Zelenina nebo bylinky ze střechy rovnou na talíř. Pražský festival pro kutily nabídl i zelená témata

Kutilský festival Maker Faire je známý výstředními výtvory, jako jsou oheň chrlící klece nebo záplava nejrůznějších robotů. Na letošním ročníku v pražské Holešovické tržnici ale nechyběla ani řada projektů zaměřených na přírodu a ekologii. A davy zvědavých návštěvníků před stánky byly důkazem, že o „zelená“ témata je dnes skutečně zájem. V tvrdé konkurenci nábytku a dalších výrobků z 3D tiskáren, vesmírných technologií a umělé inteligence totiž ekoprojekty rozhodně nezapadly. Pár nejzajímavějších vám teď představíme.

Střešní hydroponické farmy

Zelenina nebo bylinky ze střechy rovnou na talíř. Tým ForestBit vymyslel způsob, jak využít nekonečné plochy střech ve městech a vedle levných, zdravých potravin vyřešil i třeba problémy s přehříváním zastavěných území. „Hydroponie je několik tisíc let starý systém hlavně využívaný v Asii. My se snažíme jej po dvou tisících let zpoždění dostat i do Evropy a do České republiky. Princip je velmi jednoduchý. Čerpadlem vytlačíme vodu nahoru, odtud jako po tobogánu sjede zpět do nádrže a cestou narazí na zeleninu a bylinky, které si z ní vezmou živiny a vláhu, kterou potřebují, aby mohly optimálně růst,“ vysvětluje Filip Zíka.



Farmy se skládají z trubkové konstrukce a řady děravých košíčků, které podpírají rostliny. Kolem jejich kořenů proudí voda obohacená o živiny, které jsou stejné, jako v běžné hlíně. Díky hydroponii ale rostliny potřebují o 70 až 80 procent méně vody než při pěstování v zemi. Navíc rostliny na hydroponických farmách rostou rychleji. Firma kromě střešních instalací nabízí i pozemní a vnitřní farmy.

„Ale střechy nám dávají největší smysl. Pomocí zeleně na střeše regulujeme tepelný ostrov, zároveň jsme schopni přidávat na takovéto konstrukce solární panely, tudíž farma může být soběstačná a přebytek energie dodávat do budovy,“ vysvětluje Zíka. Systém je už připravený a postupně proniká na trh. Firma dočasně instalovala hydroponickou farmu třeba na střechu obchodního centra Nový Smíchov, kde vodou živené rostliny dokázaly vyprodukovat dvě tuny zeleniny měsíčně. Ve své době šlo podle Zíky o největší hydroponickou farmu ve střední Evropě. Po tři měsíce byla hydroponická farma k vidění i na pražském Mariánském náměstí u magistrátu.

Kolik vám vydělají solární panely a jak rychle je můžete mít na střeše vašeho domu?

„Aktuálně je veřejně dostupná instalace na čapadlech, což je součást náplavky kousek od Národního divadla. Bar, který je hned vedle, si tam na hydroponické farmě pěstuje potřebné bylinky pro přípravu drinků, třeba mátu nebo bazalku,“ dává Zíka tip, kde může veřejnost momentálně farmu vidět. ForestBit se snaží dostat i do firem, škol nebo domácností.

Kvalitu vzduchu zvládne změřit každý

Čistě kutilským projektem je spolek Senzorvzduchu, který představuje síť podomácku vyrobených měřících stanic kontrolujících kvalitu ovzduší napříč Českem. Skládá se z běžně dostupných součástek, jejichž cena se pohybuje okolo 1 500 korun. Zařízení každých 150 vteřin zaznamenává údaje o hladině prachových částic PM2,5 a PM10, a také o teplotě a vlhkosti. Údaje systém promítá do komunitní mapy, kde je může zobrazit zdarma kdokoliv.

„Z naší zkušenosti víme, že znečištění vzduchu se různí ulici od ulice, obec od obce a není v silách státu investovat do profesionálních měřících stanic do každé obce. Stanice jsou drahé, náročné na údržbu, jde o milionové položky. Proto v roce 2015 vznikl ve Stuttgartu tento projekt,“ vysvětluje předseda spolku Senzorvzduchu Michael Lažan a dodává, že původní autory vedla ke vzniku projektu nespokojenost s nedostatečným měřením kvality ovzduší. Stuttgart totiž leží v údolí, ale radnice poskytla nedostatečné údaje až několik měsíců po vznesení dotazu. Lidé z místní univerzity a organizace Code for Germany se rozhodli vymyslet vlastní, jednoduchou a dostupnou síť měřičů.



„Nainstalovali prvních 300 senzorů. A od té doby se projekt rozvinul do momentálně 13 200 aktivních senzorů v 70 zemích světa,“ vysvětluje Lažan. Čidlo je možné umístit ve venkovních i vnitřních prostorech a kromě elektroniky sestává z pouzdra proti povětrnostním vlivům, což je odpadní trubka. Projekt je vymyšlený tak, aby bariéra vstupu byla co nejmenší pro masy lidí. A koleno k odpadnímu potrubí se dá sehnat v Africe, v Americe, v Austrálii, prostě kdekoliv, zároveň je levné a funguje,“ dodává Lažan. Do sítě je dnes v Česku zapojeno 65 čidel. Spolek chce jejich počet rozšířit na 200.

Hacking Nature

Mikrořasy mohou být nejen prospěšné, ale taky představovat zajímavý designový prvek, který oživí prostor. Propojením světů řas a lidí se dlouho zabývá doktorandka UMPRUM Veronika Miškovičová, která na Maker Faire představila projekt Hacking Nature, konkrétně dílo Kultivované prostředí. Šlo o podsvícenou nádobu s vodou obývanou zelenými řasami. Kromě na pohled zajímavého interiérového doplňku jde ale také o součást vědeckého výzkumu. Miškovičová se snaží přijít na způsob, jak vytvořením nových ekosystémů pomoci vyřešit problémy dnešního světa.



Řasy jsou totiž účinnými konzumenty oxidu uhličitého na straně jedné, a producenty kyslíku na straně druhé. Skleněná nádrž poskytuje mikrořasám prostor pro fotosyntézu a pokud mají dostatek světla, živin a pohybu, může se výkon mikrořas rovnat za den i výkonu vzrostlého stromu. Cílem není simulovat přirozené prostředí, ale zamyslet se nad potenciálem spolupráce přírodních a umělých ekosystémů. Miškovičová na výzkumu spolupracuje s Mikrobiologickým ústavem Akademie věd nebo Univerzitou Cyrila a Metoda v Trnavě.

Autor: Ondřej Novák

Foto: Ondřej Novák, Maker Faire