Boj se smrky i s nedůvěrou. Sázíme Česko podle odborníků slibuje nesplnitelné
Dva ajťáci slibují lesy, které tu budou stovky let, ačkoliv takový výsledek nemůžou zaručit. Projekt Sázíme Česko stihl za rok svého fungování vyvolat už řadu rozporuplných reakcí.
Kristýna Čermáková
14. 6. 2023
Projekt nabízí lidem možnost zaplatit sazeničku stromku, který následně s dobrovolníky vysází do míst, která byla zasažena přírodní kalamitou a jejichž majitel nemá dostatečné množství peněz, aby holinu včas a zdravě osázel.
V předchozím díle série zaměřené na Sázíme Česko jsem rozebrala začátek projektu i počáteční myšlenky a strategie. Nyní je načase se podívat na poslední detaily společnosti, která rozvířila vody českého lesnictví.
Aby vysázené sazeničky dokázaly úspěšně vyrůst v budoucí dospělý zdravý les, je třeba o ně po celou dobu dobře a kvalitně pečovat. Podle některých výroků projektu by z lesa měl být do budoucna prales nebo by měl být přinejmenším dlouhodobě chráněný.
Když jsem se jednoho z autorů projektu Richarda Krajníka zeptala, jak toho hodlají docílit, odpověděl, že by to rádi podmínili ve smlouvě s vlastníky, ale zatím je to legislativně náročné.
Jedním z řešení by tak mohl být převod na les zvláštního určení. Ani to ale není jednoduché a podle lesnického poradce Ministerstva zemědělství Aleše Erbera to v podobných případech nedává smysl. Pro takový převod je nutné mít specifický důvod a lesní správa k tomuto kroku nepřistupuje běžně.
Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?
„Proti projektu Sázíme Česko nic zásadního nemám. Chybí mi tam ale pokora a hlavně osvěta. Kdyby všechno, co dělají, vysvětlovali, dával by podle mě daleko větší smysl, než prozatím,“ říká.
„Ve videích mluví o tom, že sází pralesy, které tu budou stát stovky let. To nemohou vůbec zaručit. Museli by změnit funkci využití lesa – z hospodářského na les zvláštního určení,“ popisuje ekoložka Tereza Rumanová z Ostravské univerzity a dodává, že „autoři také říkají, že sází ‚jinak‘ – ale publikum vlastně neví jak.
Nízká transparentnost projektu je tak současně jeho velkou nevýhodou. „Jaké mají metodiky, o kterých mluví ve videu? Zajímalo mě to, projekt jinak nemá špatnou myšlenku, ale nikde nic nevysvětlí. Často se odkazují na smlouvy s vlastníky, ale přitom není jasné, co přesně obsahují,“ říká Michal Kubalík, specialista péče o chráněná území z Odboru životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy.
Oba ajťáci mají přitom na mnoho z kritizovaných věcí jednoduchou vysvětlující odpověď. „Budeme mít nový web a snad tam zodpovíme všechny nejčastější otázky,“ krčí rameny Krajník. Na novém webu, který slibují spustit od června, by pak mělo být i jasné, který odborník je zaštítí, jak budou vytvářet plán výsadeb i co přesně chystají do budoucna.
Zákon už zalesňování holin řeší
Starat se o les a v případě holiny ho zalesnit je jedna ze základních starostí majitele. Obecně platí povinnost zalesnit do dvou let, kvůli kůrovcové kalamitě byl limit protažen do pěti let.
Protože stát ukládá takovouto povinnost a finanční zátěž, kompenzuje to dotacemi a zalesnění pozemku zaplatí. Dalším kritizovaným bodem jsou tak možnosti dotace, které vlastník pozemku má.
V případě, kdy dárce zaplatí sazenici stromku, následně dobrovolník stromky zadarmo vysází a zpětně majitel požádá stát o dotace na již zdarma zalesněnou holinu, je les zaplacen prakticky vzato třikrát. A vydělá jedné velmi rychle rostoucí a ziskové firmě.
A budoucí zisk z hospodářského a navíc smíšeného lesa zůstane pochopitelně vlastníkovi. Krajník mi ale při rozhovoru vysvětlil, že realita je jiná.
„Takhle jednoduché to není,“ brání se představitel projektu. Základní problém dotace vidí v povinnosti les zalesnit relativně rychle. Po přírodní katastrofě, nejčastěji kůrovci, totiž majitel lesa za své dřevo dostane jen mizivý zisk, pokud nějaký. A následně měl majitel povinnost holinu zalesnit.
Malí vlastníci bez dostatečného cashflow se tak ocitají v pasti. A nejlevnější a nejjednodušší je nakoupit opět smrky, ačkoliv to z dlouhodobého hlediska nedává smysl. A dotace, která by dala možnost osázet listnatým, ale dražším lesem, se vyplácí až zpětně.
„Chudí a malí vlastníci skutečně nemusí mít prostředky. Mají třeba často jen párhektarový les, a když jim do toho vlétl kůrovec, neměli prostředky na to ho správně včas odstranit, jak přikazuje zákon, situaci jim to ještě ztížilo. Následně ani firmy, které lesy s kůrovcem kácejí, neměly často volnou kapacitu na zpracování dřeva,“ vysvětluje Michal Kubelík.
Podle něj byly chvíle, kdy kůrovcové dřevo nechtěly kácecí firmy ani zadarmo, a majitel pak musel platit a zůstal na svém hospodářském lese prodělečný.
„Vybíráme si majitele pozemku tak, aby to byli lidé, kteří smýšlí ekologicky, ale na realizaci nemají peníze,“ vysvětluje Krajník. Když jsem ho konfrontovala na velmi často kritizovanou skutečnost, že za peníze a energii dárců a dobrovolníků zalesní pozemek a zvýší zisk člověku, který si za to následně může vybrat dotaci, zaskočil mne svou odpovědí.
„Ale oni si pak dotaci vybrat nesmí, když les nevysázeli za své peníze. Máme to ošetřené smluvně,“ podotkl Krajník.
Možná je jen pak škoda, že podobnou transparentnost neprokazují i na webu, případně tím nevysvětlují otázky v komentářích na svých sociálních sítích, které častěji mažou, než rozporují.
Zmíněnou smlouvu mi navíc bez problémů zaslal k prohlédnutí. Ačkoliv je pochopitelně diskutabilní, nakolik by podobné podmínky byly právně vymahatelné, nedá se upřít snaha o nastolení pravidel ze strany projektu.
Smrk vévodí českému lesu
Problém vidí Krajník s Hradilem v tom, že vlastník pozemku, pokud není finančně zabezpečený, si nemůže dovolit utrácet za sazenice „lepších“ druhů stromů na výsadbu, ale současně je povinen do krátké chvíle zalesnit. Zvolí proto cestu nejmenšího odporu a vysadí opět smrkovou monokulturu, která vyjde nejlevněji.
Pozemky by podle nich „zůstaly buď holinami anebo by tam majitel v průběhu let vysázel nekvalitní a nejlevnější variantu – slabé smrkové monokultury. Protože výsadba silného smíšeného lesa i na celkem malé ploše stojí minimálně několik stovek tisíc korun,“ uvedli před časem pro Ekolist.
A právě díky jejich pomoci a výsadbě zdarma zaručí onen zdravý smíšený les.
V ceníku lesní školky se za sazenici o velikosti 15–25 centimetrů nachází smrk ztepilý za 10 korun, dub letní za 9 korun, buk lesní za 7 korun a dub zimní za 10 korun. V jiné školce je smrk ztepilý za 11,30 korun, buk lesní za 8,8 korun, dub letní za 7,6 koruny a dub zimní za 8,4 korun.
Skutečně je vysázení smrkové monokultury levnější a jedinou zoufalou cestou pro chudé majitele pozemku? Po podrobnějším zkoumání zjišťuji, že ano, a že situace nikdy není taková, jak se může zdát na první pohled.
„Sází se smrk, protože je jednoduchý a funguje dobře v systému hospodářského lesa. A není k tomu potřeba zvlášť zkušených lesáků,“ vysvětluje mi Michal Kubelík.
Problémem ale je, že z dlouhodobého hlediska smrk v dnešních klimatických podmínkách nejspíše nedoroste těžby. Navíc obecně platí, že je levnější než listnaté sazeničky, ceny, které jsem dohledala já, jsou jen v tuto chvíli po kůrovcových kalamitách dočasně nejspíše vyšší než obvykle.
Což je také ale mimo jiné důkazem toho, že mnoho majitelů lesa pravděpodobně volí smrk i nyní, po předchozích letech.
„Smrk totiž roste výrazně rychleji a je z něj dobrá kulatina na dřevo. S bukem/dubem se často pracuje mnohem hůř jako s materiálem. Navíc zvěř smrky uplně nemusí, a tak se nemusí stavět oplocenka nebo stromky natírat či jinak chránit. Což je výrazné šetření nejen peněz, ale i času. Osázet tedy jeden hektar smrkem může být tudíž klidně o padesát procent levnější už při výsadbě a v následné péči i několikanásobně levnější. A to i přesto, že byste koupila dražší sazenici smrku,“ vysvětluje mi Krajník.
Za své poslání pak vnímají právě snahu podpořit lepší biodiverzitu lesa, osvětu a snahu vytvořit i na místě hospodářského lesa listnatý a odolný porost, který bude vyrůstat co nejvíce přirozeně i v mezích ekonomického smyslu pozemku.
Greenwashing nebo greenmarketing? Přinejmenším zbabraná osvěta
V médiích je společnost Sázíme Česko škatulkována často jako greenwashingová firma. A ta se proti tomu vymezuje takto: „Greenwashing je, když firma přispívá k poškozování ozónové vrstvy a zároveň se plácá po ramenou, jak jí ochraňuje. Dá se tedy naše činnost – obnova přirozeně smíšených lesů na místech, kam patří, označit za greenwashing? Odpověď necháme na vás…“ Odpovědět se dá ovšem jednoduše – a to jinou definicí.
„Greenwashing označuje sdílení dezinformací o ekologické prospěšnosti daného produktu, služby nebo působení celé firmy. Greenwashing je tak pojmenování marketingových a PR aktivit, které budují environmentálně zodpovědnou pověst, avšak ve skutečnosti se jedná o nepravdivé informace. Odpovědnost k životnímu prostředí je tak pouze předstíraná nebo jsou zatajována fakta, které dokazují opačné nešetrné chování ekonomických subjektů. Greenwashing tak může souviset s klamavou reklamou nebo nekalými praktikami.“
Osvěta, jak v předchozích článcích seriálu zaznělo, by měla být v případě podobných organizacích základem. A přesto je komunikace s veřejností i s médií tristní a odbornost, kterou předávají dále, je spíše k smíchu. Po několika kritikách, které proběhly v průběhu zimy, a které popisovaly především jejich tah na ziskovost a naopak nulovou podporu informovanosti, se to zjevně pokusili napravit a na své sociální sítě přidávají vlastní infografiky.
Ty ovšem velmi často ukazují chyby. Od detailů, které člověk s přimhouřenýma očima přehlédne, až po skutečně faktické přešlapy, jako například záměny fotografie vosy za pestřenku nebo velmi nejasný ilustrační obrázek poznáváčky buku. Zda nový web situaci napraví není jasné. Ve chvíli vydání tohoto článku je již na světě, nicméně mnoho odkazů je na něm nevyplněných a na prázdné straně pouze dominují titulky, odkazy občas nefungují a mnohdy jsou texty tak zjednodušené, až nic neříkají.
K pozastavení se také vybízí nová sekce webu, která je v protikladu s většinou informací, které bylo možné doposud o projektu mít, a tou je "Český prales". "Na výsadbách nyní sázíme lesy a potomci těchto lesů budou tvořit České pralesy," uvádí odkaz webové stránky projektu. Vzhledem k tomu, jak je popsáno výše, zatím vysazují pouze hospodářské lesy soukromým vlastníkům, kteří je ve správném věku pokácí a dřevo zužitkují, je vize pralesů skutečně dost předčasná a text zavádějící.
Samotný projekt se pak považuje za „greenmarketingovou“ společnost. Tedy že pomáhají propagovat ekologické cíle i marketingově, místo obráceného postupu.
Ať už na jejich konání může mít člověk názor jakkoliv vyhraněný, nedá se společnosti Sázíme Česko upřít, že zvedli vlnu zájmu směrem k českým lesům, a to i k dané legislativě a praxi. Zvedli z gauče stovky nadšenců, které naučili sázet stromy a podpořili jejich vztah k přírodě. A především dokázali, že i o takovou na první pohled nezajímavou činnost, kterou dlouhodobě nabízí desítky jiných organizací, lze strhnout zájem a lze jí marketingově podpořit i využít.
Opravdu to ale nešlo lépe? Více transparentně, více odborně? I po tolika ohlasech odborníků, kteří poukazují na chyby a přístup společnosti označují spíše za greenwashing, se viditelně nic k lepšímu nezměnilo. Proto doufejme, že se z projektu, který má slibně našlápnuto, nestane pro české lesy jen jedna velká medvědí služba.
Úvodní foto: Pixabay