivně snažili být na špičce. Technologické předpoklady pro to rozhodně máme,“ řekl Lang.
Přínosy pro ekonomiku
Už citovaný Martin Schwarz, vedoucí sekce Biometan v CZ Biom, připomněl, že biometan má velmi pozitivní celospolečenské dopady – ať už jde o přínosy v ekonomice nebo pro zemědělské podniky, v péči o půdu a krajinu nebo v úspoře emisí.
„Chybí nám ale rozhodnutí na úrovni vedení státu, že chceme biometan vyrábět. Zásadní je vytvoření stabilního a předvídatelného prostředí pro investory, zavedení provozní podpory i vyšší motivace zákazníků ke spotřebě tohoto zeleného plynu. Stát má v rukách všechny možnosti, aby toho dosáhl,“ zdůraznil Schwarz, který přímo v zasedací hale kritizoval nedávné rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o nastavení výkupních cen biometanu, respektive příliš vysokého poplatku za záruku původu.
Česká vláda sice v létě 2021 přijala svou vodíkovou strategii, ale ta se momentálně aktualizuje. Zmocněnec ministra průmyslu pro vodíkové technologie Petr Mervart uvedl, že by se vodíková strategie měla v budoucnu vyvíjet ve třech etapách. Tou první bude budování lokálních ostrůvků výroby a spotřeby zeleného vodíku. V druhé etapě by měl hrát velkou roli dovoz této energetické suroviny z míst, kde jsou pro její výrobu vhodnější podmínky.
Česko má v tomto směru výhodu, že leží uprostřed Evropy. Jedním z míst, kde by se zelený vodík mohl vyrábět, je například západní Ukrajina, kde jsou vhodná místa pro větrné elektrárny. Ve třetí fázi by se podle Mervarta měla maximalizovat domácí výroba, využívat by se mohla například geotermální energie. „Cesta k dekarbonizaci hospodářství ale nebude přímá, budeme muset měnit směr i nástroje, abychom dosáhli plánovaného cíle,“ konstatoval Petr Mervart.
Foto: Svaz moderní energetiky