Kostarika běží už přes 300 dní jen na obnovitelné energii
Kostarika je sice velikostí malá země, ale pokud jde o čistou energii, je to obr, který se na zbytek světa dívá z hodně velké výšky.
Tomáš Vondra
7. 12. 2017
Údaje o jejím rozvoji v ohledu čistých technologií jsou ohromující: V roce 2015 vyráběla 100 % své elektřiny z obnovitelných zdrojů energie 299 dní v roce; v roce 2016 všechno v zemi běželo na obnovitelné zdroje celých 271 dní. Rok 2017 překoná rekordní rok 2015 zcela drtivě. V současné době totiž Kostarika běží na mix obnovitelných zdrojů, který se skládá ze směsi vody, větru, geotermální energie, biomasy a sluneční energie, již 300 dní! Tento rekord jde ruku v ruce s plánem vlády stát se uhlíkově neutrálním státem nejpozději do roku 2021; tento termín se tamní vláda rozhodla splnit teprve před deseti lety.
Podle nové zprávy Kostarického institutu pro elektřinu (ICE) to vypadá, že se celkový počet dnů, kdy byla tato středoamerická země poháněna jen obnovitelnými zdroji, ještě zvýší – od zveřejnění zprávy totiž zbývalo do konce roku ještě šest týdnů. A předpovědi naznačují, že budou dostatečně slunečné na to, aby se podařilo dokázat celému světu, jak spolehlivým zdrojem jsou slunce, vítr a voda.
Carlos Manuel Obregón, výkonný prezident ICE, popsal pro kostarické novináře, jak bylo možné tohoto mimořádného úspěchu dosáhnout. Nejvíc se na tom podílely dva faktory: jednak modernizace rozvodné sítě a za druhé vylepšování různých „čistých“ elektráren.
Přestože je to skvělá zpráva, je důležité upozornit na několik detailů. Kostarická je malá země jak rozsahem, tak počtem obyvatelstva. Na území o velikost třetiny České republiky žijí jen čtyři miliony lidí. Má ale také vynikající přírodní zdroje, zejména vodní a geotermální, které drtivé většině jiných států chybí. Díky tomu si může plnit energetické cíle mnohem snadněji než velké země Evropy nebo Ameriky.
Přesto je třeba zdůraznit, že hlavní příčinou úspěchu je odvaha Kostariky rozhodnout se pro odchod od fosilních paliv v době, kdy se o tom ostatní země bály byť jen uvažovat. Velkou výhodou je, že tato země není příliš závislá na těžkém průmyslu, který ve „vyspělých“ zemích takové změně zatím úspěšně brání.
Reálně je dopad kostarické změny zanedbatelný – země produkuje 1241krát méně skleníkových plynů než Čína, takže planeta Země to vůbec nezaznamená. O to silnější je ale význam symbolicky: ukazuje to mnoha jiným zemím, že změna je možná a realizovatelná v poměrně krátkém časovém úseku.
Využít by toho mohly zejména rozvojové asijské a africké státy, které by se díky rychlému a relativně bezbolestnému přechodu na obnovitelné zdroje vyhnuly problémům, jimž nyní čelíme ve vyspělých zemích.
Země jako Kostarika ukazují dalším rozvojovým zemím (zejména sousedům a národům rozptýlených po celé Africe), že nepotřebujete uhlí k tomu, aby vaše země prosperoval, když různé formy čisté energie fungují dobře.