Jitka Seitlová: Soustřeďme se na obory s přidanou hodnotou. Mezi ně patří i obnovitelné zdroje

Jitka Seitlová je senátorka za volební obvod Přerov. V Senátu působí také jako místopředsedkyně Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Vystudovala přírodovědeckou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně, profesí je geoložka. Tématem našeho rozhovoru jsou aktuální otázky z energetiky i hodnocení práce Ministerstva životního prostředí během předchozí vlády.

V září jste se účastnila debaty u kulatého stolu, která byla zaměřena na ekonomické problémy jaderné energetiky ve světě. Jaký je váš postoj k jaderné energetice?

Řekla bych – velmi opatrný. Celý tento sektor se jeví do budoucna jako velmi neperspektivní, a to z mnoha důvodů. Ano, máme tu jaderné experty, máme tu dvě jaderné elektrárny, ale to neznamená, že to tak zůstane napořád. Ekonomika tohoto oboru je nyní velmi nevýhodná, kvůli takzvaným zátěžovým testům se musela dělat dodatečná bezpečnostní opatření, což si vyžádalo nemalé náklady. Cena silové elektřiny spadla vlivem obnovitelných zdrojů natolik, že nové reaktory, o nichž uvažovala minulá vláda, se jeví jako ekonomicky značně nevýhodné. Ale to není jediný problém. Stále nemáme například úložiště jaderného odpadu a ani nevíme, co budeme dělat s jadernými bloky, které bude jednou nutné odstavit. Ze zahraničí víme, že likvidace jaderné elektrárny tak, aby neohrožovala své okolí, je enormně nákladná, může stát až tolik peněz, kolik stála její výstavba. To vše vnímám jako velmi vážné a nezodpovězené otázky, a proto v současné době nejsem podporovatel dalšího rozvoje jaderné energetiky u nás.

V Česku je tradičně vysoká podpora jaderné energetiky jak mezi veřejností, tak mezi politiky. Odklon od jádra nemá v programu žádná relevantní politická strana. Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že je to pozůstatek doby před rokem 1989, kdy byla výroba energetických celků, turbín, reaktorů a dalších zařízení klíčovým odvětvím. Jenže všechny tyto výroby jsou dnes v zahraničních rukou, především Ruska, takže představa, že rozvoj jaderné energetiky nám zaručí soběstačnost, je zcela mylná. Je tu ale velmi silná lobby, která má na výstavbě těch obrovských bloků zájem. Argumentuje zaměstnaností, zakázkami pro domácí průmysl – ale pak nám předloží účet, který zaplatíme všichni. Seriózní debata se o tom na celostátní úrovni vůbec nevede, to je velká škoda.

Podle státní energetické politiky má jaderná energetika v Česku dominovat, zatímco obnovitelné zdroje mají být jen jejím doplňkem. Myslíte, že skutečně můžeme zůstat „jaderným ostrovem“, když okolní svět jde jinou cestou?

Nedávno jsem byla na konferenci expertů politických stran, kteří mají energetiku na starosti. Stále dokola se tam točil argument, že obnovitelné zdroje nebudou stačit na pokrytí energetické potřeby České republiky. Existují ale velmi kvalitní analýzy, které říkají, že význam obnovitelných zdrojů v energetickém mixu poroste, jejich cena se snižuje a dál snižovat bude, a že technologie, umožňující akumulaci energie, jsou už velmi blízko. Ten vývoj jde velmi rychle, pro mě až neuvěřitelně, dopředu. Kromě toho naše ekonomika nebude pořád stát na těch těžkých, energeticky náročných výrobách. Měli bychom se soustředit na obory, ve kterých se vytváří nejvyšší přidaná hodnota, a jedním z těchto oborů jsou obnovitelné zdroje. Když se podíváte na země, kterým se dnes ekonomicky daří, tak vidíte, že je silně táhne právě rozvoj obnovitelných zdrojů. Dnes už za tím není ani tak politické rozhodnutí vlád, ale spíš strategie firem, které vědí, že je to dlouhodobě perspektivní, správná cesta.

Mohou tedy obnovitelné zdroje porazit jádro i proti vůli vlády?

Vláda může bohužel ten trend hodně zabrzdit. Jestliže se rozhodne investovat obrovské peníze do nových jaderných bloků, tak to pro Českou republiku určitě nebude výhra. Budeme mít extrémně drahou elektřinu, kterou od nás v zahraničí nikdo nekoupí, pokud ji nebude stát nějakými kličkami dotovat. Obnovitelné zdroje, chytré sítě a další vymoženosti zůstanou na okraji, protože nejsou s těmi obrovskými centrálními zdroji kompatibilní.

Jak hodnotíte práci Ministerstva životního prostředí (MŽP) v uplynulých čtyřech letech?

Jako místopředsedkyně senátního výboru pro životní prostředí jsem činnost MŽP sledovala velmi pozorně. Můj dojem je rozporuplný: na jedné straně kotlíkové dotace, peníze na to či ono, na první pohled skvělé věci, ale na druhé straně ztrácí ochrana životního prostředí v zákonech a jiných předpisech obrovské kompetence. Lidé např. ztrácejí možnost kontroly nad tím, jak firmy plní své povinnosti, pokud jde o ochranu ovzduší, vody nebo nakládání s odpady.  Vidím tady dvojí trend: zatímco firmám se předpisy spíše rozvolňují, vůči občanům se přitvrzuje – viz možnost úředníků vstupovat do obydlí a kontrolovat, čím topíte. Zdá se mi, že se tu projevila politika hnutí ANO, která chrání mnohem víc zájmy velkých firem než běžných občanů.

Jak se díváte na otázku možného sloučení MŽP s Ministerstvem zemědělství. Zemědělství má přímý a vesměs velmi negativní vliv na biodiverzitu, kvalitu podzemních vod, půdní erozi. Nemělo by to sloučení logiku?

Ne, znamenalo by to jednoznačně snížení významu životního prostředí v té politické agendě. To bychom se mohli stejně tak bavit o sloučení MŽP s ministerstvem průmyslu, to má podle mě s ochranou životního prostředí také hodně styčných bodů. Tady ovšem každému hned dojde, že by to byl jasný střet zájmů v rámci toho ministerstva. Se zemědělstvím by to bylo stejné, navíc ochrana životního prostředí je mezioborová záležitost, netýká se jen zemědělství. Zřízení MŽP v roce 1990 jsme všichni brali jako jeden z výdobytků demokracie, že jsme přestali být poslušnými zaměstnanci, ale dostali jsme právo ovlivňovat kvalitu prostředí, ve kterém žijeme. Pokud bychom o tuto výhodu měli dnes přijít, vnímala bych to velmi špatně.