Zachráněná Bečva: Místo vodní nádrže, která by zničila vzácnou přírodu, vznikne suchý poldr

S plány na výstavbu vodního díla na Bečvě přišlo Povodí Moravy po katastrofálních povodních v roce 1997. Nejprve byla ve hře „suchá nádrž“, ovšem od roku 2015 se začalo mluvit také o přehradě, která by měla chránit nejen před povodněmi, ale rovněž před suchem. Přední akademická pracoviště nakonec vybírala z pěti variant. Vědecký tým pak na podzim na základě několika metod dospěl k závěru, že nejvhodnější variantou není ani průtočná víceúčelová nádrž, ani suchý poldr, ale právě boční víceúčelová nádrž.

„Je třeba zdůraznit, že tato studie nemá v České republice obdoby. Jde o opravdu odborné a nezávislé posouzení všech variant na základě vědeckých metod,“ okomentoval toto rozhodnutí loni v říjnu generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák. „Vítězná varianta není ta, kterou preferujeme my, není ani ta, kterou preferují zastánci jednoúčelové suché nádrže. Ani jedni ovšem nemůžeme zpochybňovat nezávislost pracovišť a předních českých kapacit v oboru, které s naším společným souhlasem navrhly metody, jak nejvhodnější variantu stanovit,“ dodal.



Boční suchý poldr

Ministerstva zemědělství a životního prostředí se ovšem nakonec přiklonily k boční suché nádrži, která skončila až jako další v pořadí. Rozhodly se tak především s ohledem na vládní prohlášení, že kabinet Petra Fialy (ODS) bude podporovat stavbu pouze vodárenských vodních nádrží.

„Vodní dílo Skalička má primárně sloužit jako protipovodňová ochrana sídel v Pobečví. Případná víceúčelová nádrž by sice významně pozitivně ovlivňovala nadlepšování průtoků v Bečvě v období sucha, nesplňovala by ale podmínku pro vodárenský odběr. Boční suchá nádrž zajistí požadovanou protipovodňovou ochranu a dokáže ovlivnit i souběhy povodní. Nemusí se kvůli ní zasahovat do pravobřežního území, ani přerušovat říční kontinuitu Bečvy,“ uvedl ministr Nekula.

„Ukazuje se, že společná řeč rezortů životního prostředí a zemědělství se příznivě promítá do české krajiny. U Skaličky jsme se dokázali dohodnout na variantně suchého poldru, který plní funkci ochrany před povodní a zároveň nebude nijak zásadně zasahovat do přírodních podmínek tohoto místa, to je win-win opatření,“ vysvětlila ministryně Hubáčková.

Kritika vodní nádrže

Proti plánům na stavbu vodní nádrže se před časem zvedla poměrně velká vlna kritiky, podle níž by takové vodní dílo mělo negativní dopad na tamní vzácnou přírodu. „Zatímco z otravy se řeka po několika letech vzpamatuje, přehrada by na ní zničila život trvale,“ argumentovali kritici, mezi něž patří přírodovědci, geologové, zástupci nevládních organizací a místních spolků, ale i představitelé samospráv.

Odpůrci přehrady upozornili na to, že by nádrž zničila Evropsky významnou lokalitu Hustopeče – Štěrkáč, ohrozila by chráněné lokality, jako jsou Zbrašovské aragonitové jeskyně nebo Hůrka u Hranic a také lázeňský areál Teplice nad Bečvou.

Kriticky se k velkým vodním stavbám vyjádřil na webových stránkách spojenabecva.cz například děkan Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity Jan Hradecký: „Výstavba velkých vodních děl je v posledních letech kriticky vnímána po celém civilizovaném světě. Skutečně nás podobná díla ochrání před povodněmi a suchem? Domnívám se, že tento koncept již neplatí. Krajina pod velkými vodními díly naopak vodu ztrácí,“ upozornil Hradecký.

Olomoucká pobočka ekologického Hnutí Duha upozornilo, že Spojená Bečva (po soutoku Vsetínské a Rožnovské Bečvy) je poslední štěrkonosnou řekou v České republice. Výstavbou přehrady by tak zanikl unikátní říční ekosystém. Přehrazení jedinečného souvislého toku by podle organizace vedlo ke vzniku takzvané „hladové řeky“. Řeka si totiž zatím svou energii přirozeně vybíjí do pohybu štěrků. Přehradou by se ovšem tento efekt zastavil a energie proudící řeky by se projevila zahlubováním vodního roku, hloubkovou erozí koryta.

Propojení hladiny spodní vody a řeky by vedlo ke snížení hladiny podzemní vody, kterou by Bečva začala rovněž odvádět – což by obyvatelé nejspíš poznali, kdyby jim začaly vysychat studny. „Přehrada by tak mohla paradoxně napomoci k úbytku pitné vody v domácnostech zásobených studnami,“ upozornilo olomoucké Hnutí Duha.

Hrozba rozsáhlých sesuvů

Na konci loňského roku uspořádala místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová (KDU-ČSL) spolu s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci videokonferenci, které se zúčastnili vědci, zástupci ministerstev, nevládních organizací a dotčených obcí. V diskusi se řešilo například významné riziko negativního ovlivnění Hranického krasu, minerálních vod nebo rozsáhlých sesuvů na jižním svahu.

„Návrh umístění velké přehradní nádrže na hydrotermální krasovou strukturu považuji za velmi nerozumný. Byla bych nerada, aby se opakovala situace na dálnici D8, kdy projektanti podcenili varování geologů. Taková stavba se může prodražit, mít trvalé komplikace a způsobit nevratné škody. Suchý poldr, který by ochránil obce před povodní, tu přitom mohl být již řadu let,“ sdělila po skončení videokonference senátorka Seitlová.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Povodní Moravy