Zabíjení zvířat pro zábavu je znak psychopatů a nedostatku emocí, tvrdí výzkumníci

Tento závěr vychází z článku německé organizace Wild Beim Wild, který mapoval studie o psychopatech a hobby lovcích a propojoval spojující faktory. Mezi hobby lovce lze podle jejich definice zařadit takové lidi, kteří loví čistě pro zábavu či trofejní zisk, což je i typickým počátkem psychopatie a častou vlastností sériových vrahů.

Oblast mozku amygdala, která je zodpovědná za empatii, morální úsudek a emoce je u takových to lidí výrazně méně prokrvena. V případech, kdy je daná část mozku degenerovaná či narušená, člověku chybí jakýkoliv pud znechucení či lítosti a stává se tak velmi nebezpečným. Postižený jedinec nevnímá emoční stres a chybí mu pochopení pro emoce jiných a tak mu tato skutečnost dovoluje ubližovat či zabíjet bez jediných výčitek.

Pro takové lidi je současně typické, že pro smrt a zabíjení používají jiné výrazy, než je běžné, aby odosobnili samotný proces lovu. V loveckém žargonu tak nacházíme pojmy jako dohledání, zůstat v ráně, dosled, záraz, zajistit či známé zhasnout.

• Tip: Staré vzácné lesy mizí alarmujícím tempem. Evropští vědci vyzvali k jejich záchraně

Organizace Wild Beim Wild poukazuje i na fakt, jak často si lovci záběry z honů dávají na internet a speciální pozornost věnují právě chvíli, kdy zvíře dostane ránu, záběr několikrát přehrávají a opakují. Podle Garetha Pattersona, odborníka na boj s nelegálním i legálním lovem, je typické fotografování se lovců s kořistí a vystavování snímků na internet. To koresponduje s chováním sériových vrahů, kteří obvykle své vraždy vystavují, chlubí se jimi a prahnou po slávě.

Lidé lovili divoká zvířata po tisíce let, a i v dnešní době je maso vysoko postaveno v potravinových žebříčcích. V průběhu času se však důvody lovu značně změnily. Dříve lov sloužil jako prostředek k zajištění potravy, oděvu, ekonomické potřeby či jako náboženský rituál.

Ukázka ega i marnotratnosti

V dnešní situaci tuto pozici zastávají hospodáři či pracovníci jatek a farem, kteří nadále chovají a zabíjí zvířata pro potravinovou spotřebu, v takovém případě je smrt nezbytným koloběhem života, ačkoliv i názory na toto téma a na přijatelnou míru utrpení zvířat se napříč společností liší.

Zbytečné zabíjení zvířat moderními hobby lovci je naopak důsledkem především chamtivosti, egocentrismu, případné honby za ziskem a jistého požitkářství. Jedná se i o určitou formu vystavování svých schopností, zabít zbytečně, jen proto, že je toho člověk schopný. Především co se týká trofejního lovu exotických zvířat, u kterého bývá častým argumentem, že lovci si za svou kořist draze zaplatí. A peníze následně ochrání několik generací daného druhu.

Podle Jense Hogha, který pracuje pro loveckou agenturu, je lov velkých zvířat o adrenalinu a zábavě. Usmrcení žirafy nepovažuje za žádnou výzvu, ale zato ho baví lov zeber či paviánů, protože to už je výrazně těžší. „Na lov lvů si nemohu dovolit jít, je to drahé. Ale kdybych na to měl, udělal bych to,“ říká pro britský Guardian. „Lov je vášeň, dokonce závislost, která nás těší, ovládá a trápí,“ píše lovec Luzius Theler.

• Čtěte také: Je lepší při setkání s medvědem utíkat, nebo dělat mrtvého? Ani jedno, radí zoolog

Wild beim Wild je neziskové zájmové sdružení, které usiluje o trvale udržitelné a nenásilné zlepšení vztahu mezi člověkem a zvířetem. Specializuje se také na právní aspekty ochrany divoké přírody.

Jednou z hlavních snah německé organizace je zavedení seriózního hospodaření s divokou zvěří v kulturní krajině po vzoru kantonu Ženeva – bez hobby amatérských lovců, ale s poctivými myslivci, kteří si zaslouží toto jméno a jednají podle kodexu cti. „Monopol na použití síly patří do rukou státu s profesionálními myslivci, a ne delegovaný na tlupy lovců,“ uvádí na svých stránkách.

Text: Kristýna Čermáková

Foto: Unsplash