Bioreaktory na fasádách domů umí čistit vzduch i generovat energii

Domy budoucnosti nebudou zdaleka sloužit jen k bydlení nebo k práci. Už dnes najdeme ve světě takové, které slouží zároveň jako elektrárny - pomocí fotovoltaiky nebo jiných zařízení vyrábějí víc energie, než kolik jejich obyvatelé spotřebují. Jiné domy mají na střeše zahradu, kde si mohou lidé pěstovat zeleninu nebo relaxovat ve stínu stromů. V Berlíně stojí od listopadu 2015 dům, na jehož fasádě se pěstují řasy.

Také čtěte:Petrolejáři zahradníky: ExxonMobil chce řasou nahradit ropu



Čistička vzduchu vytváří ze smogu šperky

Zvenku vypadají do zelena zbarvené trubky na stěnách hranaté moderní budovy jako klimatizace. Ve skutečnosti jsou naplněné vodou, ve které se množí rostliny pro mnohostranné využití – řasy. „Města se stále rozrůstají a je třeba vyvíjet koncepty na jejich udržitelné zásobování energií a potravinami. Dovážet vše z mnohasetkilometrových vzdáleností je špatně,“ říká Gunnar Mühlstädt, obchodní ředitel mladé německé firmy MINT Engineering, která zařízení vyvinula. „Továrna“ na řasy má i další přednost: za zvlášť slunečných dnů vzniká v trubkách tolik tepla, že ho lze, podobně jako ze solárně termických panelů, odebírat a využívat k různým účelům. Půjde-li vše podle plánu, bude zanedlouho možné růst řas urychlovat dokonce i lidskou močí. O tom ale dále...

Zatím jen zdravá kuchyně

Mladá německá firma MINT Engineering si dala za cíl, založit na různých místech farmy na pěstování řas. Ve zdejších zeměpisných šířkách však nemohla vsadit na venkovní vodní plochy, protože by rostlinám scházelo dostatečně intenzivní sluneční záření. Vyvinula proto uzavřené „bioreaktory“, sloužící ke kultivaci požadovaných druhů. V Berlíně je to Chlorella vulgaris, která má široký potenciál využití v potravinářství, kosmetice, medicíně nebo jako biopalivo. Jako bioreaktor zde slouží trubky, umístěné na fasádě budovy, v nichž cirkuluje v uzavřeném systému voda, obohacená oxidem uhličitým. Trubky jsou vyrobeny z plastu, který vodu dokonale izoluje od okolních povětrnostních podmínek, takže řasy v ní mohou růst celoročně. 

Video: Podívejte se, jak se takový bioreaktor sestavuje.

Sklizeň probíhá jednou za 10 až 14 dní pomocí centrifugy, firma však vyvíjí efektivnější způsob pomocí filtrace. Bioreaktory jsou v provozu dva, každý z nich se skládá z rour o celkové délce 700 metrů, v nichž proudí 1200 litrů vody. Zařízení vyrobí celkem jeden kilogram Chlorelly vulgaris denně. O její využití se starají kuchaři z blízké restaurace, která si zakládá na zdravé kuchyni a sezónních regionálních surovinách. Řasy jsou z nich bezesporu nejregionálnější - rostou ve vzdálenosti zhruba 100 metrů vzdušnou čarou. Mohly by být ovšem využity i mnoha jinými způsoby.

Firma by v budoucnu chtěla vyrábět bioreaktory ve třech velikostech, které by odpovídaly jejich umístění a požadované výrobní kapacitě. Největší mají sloužit průmyslové výrobě řas, určených pro další přeměnu na palivo. Středně velké bioreaktory by se hodily pro umístění v městském prostoru (to je popisovaný případ z Berlína) a nejmenší jako domácí zařízení v nově stavěných budovách. Průmyslové pěstování řas firma testuje v Obernhausenu, kde bioreaktor využívá oxidu uhličitého, vznikajícího při provozu bioplynové stanice. Domácí výroba řas je zatím hudbou budoucnosti, ale Gunnar Mühlstädt ji vidí docela zřetelně: „Bude to plně automatické in-doorové zařízení, které bude přeměňovat oxid uhličitý z okolního vzduchu na kyslík a vyrábět přitom přímo využitelnou hmotu z řas, která se bude sklízet ve formě tuhé pasty. Tu si pak můžete dát třeba do těstovin.“

Přestože výsledky pilotních projektů v Berlíně a v Olberhausenu jsou podle zástupců MINT Engineering výborné, pro masové rozšíření výroby řas ještě nestačí. Bioreaktory jsou ve srovnání s otevřenými vodními plochami v jižně položených oblastech velmi nákladné a méně efektivní. Proto biologové hledají způsob, jak růst řas v nich ještě urychlit. Ví se například, že tyto "zázračné" rostliny potřebují k růstu nejen CO2, ale také živiny, obsažené kromě jiného i v lidské moči. MINT spolu s Technickou univerzitou v Berlíně už na tom pracují – za finanční podpory německého ministerstva životního prostředí běží výzkumný program „Využití moči jako hnojiva při výrobě řas.“

Zdroj: vlastní, Mint Engineering