Záchranné stanice loni přijaly 30 tisíc zraněných zvířat. Teď samy bojují o přežití kvůli nedostatku peněz

Stanice potřebují desítky milionů korun a bez pomoci veřejnosti se neobejdou.

Elizabet je mladá samice orla královského. Pochází sice z východního Maďarska, ale při svých toulkách doletěla až na Moravu, kde narazila do elektrických drátů. Zlomila si křídlo, o které musela přijít, aby přežila.

Nový domov má v záchranné stanici v jihomoravském Rajhradě na Břeclavsku. Pokud by se jí podařilo s vhodným partnerem odchovat mláďata, mohla by být vypuštěna do volné přírody a posílit tak kriticky ohroženou populaci orla královského ve střední Evropě.

Zvířat s podobnými osudy přijmou záchranné stanice každý rok tisíce. V Huslíku u Poděbrad například zachránili malého koloucha, jehož mámu zabilo auto. Ve strachu se zamotal do plotu a přežil jen díky pozorným kolemjdoucím, kteří zavolali pomoc. Loni 34 záchranných stanic přijalo celkem 29 055 zvířat.

„Od roku 2014 je to poprvé méně, než jich bylo v roce předchozím,“ říká v rozhovoru pro Obnovitelně.cz Petr Stýblo, koordinátor Národní sítě záchranných stanic z Českého svazu ochránců přírody.

Čím si tento pokles vysvětlujete?

Vysvětlení zatím nemáme. Je možné, že v předchozích covidových letech měli lidé více času pobývat venku a tedy častěji narazili na zvíře v nouzi. Uvidíme letos. Odhaduji, že jsme zatím přijali okolo 15 tisíc zvířat.

Předchozí trend svědčil především o tom, že o existenci a funkci záchranných stanic měli lidé stále větší povědomí. Nejčastěji se do stanic dostávají zvířata žijící v bezprostřední blízkosti lidí. A takových druhů je stále více.

Svědčí o tom například holub hřivnáč. Dokud byl zvířetem výhradně lesním, ve stanicích jich byly desítky. Vzhledem k ohromnému nárůstu městských populací se za pár let ocitl v uplynulém roce na šestém místě co do počtu přijímaných druhů. Bylo přijato celkem 1185 jedinců. Předtím bylo možné podobný trend vysledovat například u poštolky obecné, sojky nebo netopýrů.

S jakými nejčastějšími poraněními se zvířata do záchranných stanic dostávají a kolik se jich daří vrátit po vyléčení do přírody?

Zhruba čtyřicet procent přijímaných zvířat jsou zvířata zraněná – nejvíce silniční dopravou, ptáci pak nárazy do skleněných ploch. Většinou však přesnou příčinu zranění neznáme.

• Tip: Skupina kosatek vzala útokem už stovky lodí. Možná se mstí, možná je to prostě baví

Více jak 500 ptáků ročně dostáváme popálených od tzv. sloupů smrti – nevhodně konstruovaných sloupů vysokého napětí. Zde je zarážející, že se toto číslo rok od roku spíše zvyšuje, přestože by těchto nebezpečných sloupů mělo v krajině ubývat. Závazek energetiků vůči státu, že v roce 2024 nebude u nás žádný takový sloup, byl asi tak nějak zapomenut.

A co zbývající zvířata?

Dalších přibližně čtyřicet procent příjmů tvoří mláďata, která se z různých příčin dostala předčasně z dosahu rodičů. Občas, tak dvacet procent všech příjmů mláďat, jde o zvířata, která lidé sebrali rodičům zcela zbytečně ve snaze pomáhat bezbranným v kombinaci s absolutní ignorací přírodních zákonitostí a absencí základních znalostí o životě zvířat.

V každém případě, celkově se nám podaří vypiplat a úspěšně vrátit do přírody okolo pětapadesáti procent přijatých zvířat. Opět je to ale rozdílné druh od druhu, příčina od příčiny. Ptačí mláďata se vrací v devadesáti pěti procentech, popálení ptáci v méně jak pěti procentech. Malí zajíčci hynou v padesáti procentech, malé veverky ve třiceti procentech.

Na začátku letošního roku jste uvedl, že se finanční dary pro ohrožená zvířata snížily o třetinu. Kvůli tomu jste dokonce prodloužili vánoční kampaň „Ježíšek pro zvířata“. Jakou to mělo odezvu?

Bohužel, ukázalo se, že lidé sice chtějí pomáhat zvířatům v nouzi, ale žijí-li v nejistotě co bude, v neutěšené hospodářské situaci státu, pomáhají méně. My jsme v důsledku kampaně Ježíšek pro zvířata sice získali o osmdesát procent více dárců, ale celkový objem peněz, které dohromady darovali, byl o 20 procent nižší než v roce 2021.

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

Těžko říci, jak to bude dál. Faktem ale je, že bez pomoci veřejnosti Národní síť záchranných stanic nepřežije. Proto máme sbírku Zvíře v nouzi a snažíme se ji co nejvíce zviditelňovat.

A zvýšil se i počet lidí, kteří přispívají po celý rok? Kdo je vaším typickým dárcem?

Typickým dárcem je ne moc movitý senior nad 65 let či mladá rodina s dětmi. Téměř úplně chybí firemní dárci. Na tom chceme nyní zapracovat. No, a co se týče těch seniorů, třeba se jednou také u nás dostaneme do situace kolegů z britské organizace RSPCA, kteří zachraňují zvířata s mnohem větším ročním rozpočtem téměř výhradně díky tamním seniorům, jejich darům, odkazům a závětím.

Jaký je vlastně roční rozpočet záchranných stanic, kolik peněz potřebujete pro bezproblémový provoz? Z čeho se tento rozpočet skládá?

Provozní náklady čtyřiatřiceti záchranných stanic dosahují částky okolo 70 až 80 milionů korun. Velmi si vážíme toho, že jsme dvacet pět milionů dostali od Ministerstva životního prostředí. Snad tuto částku uhájíme i v příštím roce. Další přibližně třetinu nákladů bychom potřebovali z rozpočtů krajů a tu poslední třetinu jsme odhodláni si vždy sehnat od dárců či obcí.

• Psali jsme: Němé oběti ruské agrese: záplava Kachovky je pro zvířata a přírodu válečnou ekocidou

Co se týče struktury nákladů záchranných stanic, tak nejvíce tvoří osobní náklady, což je asi polovina, pak náklady na dopravu, energie, krmení a veterináře. Pořád se ovšem bavíme o provozních výdajích. Velmi důležité, ale těžko dostupné jsou pro nás investiční náklady. Zařízení stanic je třeba budovat, modernizovat, opravovat – a na to v Česku prakticky žádné finanční zdroje nejsou.

Spolu s dalšími nevládními organizacemi jste si nedávno postěžovali, že Ministerstvo zemědělství neplní vládní závazek na potřebné změny mysliveckého zákona. V čem konkrétně se vás toto „neřešení“ týká?

Zákon o myslivosti by neměl stavět práva myslivců nad práva vlastníků. To se bohužel od dávných dob socmyslivosti až doposud děje. A Ministerstvo zemědělství, alespoň podle toho, co do novely zákona prosazuje, v tom hodlá pokračovat. Z pohledu záchranných stanic by velmi pomohlo, kdyby se v zákoně zúžil seznam druhů považovaných za zvěř pouze na druhy, které myslivce skutečně zajímají a které zároveň nejsou chráněné.

Kolem každého jedince, který je zvěří a je přijat záchrannou stanicí, je totiž nutný soubor byrokratických úkonů. Zcela zbytečných, zatěžujících stanice, myslivce i státní úředníky. Například kdyby byla poštolka obecná vyňata ze seznamu zvěře, ubylo by u dvou tisíc přijatých poštolek celkem pět až šest tisíc zbytečných byrokratických úkonů. Ministerstvo zemědělství však přesto úporně trvá na tom, aby poštolka nadále zůstala v seznamu zvěře. Odůvodňují to tradicí.

A jaký je aktuální stav? Vyslyšelo ministerstvo vaše připomínky?

Ani omylem.



Ilustrační foto: Zvířevnouzi